| Obnovený Americký klub dam |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 35 - číslo 25 |
Foto: archiv Amerického klubu dam
Deset let žil český vlastenec a mecenáš Vojta Náprstek v USA. Byla to škola
nejen pro něj: po návratu věděl, že i jedinec má sílu změnit aspoň kousíček
světa. V roce 1862 začal na Střeleckém ostrově v Praze vystavovat strojky a
nástroje, které ulehčují ženám práci v domácnosti. Proč se raději
nezajímal o něco mužnějšího - třeba vylepšení palných zbraní?
Protože věděl, že kvalitní výchova dětí je pro národ důležitější,
než v hmoždíři třený mák do buchet nebo ručně šité povlečení, a že
je na ni třeba mít čas a nekonečnou trpělivost. Už předtím, ve 40.
letech, snahu o vzdělávání pracujících mužů a žen projevoval spolek
Budeč. V šedesátých letech se české vlastenky začaly scházet u Jenny kněžny
Taxisové, později u spisovatelky Karoliny Světlé. Náprstkova výstava a přednášky
je nadchly: tzv. Adresou českých paní mu poděkovaly za veřejné zastání a
pochopení pro touhu žen po vzdělání. Dopis podepsaly tři stovky českých
paní a dívek.
Všechno pro národ
Vojta Náprstek založil tradici "dýchánků" české inteligence. Žen
však přicházelo pramálo a tak požádal Karolinu Světlou, aby do jeho domu
na Starém městě (kde je dnes Náprstkovo muzeum) pozvala své přítelkyně.
První přednáška byla o astronomii (!) a konala se 15. ledna 1865. To je také
den vzniku Amerického klubu dam. Každou středu a sobotu odpoledne se ženy a
dívky scházely v domě U Halánků v knihovně. Ze zápisů vyplývá, že v
letech 1865-1889 se v Klubu vystřídalo 893 žen. Dneska víme, co některé z
nich pro náš národ znamenaly: Karolina Světlá, Sofie Podlipská, Eliška Krásnohorská,
Tereza Nováková, Anna Holinová, Renata Fugnerová-Tyršová…
Co chtěly členky Klubu?
Vzdělávat se a získat tolik vědomostí a zručnosti, aby se v případě potřeby
dokázaly samy uživit, podporovat dobročinné a blahodárné ústavy;
podporovat nové myšlenky a zavádění strojů do domácnosti, pečovat o děti
a mládež.
V čele Amerického klubu dám stál až do své smrti Vojta Náprstek, který
jej také zastupoval na veřejnosti. Klub byl totiž jen přátelským sdružením
bez stanov a regulí. Měl však velkou reputaci a tak v něm přednášeli
spisovatelé Vrchlický a Sládek, budoucí prezident Masaryk i vědec Purkyně,
cestovatel Kořenský, malíř Kavan. Přístup na přednášky měly jen ženy,
muži mohli poslouchat za dveřmi a střídat se u malého okénka "na
koukačku" (okénko však bylo tak vysoko, že z přítomných dam nezahlédli
ani klobouk!). Na jaře a v létě se chodilo na výlety a exkurze: na historická
místa, do škol, vědeckých ústavů, nemocnic, věznic, obrazáren, tiskáren.
Zima patřila výuce francouzštiny, angličtiny, italštiny, ruštiny a
esperanta, sborovému zpěvu a také společnému cvičení v tělocvičně na
Vinohradech.
Jediný mezi mnohými
Takových vlasteneckých vzdělávacích spolků bylo v českých zemích mocnářství
víc. Co ještě dámy z Prahy dělaly - kromě péče (především) o vlastní
povznesení?
"To byste jim křivdila: to, že vzdělávaly samy sebe, pozitivně ovlivňovalo
celé jejich okolí. Především dcery, které už nebyly takové puťky,"
odpovídá mi PhDr. Milena Secká, vedoucí knihovny Náprstkova muzea.
"Například za prusko-rakouské války šily dámy v domě U Halánků na
šicích strojích prádlo pro vojenské lazarety - a toho bylo tenkrát opravdu
potřeba! Po bitvě u Hradce Králové svážely vozy do Prahy raněné a o ty
se dámy staraly: Přinášely jim jídlo, prádlo i obvazy, psaly dopisy. Děti
ze sirotčinců braly na výlety a pořádaly pro ně slavnosti. Sirotci se tak
díky jim dostali aspoň na pár hodin z ústavu ven.
Klub pečoval také o hroby význačných osobností. Uspořádal např. sbírku,
díky níž byl v roce 1869 odhalen pomník na hrobě Boženy Němcové. Ženy
se podílely na sbírkách na stavbu Národního divadla, dostavbu chrámu sv. Víta
a také na založení Náprstkova průmyslového muzea. Na výstavy a slety přijížděli
krajané, které členky vítaly a prováděly po Praze. Po příkladu Klubu
vznikaly další vzdělávací spolky. V roce 1894, po smrti Vojty Náprstka,
stanula v čele Klubu jeho žena Pepička. Ta přišla v roce 1899 s myšlenkou
"nedělních dýchánků pro dělné ženy a dívky všech oborů". Do
roku 1913 se jich konalo 57 s účastí až tisíc osob. Činnost klubu pokračovala
až do roku 1941, kdy bylo zavřeno muzeum a přerušeny i charitativní práce,
dámy se však dál (jakoby náhodou) "potkávaly" na Žofíně. Klub
začal znovu pracovat až v roce 1947 (pod jménem Americký klub českých
dam), ale ani to se komunistům nelíbilo. Únor ukončil činnost této tradiční
organizace. Úřady nechápaly, že slovo "americký" znamenalo v
polovině 19. století totéž co "moderní" a tak mnohé členky (i
ty nejstarší) prodělaly ponižující výslechy co-proč-s kým a proti
komu."
Vrátil se a žije
"Klub amerických dam se znovu ustavil a byl zaregistrován v roce 1996
jako občanské sdružení," připomíná Milena Secká.
X Není to staromilství, obnovovat stopadesát let starý spolek?
"Někdo může říci, že je to teď móda, ale proč ne, když je základní
myšlenka dobrá a stále aktuální? "
X Název Americký klub dam zní hodně výlučně. Máte také výlučné členství?
"Určitě ne. Stačí se zajímat o českou historii, Prahu a kulturu a mít
chuť se shromažďovat se stejně smýšlejícími ženami. Členkami jsou ženy
od dvaceti až skoro k devadesáti, od studentek a žen na mateřské, po důchodkyně.
A jen třetina jsou vysokoškolačky."
X Co děláte?
"To, co bylo dřív: přednášková činnost, kulturní akce - divadlo,
koncert, vernisáž nebo exkurze a výlety… Snažím se, aby se v roce
neopakovaly dva stejné typy akcí, jen dýchánky máme dva: novoroční a
jahodový. Ty jsou místo povinných schůzí, kde bilancujeme činnost a děláme
plány. "
X Máte taky spolkové legitimace?
"Legitimace?! My dáváme novým členkám členský list! Scházíme se každý
měsíc kromě prázdnin, ale někdy nabízíme v jednom měsíci víc akcí. Všechno
platíme z členských příspěvků. Studující, ženy na mateřské a důchodkyně
platí 250 korun, ostatní 750 korun ročně. Hodně peněz padne na poštovné."
X Za co pořídíte ty jahodové dorty na červnovém dýchánku?
"To je naše největší vydání (několik tisíc). Novoroční pohoštění
je především cukroví, co zbylo od Vánoc. A během roku občerstvení
sponzoruje moje maminka."
X Kolik let je vaší mamince?
"Dvaasedmdesát a bývala technickou kresličkou. Je to aktivní sokolka, několikrát
týdně cvičí - naše starší dámy jsou vůbec v dobré kondici. Máme tady
i několik hereček, například paní Ljubu Benešovou, Drahomíru Fialkovou a
Violu Zinkovou."
X Kde berete na práci v klubu čas? To asi nepatří k práci vedoucí
knihovny?
"A vy si neumíte udělat čas na věci, které vás těší? Členky Klubu
jsou mnoha nitkami poutány k Náprstkovu muzeu. Jsou hosty na jeho akcích a
když procházejí jeho historickými prostory, nechávají za sebou trampoty často
strastiplných dnů. Vracejí se do klidného světa 19. století a ten pocit
jim stojí i za dojíždění. Jedna členka jezdila až z Brna."
Dnešním protektorem Klubu je ing. Tomáš Ježek a muži se účastní i mnohých
akcí. Ale už nemusejí stát na chodbě: mají stejná práva a tak mohou sedět
i v sále vedle svých manželek či maminek. Takže tam bývá k vidění i tatínek
dr. Secké, MUDr. Václav Secký. Velmi se mu líbilo představení hereček
Ljuby Benešové a Drahomíry Fialkové "Lásky sester Rottových" z
doby, kterou známe z Neffových Sňatků z rozumu. Je to vlastně konverzace
mezi Karolinou Světlou a Sofií Podlipskou, a herečky i diváci se v ní
vracejí časem zpět. Právě pocit sounáležitosti s minulostí poskytuje
Americký klub dam, založený už tak dávno…