český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: Tomáš  Talián

ČLÁNKY

Zasněženým skalním velkoměstem

Pískovcová skalní města právem patří k nejobdivovanějším skvostům naší krajiny a přírody. Zatímco během hlavní turistické sezony v nich bývá doslova přelidněno, v zimě je tomu přesně naopak. V tuto dobu se tajemný svět pískovcových skal na severu a východě Čech promění ve skutečnou oázu klidu.

 

Pokud skály zahltí přívaly sněhu, tak jsou zdejší turistické trasy téměř neschůdné, ovšem když je zima na sníh poněkud skoupější, tak se výšlap po „ulicích“ a „náměstích“ skalního města může stát nevšedním a zároveň romantickým zážitkem.

 

Skutečná skalní metropole

Během zimy se skalní scenérie vyznačují proměnlivým a proto doslova neopakovatelným půvabem. Sněhový lem na mnoha místech zvýrazní kontury pískovcových útvarů, které bychom jindy možná minuli bez povšimnutí. Platí to i pro jedno z nejrozsáhlejších skalních měst na území naší vlasti – národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály – vystupující uprostřed CHKO Broumovsko. Místo je to dobře dostupné, protože v bezprostřední blízkosti prochází silnice ve směru od Náchoda a Teplic nad Metují a také železniční trať Teplice nad Metují – Trutnov. Tato vpravdě skalní metropole je sice součástí jediné pískovcové plošiny, ale samostatný vchod tu mají dvě skalní partie – rozlehlejší Teplické skály a v severní části Adršpašské skály. 

 

Tichá ozvěna a vyhlídkový hrad

Vchod do Teplických skal je poblíž železniční zastávky Teplice-Skály a samozřejmě tam nechybí ani parkoviště. V zimě bývá pokladna zavřená, takže na vstupném nejspíš ušetříme, a hned za vchodem se cesta ponoří do hlubokého, skalami lemovaného údolí. Prvním zastavením na trase je dřevěný altán zvaný Ozvěna. Kdysi se tu totiž pro kratochvíli návštěvníků střílelo z moždíře a pak počítalo, kolikrát se ozvěna odrazí od skalních stěn. Od tohoto zbytečného plašení lesní zvěře se už naštěstí dávno upustilo.

Modré značení pak zvolna stoupá roklí Skalního potoka, kde ke zpestření trasy patří odbočka na vyhlídkový ostroh někdejšího hrádku Střmen. Výstup k němu po kovovém schodišti a v horní části i strmém žebříku je však náročnější a v zimě navíc limitovaný množstvím sněhu nebo námrazou. Na vrcholku výraznější stopy po středověkém strážním hradu nenajdeme, ale nepochybně poutavý je odtud pohled přes záplavu lesů do hlubiny pískovcových kaňonů – Skalního potoka a Vlčí rokle – i do okolí nedalekého městečka Teplice nad Metují.

 

Tajemné rekordní podzemí

Poblíž odbočky na Střmen si jen málokdo povšimne malých otvorů na dně rokle, přecházejících do tajemného podzemí Teplické jeskyně. Tvoří jej soustava převážně těsných síněk a chodbiček v mezerách mezi skalními bloky a zřícenými balvany, vyplňujícími dno členité rokle. Zdejší podzemí je ovšem dostupné – přesněji řečeno obtížně průlezné – jen speleologům, kteří zde už pronikli do délky 1065 metrů. To je i rekordní údaj mezi všemi tzv. pseudokrasovými jeskyněmi (jak se označují podzemní útvary, vzniklé jinak než krasovými procesy) na území naší vlastí.

 

Bedřich Smetana i básník Goethe

Větší pozornost však v dalším pokračování údolí poutají rozličné kamenné hříčky, kterým lidská obrazotvornost dala více či méně přiléhavá pojmenování. Hned při cestě například mineme Sklad sýrů, což jsou oblé, jakoby na sobě naskládané vrstvy pískovců, ve stromoví se skrývá Pernikářka s Permoníkem a ani mrazivé počasí nevyžene Myslivečka z čekané nebo Bedřicha Smetanu od klavíru...

Na blízké Skalní bráně má pamětní desku Johann Wolfgang Goethe, což byl nejenom slavný německý básník a spisovatel, ale také nadšený geolog, kterého zdejší skalní města uchvátila už v sedmdesátých letech 18. století. Vysoko nad cestou se pak klene Vlaštovčí hnízdo, respekt budí „k akci napřažená“ Řeznická sekera a přilehlému Skalnímu náměstí dominuje štíhlá Strážní věž s členitou partií Skalní nevěsty.

 

Vyhrával tam i flašinet

Na Skalním náměstí začíná i končí okružní modře značená trasa ústřední částí Teplického skalního města, provázená informačními tabulemi naučné stezky. Zprvu se proplétá úzkými soutěskami s poněkud širšími partiemi Velkého a Malého chrámového náměstí. Za Skalní korunou, což je štíhlá věž s malebně „zčechraným“ vrcholkem, se rozevře úchvatný amfiteátr strmých Chrámových a Martinských stěn, protnutý temnou průrvou Skalního chrámu.  Jeho klenba, zvaná též Gotický dóm, je téměř padesát metrů dlouhá i vysoká a jak se na správný chrám patří, nechybí ani Kazatelna a Monstrance. Už před dvěma staletími dovnitř vodil návštěvníky průvodce vybavený hořící loučí a příjemnou atmosféru se snažil vylepšit také vyhrávající flašinet…

Skalní chrám je volně přístupný, ovšem v posledních letech tu počátkem jara dostává před turisty přednost párek sokola stěhovavého, hnízdící na výklenku skalní stěny. Během zahnízdění je proto vstup do příslušné části turistického okruhu omezený.

 

Vládce hor bez kalhot

Následující, poněkud rozevřenější partii při prohlídkové trase se odedávna říká Krakonošova zahrádka. V zimě je ovšem její půvab poněkud studený, ale s „Krakonošovým majetkem“, roztroušeným v přilehlých skalních partiích, se tu setkáme též v pojmenování řady dalších útvarů.

Tak například k nejštíhlejším věžím v Teplických skalách patří Krakonošovo párátko a o zřejmých problémech s chrupem svědčí i poněkud „vykotlaná“ Krakonošova stolička. Sportovního ducha pak prozrazuje Krakonošův míč – bachratý balvan zaklíněný v temné soutěsce u Chrámového náměstí, o uměleckých sklonech zase mají návštěvníka přesvědčit Krakonošovy tympány, Krakonošova harfa, Krakonošovo piano či Krakonošovy varhany. Jakoby pohozeny stranou zůstávají i během nevlídné zimy Krakonošovy rukavice a nikdo z němých svědků okolního světa skal jistě neprozradí, při jaké příležitosti přišel všemocný vládce hor o své kalhoty...

 

V Sibiři jako na Sibiři 

Kromě legendární postavy Krakonoše se inspirací k pojmenování některých skal staly také pitoreskní útvary, jakoby vystřižené ze „zkamenělého safari“. I v tomto případě jde samozřejmě o zcela nahodilé hříčky přírody, vzniklé postupným zvětráváním nestejně odolných vrstev pískovců. V členitých okrajích skalní stěny tak naší pozornosti asi neujdou Kanec a Pes, Orel, Spící labuť i poněkud kuriózní dvojice – Ježek na žábě.

Přítomnost Ledního medvěda v další části turistického okruhu pak už předznamenává blízkost Sibiře. Tímto příznačným pojmenováním je totiž označována těsná a studená soutěska, ve které to během zimních měsíců, a nezřídka i dlouho do jara, opravdu vypadá jako „na Sibiři“. Někdy zde bývají sněhové bariéry natolik vysoké, že zcela znemožní, nebo alespoň značně znesnadní průchod soutěskou. V tom případě nám nezbyde nic jiného než se vrátit stejnou trasou přes Chrámová náměstí. 

 

Ledová výzdoba Vlčí rokle

Turistickým značením jsou samozřejmě dostupné i další partie Teplického skalního města. Kouzlem romantiky doslova dýchá například Vlčí rokle, vyhloubená horním tokem říčky Metuje a od vstupu do skal procházená žlutě značenou trasou. V tomto půvabném, asi čtyři kilometry dlouhém skalnatém údolí se střídají úseky širší s těsnými úžinami. K místním zajímavostem patří nezamrzající Stříbrný pramen, v němž vyvěrající voda víří nános písku se „stříbrně“ lesklými šupinkami slídy. Výhradně zimní záležitostí jsou pak úchvatné ledopády a rampouchy, zdobící vodopádové stupně a temné převisy v bočních roklích. Jedné z nich se proto říká Ledová.

Průchod přes mokřinové úseky pak usnadňují povalové chodníky, směřující do méně navštěvované horní části Vlčí rokle. Odtud vede značená spojka do sousedního Adršpašského skalního města, ale tento sice docela krátký, ale díky soustavě dřevěných schodů a žebříků poněkud náročnější přechod může být v zimě docela nebezpečný a proto si jej ponecháme až na letní turistickou sezonu. To ostatně platí i pro jižní okraje Teplických skal u osady Skály, dostupné po silničce nebo žlutě značené cestě z Teplic nad Metují. Největším lákadlem je tam nedávno otevřená rozhledna na vrcholku Čápa (s nadmořskou výškou 786 metrů jde o nejvyšší bod celé skalní oblasti) nebo bizarní zřícenina hradu Skály, zvaná též Bischofstein.

Autor: Jan Vítek

Partneři

Diamant Expo

Tomáš Talián

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test