| Kousek cesty s… Karlem Herbstem |  |
|
Ročník 35 - číslo 25 |
Co si má počít žena, která živí rodinu a stará se o čtyři děti, protože její muž dávno přišel o práci. Prosí svého muže, aby si našel nějaké zaměstnání, ale on vždy, znovu a znovu, skončí v hospodě. Tam utratí to málo co má, večer se vrací domů, skleněnýma očima hledí na televizi a je cítit hospodou. To trvá roky, až je trpělivost vyčerpána. Už i děti říkají, že to tak dál nejde, jsou ze svého otce zoufalí. Kromě jediného.
Desetiletý Vít má pocit, že tatínka nemůže hodit přes palubu. Když jde domů od kamaráda a tatínek se v šeru potácí na zahradě, znovu neúnavně volá: "Tatínek, tatínek," a utíká k němu. Někdy je to náročné. Je třeba tatínka zvedat ze země, podpírat ho, starat se o něj. Uznejte, to je pro desetiletého kluka dost velký úkol. Zatím maminka vymýšlí s ostatními dětmi, jak se z toho pekla dostat. S pomocí starých rodičů koupila malý domek a odstěhovali se. Tatínka nechali na pospas osudu, ať dělá, co myslí. Ukázalo se ale, že toto řešení není tak schůdné, jak se předpokládalo.
Desetiletý Vít musí hledat mezi spolužáky nové kamarády, v kostele nové ministranty a moc se mu to nedaří. Trápí se. To proto, že stále myslí na tatínka. Maminka, která léta trpěla kvůli manželovi, nyní neví, jak pomoci Víťovi. Každý víkend ho doveze za tatínkem, protože kluk o to stojí a prosí. To zase stojí peníze. Tatínkovi mezitím odpojili elektřinu, je v domě jak Robinson na pustém ostrově. Všichni jsou tím poznamenáni, cítí bolest v srdci, nejvíc ze všech Vít.
Jednoho dne kdosi vyslovil to, nač ostatní mysleli. Co kdybychom se vrátili. Žili bychom odděleně od otce, ale přece jenom pod jednou střechou. Bylo to náročné. Tatínek, který celá léta neměl motivaci byl najednou zaskočený, překvapený, potěšený. Tak to s ním zacloumalo, že po tolika letech si náhle našel práci, začal vydělávat peníze. Znovu pocítil, že je třeba se o rodinu starat. Jakoby vyšlo slunce. Zůstala nevyslovená otázka. Byla to nekonečná Boží dobrota, která všem vrátila naději, nebo to způsobil Vítek.