Tradiční český týdeník   Vydavatel: JUDr. František Talián – „FORTUNA"
	Nyní výhodné předplatné - informujte se na bezplatné telefonní lince 800 104 410
	2005 - ročník 37 Právě vyšlo číslo 18
	Partner EMILA - koupí tohoto týdeníku podpoříte handicapované děti

Minulé číslo
Habemus papam! Máme papeže! Koncert římských zvonů, potvrzujících po kouřovém signálu zvolení nového papeže, trval téměř hodinu. 265. papežem v dějinách katolické církve se stal německý kardinál Joseph Ratzinger a přijal jméno Benedikt XVI.
Od té doby věřím na osud Transporty Židů z terezínského ghetta do Osvětimi začaly 26. října 1942. O tom víme hodně – i když nikdy to nebude tolik, abychom celou tu hrůzu pochopili. Málo se však vzpomíná na vagony plné českých a moravských Židů, které od 9. ledna do 22. října 1942 putovaly do Pobaltí. Tentokrát na území Lotyšska a Estonska, která byla okupována Německem.
Kostel sv. Martina a Prokopa Prvním křesťanským kostelem v Karlíku byla románská rotunda sv. Martina, založená pravděpodobně už za časů Přemysla Otakara I. koncem 12. stol. V roce 1767 došlo k podstatnému rozšíření kostela o věž v barokním slohu. Velmistr řádu křižovníků A. J. Suchánek si vymohl rozšíření o barokní chrámovou loď. Další větší opravy byly prováděny v letech 1807-10, kdy byl pražským malířem Schlachterem vymalován i strop, na němž zobrazil nebeskou klenbu. V roce 1834 byl kostel znovu zevně i vnitřně opraven, roku 1889 pak od základu přestavěn. Místo cibulovité věže byla postavena štíhlá jehlancovitá. Oltářní obraz je dílem akad. malíře Heřmana a představuje sv. Martina
Kouzlo betonové hranice Stojí tu jako němí svědkové složité doby. Bunkry a pevnosti budované těsně před 2. světovou válkou. V poslední době se stávají vyhledávaným cílem turistů, fanoušků vojenské historie. V mnoha z nich najdete malé muzeum a téměř dokonale renovované původní vybavení včetně zbraní – kulometných dvojčat, kanonů...

Já tam byla také
„Je revoluce a ty si klidně myješ vlasy!“ křičel můj (nastávající) tatínek na mou (nastávající) maminku. Bydleli v Praze u Vltavy a z podolského sanatoria to byl kousek. Tatínek si prozřetelně nechal bílý doktorský plášť i kalhoty a mamince přinesl sesterskou zástěru. Oba si navlékli pásky se znakem červeného kříže a utíkali na pomoc raněným. Bylo to 5. května 1945 a já už jsem tenkrát byla s nimi.
Oba moji rodiče sloužili tak, jak jim čest a svědomí kázaly. Tedy bez ohledu na nebezpečí a na to, že jsem byla v ohrožení i já. Vyndávali kulky, převazovali, tatínek během pár hodin přebudoval školu na lazaret. Jistě tam nebyli sami – ale já znám příběh jen nás tří…
Ještě dlouho nebylo jasné, kdy se Praha osvobodí a lidé budou moci vyjít z domů. Mezi domy lítaly kulky a střepiny granátů. Jedna z nich poranila moji maminku na břiše. Takže skončila na lůžku vedle svých pacientů a bála se, jestli mi neublížila. Že je zamotaná do krvavých obvazů ji moc nezajímalo. Naštěstí jsme to obě přežily a jedinou vzpomínkou na ty dny se stal dopis, který dostala od zastupitelství města Prahy. Děkovali jí za statečnost.
Tato vzpomínka mi připomíná příběh člověk, který byl v době Pražského povstání také raněn. Plížil se podél zdí do krámu pro mléko a odražená kulka mu natrhla lýtkový sval. Nebyl hrdina a vůbec nebyl statečný, přesto se ocitl mezi raněnými bojovníky a možná, že ho moje maminka i ošetřovala. Jak šel čas a lidé se vytráceli, z tohoto muže se stával čím dál větší geroj a velmi systematicky toho využíval. Co se nabízelo pro odbojáře, vojáky, partyzány, to ho zajímalo. Mnohého se domohl, využil a zneužil. Naposledy jsem viděla oficiální blahopřání k jeho kulatým narozeninám, vystavené na pianě. Od té doby jsem tuhle domácnost nenavštívila.
Když se moje maminka loučila se světem, mezi mnoha osobními dokumenty zničila i zmíněný děkovný dopis. Trochu je mi to líto, protože já vlastně taky bojovala. Dřív jsme slavily naše společné narozeniny u dortu a kávy. Nejdřív dostávala kytici od svého manžela, pak jsem ji nosila já. Teď už jí nosím 5. května kytici na hřbitov. Tu druhou dávám na Vinohradském hřbitově k kříži těm, na které už nemá kdo vzpomínat.

Venda Šebrlová

 Už vás nebaví si časopisy jen prohlížet? Pak vám nabízíme inspiraci pro volný čas s velkou křížovkou o ceny (abyste se nenudili), rubriku domácího lékaře (abyste byli čilí a zdraví), poradnu starožitníka (aby vás nikdo neokradl), Rady nejen do zahrady (aby kolem vás bylo krásně) a spoustu zajímavého čtení o naší zemi, její historii i současnosti. Pokud si časopis nechcete jen prohlížet a nezajímají vás společenské drby (ty u nás nenajdete), zkuste nás. Novým předplatitelům přidáme jako poděkování hezký knižní dárek. Jsme přece ke čtení.

Vaše redakce

  Počet přístupů od 1. 1. 2005     

Zajistěte si pravidelné informování e-mailem o aktualizaci stránek Naší rodiny - stačí zde napsat Vaši adresu a stisknout tlačítko.

Vydává JUDr. František Talián - "FORTUNA", Jungmannova 7, 110 00 Praha 1
ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím, Kostelní Vydří

Redakce
Ostrovní 30, 110 00 Praha 1
e-mail rodina@rodinaonline.cz  telefon, fax 224 932 034
Rozšiřuje a objednávky přijímá 
Česká pošta. s.p., Olšanská 38/9, 225 99 Praha 3, bezplatná telefonní linka 800 104 410