český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Procházka po pražských parcích: Chotkovy sady

Nejsou ani příliš rozlehlé, ani příliš nápadné. Není tu žádná vyhlášená restaurace, žádná nepřehlédnutelná dominanta ani výlučná atrakce. Dost možná, že většina cestujících v tramvaji číslo dvacet dva, projíždějící v těsné blízkosti z Hradu na Klárov a opačným směrem, vůbec netuší, že míjejí Chotkovy sady. Přesto mají v historii pražských parků své nezastupitelné místo.

 

A nejde jen o noblesní sousedství parku s Belvedérem alias Letohrádkem královny Anny, slavnou Bílkovou vilou nebo Královskou zahradou, jedná se spíše o nezaměnitelnou atmosféru místa, které se sice nalézá v jakémsi epicentru, a přesto je mnoho Pražanů sotva registruje. Parkový prostor je opticky uzavřen ze tří stran vysokým porostem, a to směrem k ulici Chotkova a Mariánské hradby, čtvrtá strana je vlastně zdí výše zmíněného letohrádku.

 

 

Alespoň jedno prvenství

I když Chotkovy sady dnes působí víceméně nenápadně, zejména v těsném sousedství mnohem rozlehlejších Letenských sadů, výjimečné jsou už jen proto, že se jedná o první veřejný park v Praze. Byl založený už v roce 1832 a dnes je chráněný jako kulturní památka. Ale vždycky tu park nebyl, v těchto místech bývaly vinice, v dávné minulosti se zde konaly dokonce rytířské turnaje. Vzhledem k blízkosti Pražského hradu je pochopitelné, že mělo toto místo s hradním sídlem mnoho společného a dlouhá léta tvořilo součást jeho zázemí. Byla tu otevřená jízdárna, ale i nejrůznější skladiště, například se dřevem.

V dnešním parku žádné dřevo už nenajdeme – s výjimkou toho, které zde roste. Park má rozlohu 3,7 hektaru a původně byl mnohem větší, zasahoval až téměř ke Kramářově vile, kam vedla přes cestu dřevěná lávka. Dnes rušnou veřejnou komunikaci překlenul most, který navrhl známý architekt Bořek Šípek.

 

 

V roce 1832

Založení parku má na svědomí usilovný budovatel Prahy s modrou krví, který se nemalou měrou zasloužil o její rozvoj – hrabě Karel Chotek. Právě po něm je ostatně park pojmenován. Zdejší zeleň vznikla v souvislosti se stavbou důležité pražské cesty, dnešní Chotkovy ulice, protože tehdejší spojení Pražského hradu s Malou Stranou už zdaleka nestačilo. Říkalo se mu Myší díra a funkční je dodnes, ale jen pro pěší.

Od nepaměti to bylo místo značně exponované, proto už ve třicátých letech 19. století bylo zapotřebí vybudovat cestu širší a s mnohem větší kapacitou. Práce byly financované z městské pokladny a nad vznikem zahradní části bděl zahradník Jiří Baul. Tenkrát se sady jmenovaly Lidová zahrada neboli Volksgarten, nynější pojmenování je platné od roku 1841. Najdeme zde na padesát různých dřevin, volně rozmístěných na prostorných travnatých plochách.

V letech 1887–1890 došlo na dodatečné úpravy v duchu tehdy módního romantismu, tehdy vznikla i část s jezírkem, která k sobě přitahuje značnou pozornost. Veřejnou zahradu v roce 1891 zrekonstruoval do podoby veřejného sadu František Thomayer, bratr věhlasného českého lékaře Josefa Thomayera, jenž mj. vymyslel české lékařské názvosloví a je po něm pojmenovaná nemocnice v Krči.

 

 

Monumentální Julius Zeyer

Největší překvapení čeká na návštěvníky právě u jezírka. V roce 1913 zde byl vybudovaný monumentální pomník s vodní kaskádou, věnovaný jednomu z našich nejznámějších novoromantických spisovatelů. Autorem pomníku Julia Zeyera je sochař Josef Mauder, který sousoší pojal v pravdě s rozmachem. Jedná se o nemalý umělý skalnatý útvar se skupinou běloskvoucích soch uvnitř jeskyně. Jednotlivé sochy z bílého mramoru sice vypadají trochu jako zjevení ze záhrobí, ale žádné přeludy to nejsou, jedná se o konkrétní postavy ze Zeyerových literárních děl. Skála se skládá z více než stovky přírodních balvanů požárské žuly a vodní kaskáda s jezírkem by měla být podle původního zadání napájena „čistým pramenem“.

Kaskáda často zeje prázdnotou a je zcela vyschlá, ale to nic neubírá na monumentalitě postav, tyčících se nad ní. Kdo je s literární tvorbou Julia Zeyera obeznámený, může podrobit svou paměť zkoušce: mramorové sochy v jeskyni znázorňují Kazi, Tetu a Libuši, dále je tady Paskalina, Radúz a Mahulena, a v neposlední řadě Amis a Amil. Zeyerova podobizna se skrývá v reliéfu nad jeskyní. Pokud pomník obejdeme, z druhé strany nalezneme žulovou desku s názvy Zeyerových děl.

Kdysi v parku stávala také bronzová socha znázorňující Dívku s jablkem neboli Pomonu od sochaře Břetislava Bendy. Byla tu od roku 1960, ale když dosáhla osmatřiceti let, někdo ji unesl. Nezbývá než doufat, že s ní zloděj naložil s úctou a vážností, jak se na umělecký předmět sluší a patří.

 

Niké 89

Poměrně nová skulptura v ryze moderním hávu se tyčí do nebes v severní části centrální louky a nese označení: Pavel Krbálek, 1991. Z druhé strany se lze dočíst, že pomník Niké 89 věnoval Čechům, kteří se zasloužili o znovuzrození demokracie ve své vlasti, kruh přátel v Lucernu. Tato skulptura se pojí se zajímavým příběhem: Pavel Krbálek se narodil v roce 1928 v moravském městečku Miroslav do kovářské rodiny. Studoval v Praze a v Berlíně a v roce 1968 emigroval do švýcarského Lucernu. Stal se členem tzv. Lucernského kruhu, který podporoval české spisovatele pronásledované komunistickým režimem, ale věnoval se především vlastní tvorbě.Zúčastnil se také mezinárodní soutěže Abstraktní socha, kterou vyhrál. A tak stojí jeho vítězná Niké 89 až v dalekém japonském Hakone Open Air Museum. V roce 2002 byla v Lucernu odhalena její replika, ale jak známo – do třetice všeho dobrého. O rok později vznikla pro Chotkovy sady Niké 89 v pořadí už třetí. Hrabě Chotek by jistě nebyl proti.

 

 

Pocta osvícenému šlechtici

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína se narodil 23. července roku 1783 ve Vídni, kde v prosinci roku 1868 také zemřel, přesto v jeho životě Praha zanechala hlubokou brázdu. Anebo spíše on zanechal hlubokou stopu v ní. Byl to příslušník starého českého šlechtického rodu a poslední nejvyšší purkrabí Království českého. Ovšem byl to především poctivý rakouský úředník, který nechtěl jen tak sedět na teplém místě se založenýma rukama.

S Prahou se setkal už jako mladík, když zde studoval práva. Kariéru ve státních službách zahájil v roce 1802 jako úředník při pražském guberniu. Práci ve prospěch a rozvoj města si osvojil záhy, když působil jako gubernátor v Terstu. V tomto přímořském městě vybudoval cosi jako ústav pro chudé, dále vodovod, maják na pobřeží a pravidelné parolodní spojení mezi Terstem a Benátkami. Během následujícího působení v Tyrolích zřídil mj. Ferdinandeum (tyrolské zemské muzeum), další ústav pro chudé a spořitelnu, nemluvě o zavedení řady prospěšných a v té době velmi moderních nových nařízení, jako bylo například pojištění proti požáru. Poté se na krátkou dobu vrátil do Vídně, aby se konečně v roce 1826 stal nejvyšším purkrabím Království českého.

V této funkci rozhodně nezahálel. Zejména v Praze mohl předchozí zkušenosti zúročit – zasadil se především o výstavbu města a modernizaci jeho infrastruktury, díky Chotkově iniciativě bylo v Praze vydlážděno mnoho ulic a náměstí, byla zde zavedena kanalizace, byl vybudovaný druhý most přes Vltavu, vysazena nová stromořadí, nemluvě o hospodářském rozmachu v rámci celých Čech, jako např. vybudování koňské dráhy z Českých Budějovic do Lince či labské paroplavby z Mělníka k hranicím, pravidelné pořádání hospodářských výstav atd. Podporoval značné množství národních aktivit a ačkoli byl do Prahy dosazený z Vídně, patřil k nemnoha českým šlechticům, kterým osud českých zemí nebyl lhostejný. Významně se podílel také na přípravách korunovace Ferdinanda V. českým králem a následně se stal nositelem Řádu zlatého rouna.

V šedesáti se vzdal veřejného života a zakoupil zámek Velké Březno, kde chtěl strávit poslední část svého života. I když naposledy vydechl ve Vídni, jeho ostatky byly uloženy do rodinné hrobky v obci Valtířov, která leží od Velkého Března, co by kamenem dohodil. Branka, která umožňuje vstup z Chotkových sadů do Královské zahrady, byla proražena ve zdi pod Belvedérem až v sedmdesátých letech 20. století a bývá zavřená, ale kdyby hrabě Chotekv té době žil, jistě by od ní dostal klíč.

 

Autorka: Magdalena Wagnerová, Foto: autorka

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test