| Hřích |  |
| Libor Ovečka |
Ročník 35 - číslo 25 |
"Jsem katolička, velice často se mne nevěřící přátelé ptají, co je to vlastně hřích, a já nevím, jak jim to jednoduše a pro ně srozumitelně vysvětlit. A ještě tak, abych nevypadala jako lehce pomatená."
"Hřích" je teologický pojem. Pro jeho vysvětlení
začněme od neteologického, etického pojmu "zlý skutek". To je čin,
který působí zlo - druhým lidem, jednajícímu samotnému, společnosti, přírodě…
V úzce morálním smyslu je to skutek konaný v rozporu s přesvědčením, co
je dobré, spravedlivé a pravdivé. V tomto přesvědčení se člověk může
odchylovat od ostatních, mezi náhledy různých lidí mohou být i veliké
rozdíly. Přesto však upřímné a poctivé přesvědčení o tom, co je dobré,
tedy postoj svědomí člověka, je nejdůležitějším kritériem. Jednat v
souladu s ním je morální povinností. Někdo se může ve svém poznání mýlit,
jednat sice podle svého svědomí, ale způsobem škodlivým či zhoubným. Pak
mu musíme ujasnit, jakou škodu působí, ale nemůžeme jej obviňovat z nemorálnosti.
Když naopak činí něco, o čem ví, že je to zlé a že se to nesmí, dopouští
se morálně zlého činu.
Teologický pojem hříchu se více méně kryje s tímto pojmem zlého skutku.
Zahrnuje však ještě jiný aspekt, totiž že zlý skutek je nejen v rozporu
se svědomím člověka, nýbrž že je také v rozporu s Božím zákonem lásky,
spravedlnosti a pravdy, tak jak jej člověk ve své víře poznává. Hřích
je tedy zlý skutek, který se tím, že je zlý, zároveň obrací proti Bohu.
Hříchem ovšem může být i skutek, kterým člověk neporušuje žádnou
univerzálně platnou mravní normu, avšak staví se jím proti Bohu, např.
uctívání falešných bohů.
Mluvit o hříchu jako by bylo něčím nemoderním, nepatřícím do našeho světa,
jako by bylo vše dovoleno a člověk vůbec hřešit nemohl. To je jeden extrém
náhledu na hřích. Opačným extrémem je vidět hřích za každou
nedokonalostí člověka. Mnohé morální příručky věnují problematice hříchu
a hříchů velmi mnoho prostoru, jako by to bylo v morálce to nejdůležitější.
To je ovšem nesprávné, to nejdůležitější v křesťanské morálce je
radost z Božího daru a volnost svobody.
Za hřích často lidé považují zlé skutky ve vlastním osobním životě a
málo berou v úvahu veřejnou, společenskou stránku svého jednání. Pokud někdo
ve svátosti smíření vyznává, že v nějaké maličkosti lhal nebo byl
roztržitý při modlitbě, jsou to skutky zanedbatelného dosahu proti těm,
které působí skutečné zlo. Pokud ty někdo koná vědomě a dobrovolně
nebo ze zaviněné nevědomosti či zaviněné otupělosti svědomí, jsou skutečným
hříchem, hříchem do nebe volajícím, např.:
§ pýcha moci - zneužívat úředního postavení a jednat bezohledně, urážlivě
s podřízenými
§ narušit zdravou výchovu a růst osobnosti dítěte, kazit mládež, svádět
ji k užívání drog či k prodejnému sexu
§ krýt osoby sexuálně zneužívající děti a mládež
§ stavět se na veřejnosti za nespravedlnost, a přispívat tak k demoralizaci
národa
§ tunelovat banky a jiné podniky a okrádat společnost
§ nesprávnými informacemi poškodit vývoj ekonomiky
§ připustit či způsobit ekologickou katastrofu
§ nedbale naprojektovat či provést stavbu například silnice a způsobit nepřímo
smrt lidí
§ neplnit předvolební sliby, a dopustit se tak podvodu na voličích
§ zradit někoho v lásce
§ nutit někoho k prostituci
§ setrvávat v nepřátelství, nenávisti, závisti
Ne každý hřích je závažným, svobodným a plně uvědomělým činem skutečně
odvracejícím člověka od Boha a od cesty dobra, působícím duchovní smrt,
smrtelným hříchem. Teologie zná také pojem hříchu zraňujícího (všedního,
lehkého), zlého činu menšího významu nebo takového, za kterým člověk
nestojí plně celým svým životem, zcela svobodně a úmyslně.
Smysluplně mluvit o hříchu je možno jen v souvislosti s Božím milosrdenstvím,
odpuštěním a nabídkou společenství. Bůh dává člověku to největší,
co člověk může přijmout, dar lásky, společenství, smyslu života,
vysvobození z moci hříchu. Člověk může tuto Boží nabídku odmítnout a
postavit se svým životním rozhodnutím proti pravdě, spravedlnosti a lásce.
To může učinit člověk věřící i nevěřící. Ani pak se ale Bůh od člověka
neodvrátí, iniciativa jeho lásky vůči člověku nezmizí, nýbrž trpělivě
čeká na člověkovu odpověď.
19.5.2003