český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Jak se správně postit?

Půst patřil po dlouhá staletí k základním prvkům duchovní praxe křesťana, stejně jako modlitba nebo skutky milosrdenství. Co ale znamená postit se, se v různých tradicích liší, měnilo se i v průběhu času a v závislosti na místě. Podíváme se na hlavní tradice postní praxe, i na některé kuriozity.

 

Bible jak ve Starém, tak v Novém zákoně často mluví o postu jako o duchovní praxi, nebo přímo o přikázání. Není proto divu, že se křesťané od prvních dní rané církve pravidelně postili. Nejstarší soubor církevních nařízení, známý pod jménem Didaché, obsahuje instrukci, aby se křesťané postili ve středu a v pátek. Velmi záhy také vznikla různá kratší či delší postní období, z nichž nejvýznamnější je čtyřicetidenní půst před Velikonocemi, který odráží Ježíšových čtyřicet dní na poušti, ale symbolicky je propojený i se čtyřiceti lety putování Izraele pouští do Zaslíbené země.

 

Katolická praxe

V katolické církvi se tradičně rozlišuje půst újmy a půst zdrženlivosti. „Zdrženlivost“ se vztahuje na maso teplokrevných zvířat, protože byla v tradici vždy považována za určitý komfort v běžné stravě. Ryby byly naopak chápány jako pokrm chudých a půst zdrženlivosti se na ně nevztahuje. Tento půst se týká všech křesťanů od 14 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jsou dospělí křesťané (od 18 do 60 let), kteří nejsou nemocní, vázáni také půstem „újmy“, což znamená, že pouze jednou za den se smí najíst do sytosti.

Půst je v katolické tradici často doprovázen výzvou ke skutkům milosrdenství. Prostředky ušetřené postem se na mnoha místech shromažďujeme pro nějaký charitativní účel. Tyto ušetřené prostředky se pak někdy během liturgie slavnostně přinášejí na Zelený čtvrtek při večerní bohoslužbě jako výraz solidarity slavícího společenství s těmi, kteří jsou v nouzi. 

 

Černý půst znamená přísnost

Nejradikálnější křesťanskou postní tradicí na východě i na západě je takzvaný „černý půst“. Býval praktikován během postní doby před Velikonocemi a také v rámci přípravy na přijetí svátosti svěcení. Tradiční podoba černého postu je taková, že dovoluje pouze jedno jídlo denně, a to až po setmění. Maso, vejce, máslo, mléko a všechny další živočišné produkty jsou zakázané. Nepije se žádný alkohol. Zvláště zostřená verze černého postu dovoluje pouze chléb, sůl, byliny a vodu. Mnoho věřících dodržovalo a dodržuje černý půst během Popeleční středy a Velkého pátku. Někteří ho z vlastního rozhodnutí dodržují celý postní čas s výjimkou nedělí.

Pravoslavná církev má poměrně propracovaná postní pravidla. Liší se částečně podle jednotlivých místních a národních tradic, ale obecně řečeno obsahují jako významný prvek kromě postu od masa a všech živočišných výrobků i půst od olivového oleje a červeného vína. Někteří poslední dvě položky interpretují jako půst od jakéhokoli oleje či omastku (i na smažení) a všeho alkoholu. Zvláště přísně se pravoslavní postí první postní týden a v pondělí, středy a pátky postních týdnů. To se často jí pouze syrová zelenina, ovoce, ořechy a chléb. V úterky a čtvrtky bývá dovoleno vařené jídlo, ale opět pouze rostlinného původu. Víno a olej se povoluje o sobotách a nedělích, poslední víkend Velkého postu – během takzvané Lazarovy soboty a Neděle vstupu do Jeruzaléma se jí i ryba. Na Velký pátek se obvykle nejí vůbec.

 

Aligátor a kapybara

S postní praxí se někdy pojí i kuriózní případy, dotazy a rozhodnutí církevních autorit. Už bylo zmíněno, že katolická tradice dovoluje jako postní pokrm konzumovat rybu. Co ale všechno spadá do „rybí definice“, to může být někdy trochu překvapivé.

Svatý Tomáš Akvinský, velmi vlivný autor křesťanského středověku, stanovil, že pro zatřídění tvora do široce pojaté kategorie ryb není podstatná jenom jeho anatomie, ale také způsob chování. A tak se „církevními rybami“ stala i některá zvířata, která bychom z biologického hlediska jistě za rybu neoznačili. Ve Venezuele je takto oblíbeným pokrmem například kapybara, obří hlodavec, dosahující hmotnosti až 80 kg, který žije v blízkosti vody a dobře plave. V americkém New Orleans se obdobně na arcibiskupa Gregoryho Aymonda obrátil v roce 2010 věřící s dotazem, zda může v postu jíst aligátora. Arcibiskup mu se vší vážností odpověděl, že protože aligátor z církevního pohledu patří do „rodiny ryb“, je to povolený postní pokrm.

V Čechách a na Moravě býval kdysi oblíbeným postním pokrmem bobří ocas, ale vzhledem k tomu, že byl bobr téměř vyhuben a je nyní přísně chráněn, nedoporučujeme čtenářům tento recept o letošním postu testovat.

 

Autor: Petr Jan Vinš, Foto: archiv

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test