| Odkaz Jana Husa je nesmrtelný |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 35 - číslo 31 |
Církev československá husitská si v neděli 6. července připomněla památku Mistra Jana Husa - uplynulo 588 let od jeho mučednické smrti na kostnické hranici. Ekumenická bohoslužba se konala v Betlémské kapli, odkud kdysi zněla Husova slova o boji za pravdu a povinnosti kněží tepat neřády společnosti.
Zájem veřejnosti byl veliký a
zcela demokraticky se řadách židlí za sebou mísili nejvyšší hodnostáři
jiných církví, politici, celé výpravy i příchozí z ulice. Před kaplí
stálo sedm vozů České televize a jeden vůz rozhlasový, takže bylo jasné,
že tento státní svátek není jen formální.
Byly tři hodiny odpoledne, když se z pavlánu ozvaly fanfáry - tóny slavného
chorálu Kdož sú Boží bojovníci a objevilo se čelo průvodu: černá
korouhev s rudým kalichem a prapor obce sokolské. Za nimi přicházeli církevní
hodnostáři a jako poslední patriarcha Církve československé husitské Jan
Schwarz a prezident republiky Václav Klaus.
Slova liturgie střídaly středověké duchovní písně, zpívané souborem
Chorea Bohemica. Melodicky jednoduchá vyznání lásky k Bohu byly podmalovány
toužebnými hlasy flétny a smyčců.
Přímluvu pronášeli hosté: za židovskou náboženskou obec jsme slyšeli
slova Davida Stechera. Čtení měl pravoslavný biskup bratr Kryštof, kázaní
patriarcha Církve československé husitské Jan Schwarz.
Slyšeli jsme slova, která za 588 let od smrti Mistra Jana Husa neztratila pranic ze své pravdivosti. O tom, že mír stojí na míru s Bohem a bez toho je nemyslitelný. A naopak: že právě on by mohl zajistit mír mezi všemi. O Husově varování, že kněží a proroci odvedli lid od Boha, vlci se stali pastýři a Boží království se nám vzdaluje. A teď se my se k Bohu vracíme trnitou cestou poznávání Pravdy už celé stovky let. Po celou bohoslužbu se mi zdálo, jako kdyby středověký kněz káral nás, naši společnost, naše politiky, nás všechny - oslněné věcmi a zapomínající na ideály křesťanství i základní lidskou slušnost.
"Je symbolické, že jeden
den slavíme příchod Cyrila a Metoděje a druhý den vzpomínáme mučednické
smrti Jana Husa," řekl patriarcha. Apeloval na náš rozum i cit, abychom
nezapomínali na Husova slova o čistotě církve, která však platí obecně:
čisté by měly být i vztahy a jednání mezi státy, skupinami lidí i
jednotlivci.
Přirovnal lidstvo k sokolovi, který je uvězněn na dvorku mezi slepicemi,
pomalu si zvykl na nesvobodu - ale také na zrní a pak už si ani nevšiml, že
provaz zpuchřel a on by mohl odletět. Stejné je to s lidmi: Kristus nás volá
ke svobodě, ale my se popelíme se slepicemi a už k nebi nehledíme.
Prezident Václav Klaus ve svém krátkém proslovu připomenul, že přes časovou
vzdálenost je osobnost i dílo Mistra Jana Husa trvalou součástí kulturního
i národního povědomí. Přihlásil se k těm, kteří se cítí vázáni jeho
dílem a označil Husův čin za událost, která otřásla středověkem a připravila
půdu k příchodu moderní doby. "Přál bych si, abychom se i nadále
inspirovali jeho odvahou a láskou k pravdě a abychom tak jako on trvali na
svobodě projevu a nebáli se angažovat v boji o nápravu věcí veřejných."
řekl prezident Klaus. Mluvil také o tom, že legenda už má se skutečností
málo společného, ale je nadčasová. Že díky Husovi se stala čeština
literárním jazykem a jeho odkaz je odkazem nejen náboženským a mravním,
ale také odkazem učence a člověka veřejně činného. Na závěr projevu V.
Klaus prohlásil, že jsme během bohoslužby slyšeli mnohokrát slova Pokoj vám…
A on že by si velmi přál, aby v naší zemi zavládl skutečný pokoj.
V Betlémské kapli nastoupil před
hosty holčičí sbor z Prahy, který zazpíval tři písně. Nejmladší sólistkou
byla tříletá Julinka Galíková, pak putoval mikrofon k šestileté Marii
Bednářové, pětileté Pavlíně Maxové a nakonec ke dvanáctileté Hedvice Tůmové.
Dívenky se usmívaly na své posluchače, ty nejmenší vpředu se chvílemi,
vrtěly, navzájem se napomínaly, holčička s blonďatými copánky se přidala
k divákům a také zatleskala svým kolegyňkám.
Velký zájem zpěvaček patřil prezidentovi: ty malé se dívaly s neskrývanou
zvědavostí, ostatní po očku - až se zdálo, že s ním trošku koketují. V
jednu chvíli se malá Julinka sebrala a šla za svojí maminkou: chvíli jí něco
šuškala a pak se spokojeně vrátila na své místo. V tu chvíli patřily úsměvy
těch nej-nejvyšších jen jí…
Bohoslužba skončila a ti nejvzácnější hosté odešli do přilehlého salónku. Doufám, že jsem jen nevšímavá - ale kromě dvou udělaných mužů v rozepjatých sakách a vysílačkami v uších jsem skutečně neviděla nikoho z prezidentské ochranky. Vystála jsem frontu na pár vteřin rozhovoru s Václavem Klausem a zeptala se…
X Pane prezidente, co pro vás
osobně znamená odkaz Jana Husa?
Vám řeknu totéž, co jsem řekl před chvílí ve svém projevu: Jan Hus se
obětoval za pravdu a to je ten největší morální apel, který nám
zanechal. Musíme trvat na svobodě projevu a přál bych si, Hus nebyl jen
symbolem boje za svobodu náboženskou, ale svobodu v obecném slova smyslu a nápravu
věcí veřejných. Jen připomínám, že spor o význam oběti Jana Husa se
skutečně prolíná naší historií od roku 1415 a jistě bude trvat dál.
Mým dalším zpovídaným byl
pplk.Tomáš Holub, hlavní kaplan armády České republiky.
X Nezdá se vám, že Jan Hus je pro náš národ víc legendou než historickou
osobností?
Právě na jeho postavě je krásně vidět, jak je možné pracovat - až se úplně
ztratí obsah. Ovšem to, že se církev katolická a církve protestantské
dohodly na pohledu na Jana Husa, je pro český národ velká věc.
X Náš bývalý prezident Havel je katolík a prezident Klaus se hlásí o
Husově odkazu. Kdo z nich je víc Čechem?
Ani jeden z nich se nehlásí k církvi jako takové, ale k ideálům a to je
spojuje a hlásají ideály, které se od sebe téměř neliší.V těch ideálech
jsou stejnými Čechy.
X Věříte, že bychom někdy mohli mít jednotnou církev?
Já v to pevně věřím, tak jak to má být - obecná církev.
Libuše Benešová (ODS) byla
jednou z mála politiků, kteří přijali tělo i krev Pána. Jak se žena
ztotožňuje s ideálem mužského hrdinství?
Myslím, že ženám je vlastnější než mužům neuhýbat před pravdou a stát
za ní. Jsme mnohem přímější a statečnější.
X Vyžaduje současná doba hrdinství takového typu sebeobětování?
Například Palachova obět byla alarmující a nikdo nemůže zpochybňovat, že
je dodnes živá. Bohužel to celonárodní vzepětí proti totalitě bylo sice
krátkodobé - ale bylo!
David Stecher byl v Betlémské
kapli nejvýše postaveným představitelem Židovské náboženské obce. Co je
lidi jeho náboženství představuje odkaz Jana Husa?
To, co o něm napsal filosof Karel Kosík - že to byl poslední intelektuál v
naší zemi. Pro nás Hus znamená neotřesitelnou víru v pravdu a hájení
pravdy. My máme trpké zkušenosti s hájením pravdy i hájením vlastní
existence, ale jestliže člověk je přesvědčen o pravdě, neměl by před
nikým ponižovat ani nad nikým povyšovat. Tak by se mělo žít - a to je v
souladu s Husovým učením. Proto není dobře, jak připomněl pan prezident,
že z Husa se stala legenda a vymizela historická osobnost. S patriarchou
Schwarzem má židovská obec mimořádně dobré vztahy a velmi si ho vážíme.
X Dočkáme se jednotné církve, jednotné víry…?
To si nedovedu představit. I když všichni mluví o lásce, přátelství a míru
- je třeba si připomenout přísloví, že slovy můžeš zatajit, co chceš,
ale skutky tě prozradí.
Paní Věra Jeřábková mne
zaujala svým sokolským krojem. Je z Kroměříže, z Hanácké župy a náboženské
obce Kroměříž, kde je farářkou sestra Jana Chaloupková. Proč přijela?
Protože mojí velkou láskou je Hus a Praha. Takže doufám, že stavím mosty
proti tvrzení, že "ti Pražáci…" a to nesnáším. Protože já
když v Praze otevřu zobák, tak lidi hned poznají, odkud jsem a chovají se
ke mně krásně. Nechci, aby proti sobě šla Morava a Čechy.
X Co znamená pro sokolské hnutí Husův odkaz?
Nelhat! Stát za pravdou a položit za ni i život - to sokolové udělali v
obou světových válkách i v obou totalitních režimech. Teď je důležité,
aby se oprášil z Husa prach mýtu a znovu se z něj stala historická
osobnost. Hus nikdy nebude zcela přijat katolickou církví, ale už to, že
není označován za kacíře, pro víru znamená mnoho.
P. S. Doma jsme měli "celého Jiráska". Ze všech jeho knížek jsem
měla nejraději husitskou trilogii a Jan Hus spolu s Janem Žižkou vystřídali
v mém literárním světě hrdinné prince na bílém koni. Je s podivem, že
mi tento pocit zůstal dodneška, přestože vím, že mnohé bylo jinak, než
Jirásek napsal a Nejedlý posléze politicky zneužil. Husova slova o boji za
pravdu přežila i tuto historickou epizodku.