český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Inter arma caritas

Milosrdenství mezi zbraněmi, tak znělo první heslo celosvětově působící organizace později pojmenované jako Mezinárodní hnutí Červený kříž. Krátce po jeho založení vznikaly národní společnosti a Československý červený kříž byl ustanoven právě před sto lety.

 

Hlavním impulsem k založení společenství, které by chránilo zdraví, důstojnost a snižovalo utrpení lidí v nouzi následkem válek, přírodních nebo technických katastrof a epidemií bez ohledu na národnost, původ, politický názor nebo náboženství byla válečná zkušenost švýcarského obchodníka Jeana-Henriho Dunanta. Ten shodou náhod zažil jednu z nejkrvavějších bitev své doby, bitvu u Solferina 24. června 1859.

Tehdy nebylo obvyklé, aby se o zraněné vojáky v boji někdo staral, proto byli ponecháni vlastnímu osudu. Což zvyšovalo počet mrtvých, kteří by při včasném zákroku mohli žít. S tím se nemohl Dunant smířit, a po krvavých jatkách sepsal publikaci Vzpomínka na Solferino obsahující myšlenku na zřízení organizace připravující se v míru na pomoc zraněným v příštích válkách a také na kodifikování ochrany těm, kteří pomoc poskytují.

Svou vizi šířil mezi vlivné osoby tehdejší doby osobní intervencí, přímluvami i zasláním své útlé knihy. Podařilo se mu získat mnoho podporovatelů, mezi nimi i švýcarského právníka Gustava Moyniera, který byl prezidentem ženevské Společnosti pro veřejné blaho. Na její schůzi 9. února 1863 byla jmenována pětičlenná komise, která se měla záležitostí založení organizace v duchu Dunantových myšlenek zabývat. Později se jí začalo říkat „výbor pěti“. Patřili do ní Gustave Moynier, Louis Appia, Théodore Maunoir, generál Henri Guillaume Dufour a Jean-Henri Dunant. Komise dostala oficiální název Mezinárodní komitét.

 

První ženevská konference

Ve dnech 26. až 29. října 1863 proběhla v Ženevě konference, jíž se zúčastnilo třicet šest zástupců ze šestnácti zemí. Delegáti přijali Rezoluci konference, ve které vyzývají ke zřizování Výborů pro pomoc raněným už v dobách míru a dohodli se na přípravě dobrovolných zdravotníků a ošetřovatelů. Dále vytyčili zásadu nedotknutelnosti a neutrality zdravotnických zařízení a personálu, který bude nadále označován červeným křížem, jenž byl přijat jako univerzální znak nově založené organizace. Fakticky tím došlo k založení Mezinárodního výboru Červeného kříže.

O více než tři čtvrtě roku později byla zahájena další konference, na které byly rozšířené a podrobněji zpracované mezistátní smlouvy, protože praxe ukázala, že znění Rezoluce je málo dostačující. Během druhé konference se sestavil definitivní text první Ženevské úmluvy (nazývané také konvence), která funguje jako základ soudobého mezinárodního humanitárního práva. Československo ji ratifikovalo v roce 1919.

 

Situace v českých zemích

První bod Rezoluce z roku 1863 ukládal jednotlivým zemím zřizovat národní společnosti Červeného kříže. Třináctou zemí, kde byl spolek založen, se 5. září 1868 stal Vlastenecký pomocný spolek pro Království české, předchůdce pozdějšího Československého (a Českého) červeného kříže. Spolek se zabýval především získáváním ošetřovatelů raněných a vytipováváním vhodných budov s volnými lůžky v případě potřeby. Dále pak podporoval invalidy, vdovy a sirotky.

Souběžně s ním byl na konci 19. a na počátku 20. století činný také Dámský pomocný spolek Červeného kříže pro Království české, který se zabýval především zajišťováním lůžek pro případ války, sběrem nejrůznějšího materiálu, zajišťováním dodávek potřeb první pomoci pro vojáky a soustavnou péčí o spolek ošetřovatelek. V čele zemského spolku Červeného kříže pro království České stál hrabě Ervín Nostic, ženský spolek vedla kněžna Ida z Lobkovic.

 

Vznik samostatného Československa

Oficiálně se navazující sdružení ustanovilo až 6. února 1919. V tento den totiž odpověděl dopisem prezident T. G. Masaryk, že souhlasí se vznikem nové organizace a jmenováním své dcery Alice do funkce předsedkyně. Mezinárodní výbor Červeného kříže uznal československou národní pobočku 1. prosince téhož roku. V meziválečném období v mnoha případech spolek suploval státní zdravotní správu anebo ji doplňoval. Vedle budování zdravotních ústavů, poraden, jeslí, sirotčinců, starobinců také pomáhal zajatcům a uprchlíkům nebo rozvíjel zdravotnickou osvětu.

Během protektorátu Čechy a Morava byl v roce 1940 rozpuštěn a mnoho členů vězněno v koncentračních táborech. Ti, kteří zůstali na svobodě, se aktivně účastnili odboje a pomáhali, kde bylo potřeba. Po druhé světové válce navázal Československý červený kříž (ČSČK) na předválečné tradice a zřídil také Pátrací službu ČSČK, která pomáhala vyhledávat nezvěstné osoby, ať už byly zavlečené na nucené práce, staly se vězni koncentračních táborů nebo se jednalo o účastníky válečných konfliktů.

Únorový převrat znamenal výraznou změnu v činnosti. ČSČK ztratil svou samostatnost i nezávislost a musel se tím odklonit od svých sedmi základních principů. Z činnosti vymizely některé tradiční funkce, jež se nahradily jinými. Organizoval dobrovolné dárcovství krve, školil odbornou i laickou veřejnost, vedl zájmové kroužky a tábory. Sametová revoluce přinesla návrat k základním principům hnutí i původním činnostem a od 5. června 1993 působí pod názvem Český červený kříž.

 

Sedm základních principů Mezinárodního hnutí Červeného kříže

* humanita * nestrannost * neutralita * nezávislost * dobrovolnost * jednota * světovost *

 

Autorka: Jitka Neureuterová, Foto: Pixabay

Partneři

Diamant Expo

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test