český týdeník | založeno 1968 | Vydavatel: JUDr. František Talián - "Fortuna"

ČLÁNKY

Cestovat se dá za historií, příběhy i vínem

Václava Žmolíka nemusíme dlouze představovat. Za mnoho let, kdy ho vídáme na televizní obrazovce či slyšíme na rozhlasových vlnách, se vryl do paměti mnoha z nás. Kromě toho, že je moderátor, publicista, redaktor a režisér, je také fotograf a především cestovatel. Dnešní povídání je hlavně o knize Po Česku III. s podtitulem Místa s příběhy, která se objevila na pultech knihkupectví teprve nedávno.

 

Stejnojmenný cyklus příběhů vznikajících napříč celou republikou vysílá Český rozhlas už osmnáct let, teď na Dvojce. Knižní „trojka“ je navíc obohacena o část pojednávající o vinařských lokalitách, zajímavostech a vínu samotném. A protože letos slavíme sté výročí vzniku republiky, nevynechala ani několik lokalit na Slovensku. „Kniha je věnována všem poutníkům, kteří putují po naší krásné zemi,“ říká autor. Všechna místa projel, aby nám o nich mohl vyprávět.

 

Místa s příběhy

„Podtitul jsem nezvolil náhodou,“ začíná Václav vyprávění. „Příběhy totiž vypovídají nejen o krásných místech, ale i o lidech, kteří jsou s nimi spjati. Ať už o těch, které jsem sám potkal, tak o jiných, kteří už tu s námi nejsou, ale zanechali po sobě nesmazatelné stopy.“ Podívá se skoro všude a bonusem k práci, která ho baví, je skutečnost, že se tu a tam zatoulá i do zákoutí, kam se lidé vůbec nedostanou a ta potom může ukázat. „Sám jsem si šéfem,“ směje se. „Takže si sám rozhodnu, kam se podíváme. Na některá místa jezdím i opakovaně.“ Na otázku, zda existuje lokalita, která ho vyloženě neoslovila, odpovídá, že víceméně ne, i když vídá ošklivá zákoutí. „Podepisujeme se na vzhledu krajiny čím dál víc. Všechno asfaltujeme a betonujeme a zastavujeme nesmyslnými sklady. I taková místa samozřejmě vidím, ale snažím se upozorňovat na to hezké a přimět lidi, aby se snažili to změnit, protože to jde. A navíc: kam se dostaneme, když spadneme jen do věčného nadávání?“

Václav si vybírá hlavně památky a objekty, které mají historii a duši. „Především jezdím ale za lidmi. Bez nich by hezká místa totiž nebyla. Hodně mě zajímají. Je to zvláštní sorta lidí, kterých si moc vážím, protože dělají něco víc než ostatní.“

Protože slavíme sté výročí vzniku republiky, nemohlo v knize chybět několik příběhů ze Slovenska. „Je to taková bonusová část publikace. Navštívil jsem krásné lokality, kde se točily pohádky a mnoho lidí to neví. Málokterý ze slovenských zámků je tak známý díky filmovým pohádkám a seriálům jako je ten v Bojnicích nedaleko Prievidze. Právě tam se zamilovala šíleně smutná princezna Helena do svého prince Václava. Točilo se tady mnoho pohádek, protože zámecká budova s věžemi a věžičkami vypadá, jako kdyby z pohádky vystoupila.“ Kolik z nás však ví, že je historie zámku opravdu s pohádkami spojená?

 

Mise se zdařila

„Když jsem začínal s televizními pozvánkami Po Česku, byl jsem v televizi i rozhlase málem jediný, kdo pořad tohoto druhu přinášel. Dneska je informovanost mnohem větší a já mám velkou radost, že se mise vlastně zdařila a přinesla to, co bylo jejím záměrem – zájem o cestování.“ Vzpomíná třeba na kastelánku státního zámku Lednice, Ivanu Holáskovou, která udělala obrovský kus práce. Ze zámeckých komnat zmizely zemědělské stroje, jsou otevřené nové prohlídkové okruhy a stále pracují na tom, aby návštěvníkům přinášeli nové zážitky. Krásných lokalit je mnoho a já ukazuji i ty, které nejsou notoricky známé, nebo jsou dokonce neznámé.“

Osmnáct let krát padesát zastávek – to je Václavova statistika, ukazující, že je stále na co se dívat. „Někam jezdím i opakovaně, protože mě zajímá, co se změnilo a co mají nového.“ Kromě hradů a zámků poukazuje na možnost návštěv zpřístupněných vil, kterých u nás také není málo. „Je mnoho míst, o kterých lidé netuší, a já věřím, že to ocení nejen skalní turisté.“ 

Jedním z oblíbených Václavových míst je například jičínský Libosad s lodžií, který dal vystavět Albrecht z Valdštejna, avšak o vzniku a výstavbě se mnoho informací nedochovalo. „Opravy tady probíhají postupně,“ popisuje milovník Českého ráje. „Přestože lodžie není ještě kompletně opravená, pořádají se tady různé akce. Jezdí sem hlavně mladé rodiny s dětmi a opravdu to tady žije. Myslím, že to je dobře a je to krásná ukázka nadšení lidí, kteří chtějí ostatním otevřít nové obzory.“ 

 

Co, kde a proč?

V knize najdeme nejen poutavé povídání a krásné fotografie. Je i zdrojem poučení, neboť i mnohé objasňuje. Kupříkladu, proč se Věstonická venuše píše s malým „vé“, jak to bylo s prameny v Karových Varech nebo že kaple v Hluboké rokli byla vystavena na památku zázračně uzdravených dětí. V Penzionu Rejvíz si štamgasti posedí na vlastních židlích s originálně vyřezávanými opěradly, v okolí rozhledny na Studenci, kterou stavěli pouhé čtyři měsíce, můžeme vidět kamzíky horské, ale jsou dost plaší.

Příběhy se čtou samy a jsou zajímavější o to, že je provázejí fotografie, které autor při toulkách pořídil. „Nerad beru práci profesionálním fotografům, ale někdy to jinak nejde. Snažím se do reportáže dávat i své pocity, aby byly tak nějak voňavé a osobnější. A těmi fotkami opravdu zprostředkuji vlastní pohled.“

Za jednu z největších zajímavostí považuje asi Svobodnou spolkovou republiku Kraví hora. „Neježe tam mají smysl pro humor, ale třeba založili Ministerstvo pro ochranu písničky, mají vlastní velvyslanectví, hymnu, prezidenta a vládu. Jsou to správní recesisti – hraví, tvořiví a inspirující. A to mám rád. Má to obrovský náboj a taková setkání jsou opravdovými zážitky.“

 

Cestování za vínem

Václav je kromě cestovatele také milovníkem vína. „V České televizi Brno natáčím jako průvodce a scenárista cyklus o víně. Byl to nápad kamaráda Petra Psotky, ředitele Vinařského institutu, který pořádá someliérské kurzy. Jeho napadlo udělat televizní pořad o víně, ve kterém bychom představovali jednotlivé odrůdy.“ Vinařská gramotnost se prý stále zvyšuje. A tak vinaři (a nejen oni) jistě uvítají, že je Václav zavede do vinařských oblastí, kterých u nás není málo.

A kde jinde udělat první vinařskou zastávku než v Mikulově? Historie pěstování révy je tu prastará a traduje se, že ji tu vysazovali už staří Římané. Václav pátral, jak to s nimi bylo, a zjistil mnohem víc, než jen první zmínky o vinařství v této oblasti.   

Není to ale povídání jen o víně jako moku, přináší i zajímavosti o sklepech a samotných vinařích. „Třeba jsem se dozvěděl, že plže jsou sklepy, samostatně hloubené ve svahu nebo že součástí zámecké expozice je obří sud pocházející z roku 1643, který pojme sto jeden tisíc a čtyři sta litrů vína, což jej řadí mezi největší v Evropě.“

 

Čas nezastavíš

Jak se dá všechno zvládnout, když člověk dělá, co ho těší, a k tomu s láskou, by mohl vyprávět hodiny. „Když děláte práci, která vás baví, nekoukáte na pracovní dobu. K tomu ale potřebujete zázemí. Mně ho vytvořila moje žena. Úžasně mi pomáhá a bylo to tak vždycky. Zůstala doma s dětmi a držela rodinu, aby fungovala tak, jak má. Vzali jsme si k nám i moji maminku, takže mám všechny pěkně pohromadě.“

Důležité je také, aby měl člověk rád sám sebe. „To je další nezbytná věc,“ kýve hlavou. „Měl jsem nějaké zdravotní problémy a přišel čas zamyslet se nad sebou. Tak jsem se zamyslel. Malinko jsem si upravil životosprávu, začal jsem snídat, což jsem nedělal, a cvičit. Výsledky se dostavily. Nebolí mě klouby, lékař mi vysadil léky na tlak, zhubl jsem dvacet kilo a cítím se moc dobře. S ohledem na čas, který mám, jsem začal cvičit jógu a pak pilates. Zpočátku to vůbec nebylo jednoduché,“ vzpomíná s úsměvem. „Vůbec jsem nevěděl, jak to mám dělat, nevěděl jsem ani, jak mají cviky vypadat. Ale tělo si nakonec řeklo samo. Chce to jen víc jej vnímat. A představte si, že si teď dělám instruktorský kurz pilates u Renaty Sabongui. Cvičím každý den a je to čím dál tím lepší.“ Vzpomíná i na dobu, kdy s manželkou chodili do tanečních pro starší a pokročilé. „Ale chyběl mi právě čas, který strašně letí. A chodit jen jednou týdně, to mi bylo jednak líto, jednak mi to připadalo málo.“  

 

Dělat, co nás těší

Václav má dceru a syna. Kromě toho, že s ním od malička najezdili mnoho kilometrů po společných výpravách Českem, se dnes věnují tomu, co mají rádi. „Mám radost, že se to povedlo i u dětí. Myslím si, že tohle poselství by měli rodiče předávat dětem a vést je, aby dělaly, co je baví a co chtějí. Tím bude jejich život lepší, protože budou šťastné.

Dcera je zpěvačka klasické opery a má velmi dobře našlápnuto. Hodně koncertuje třeba s Jaroslavem Svěceným. V téhle branži je obrovská konkurence, ona věděla, že to nebude jednoduché, a přesto si šla za svým. Syn je na tom úplně stejně – šel za tím, co má rád. Oba si splnili své sny. Co je pro rodiče víc?“ 

 

Autorka: Renáta Šťastná, Foto: Miroslav Martinovský a Khalil Baalbaki

Partneři

JUDr. František Talián - "Fortuna"

Naše rodina

Ostrovní 30
110 00, Praha 1

telefon: +420 224 932 034
fax: +420 224 932 034
email: rodina@rodinaonline.cz

IČO: 15095568
DIČ: CZ480307270

Website Security Test