| Smrt ševcovského krále |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 31 |
V úterý 12. července
1932, druhý den po celozávodní dovolené, zahynul při tragické letecké
nehodě Tomáš Baťa, nekorunovaný ševcovský král. Smrt ho zastihla v
pilotní kabině šestisedadlového letounu Junkers F l3. I když od nešťastné
události uplynulo více než sedmdesát let, některé okolnosti havárie zůstávají
neobjasněné.
Už v roce 1924 Baťa usoudil, že využitím letecké dopravy, považované za velmi nákladnou, ušetří to nejdražší, co podnikatel má - čas. Nejprve začal využívat vyřazené vojenské albatrosy, v roce 1932 už bylo ve firemních hangárech devět soukromých letadel. Baťova letka se proslavila zejména dosud nevídaným obchodním letem svého šéfa do Indie.
Tomáš Baťa byl tak významným mužem, že vyšetřování jeho smrti se kromě policie a letecké inspekce ujali i novináři a zaměstnanci Baťových závodů. Není divu, že tak vzniklo několik verzí. Jedna z nich dávala vinu za havárii jednoznačně pilotovi, který ztratil orientaci a zmýlil se v odhadu výšky i směru, druhou možností byla technická porucha na stroji (proč by se jinak pilot vracel na letiště?), vyskytlo se dokonce podezření na sabotáž.
Osudné ráno
Až do startu letounu Junkers F13 GE s trupem z vlnitého plechu je vše celkem
jasné.
Šestapadesátiletý Tomáš Baťa se nechal vzbudit telefonem o čtvrté hodině
ranní. Před rodinnou vilou už čekalo auto. S manželkou se rozloučil jen krátce,
oba považovali cestu do Švýcarska jen za krátký výlet. Měl namířeno do
Curychu, poblíž něhož se stavěl nový baťovský závod, kde se měl setkat
se svým ne ještě osmnáctiletým synem Tomíkem. Pan Baťa se posadil na své
obvyklé místo vedle řidiče, kde sedával, ačkoli se osobnosti jeho formátu
v autě vozí na čestném místě vzadu. Letiště na otrokovickém Bahňáku
tonulo v mlze, start tedy bylo nutné odložit. Činorodý Baťa se posadil k
telefonu, ostatní linky žhavil personál letiště. Zprávy říkaly, že mlha
je už jen v údolí řeky Moravy.
Jedno z klíčových svědectví o událostech osudného dne podal ředitel Baťova letiště Karel Batík."Chtěl jsem poslat do vzduchu jednomístný letoun, aby prozkoumal situaci. Baťa souhlasil, ale Brouček to odmítl s tím, že se už vyjasňuje a rozhodl se proto letět. Mezi tím došlo ještě k drobné nepříjemnosti, kdy se pan Baťa pozastavil nad tím, že do junkersu není dosud namontována radiostanice, ačkoli je už měsíc k dispozici. Brouček, který byl za to zodpovědný, se vymluvil na to, že nevěděl, do kterého stroje by ji měl dát. Radiostanice v letounu by sice havárii nezabránila, ale věděli bychom jistě víc o její příčině.
Požádal jsem Baťu, aby si sedl dozadu. "Poletíme!", rozhodl podnikatel a ačkoli jindy cestoval v pohodlné čtyřmístné kabině pro cestující, aby dodal důraz svým slovům, posadil se na místo vedle pilota. Ten se podíval na stožár s větrným pytlem a když viděl, že je vykloněn k jihu, obrátil letadlo při rolování na sever k Tlumačovu, ačkoli jsem ho upozorňoval, že je bezvětří a může tedy startovat přímo na jih. To byl možná osudný moment, protože zvolil směr, kde byla dosud mlha."
Brouček zaroloval až ke břehu Moravy, aby prodloužil startovací dráhu. Junkers se odlepil od země, přelétl stromy na okraji letiště a zvuk jeho motoru začal slábnout směrem k Tlumačovu. Po několika minutách ale překvapený personál letiště zvedl hlavy: zvuk motoru se začal znovu blížit a zněl poněkud neobvykle.
Krátce po startu zřejmě začal vynechávat motor. Z výšky asi 200 metrů nemohl pilot v mlze najít místo pro nouzové přistání, takže se rozhodl vrátit na letiště, kde terén znal tak dokonale, že mohl přistát i poslepu. Při otáčce motor ztratil výkon, letadlo se dostalo do klouzavého letu a zachytilo křídlem o sloup elektrického vedení. Stroj se zabořil v plné rychlosti do země, trup se rozlomil na několik částí, oddělil se i motor.
Přibližně deset minut nato volali lidé z pomocného provozu papíren, že v objektu havarovalo letadlo. Vyšetřování ukázala, že v okamžiku nárazu běžel motor na plný plyn a tachometr ukazoval rychlost přes 150 km za hodinu. Baťa i pilot Brouček byli na místě mrtvi, ale z tvaru očních zornic lékaři vyčetli, že zatímco pilot si v okamžiku smrti byl vědom neodvratné katastrofy, Tomáše Baťu smrt zastihla zcela neočekávaně.
Továrník Baťa byl spolu s Broučkem pochován na lesním hřbitově, kde
vznikl i památník s druhým baťovským letounem Junkers F.13, pietně opatřeným
značkou havarovaného letounu D-1608. Zmíněný letoun byl registrován jako
majetek Baťových závodů v Německu, nepodléhal tedy technické kontrole českých
úřadů. Památník přečkal i nacistickou okupaci,
ale ne už komunistický režim.