| Kněz pokory a lásky |  |
| Zdeněk Smiřický |
Ročník 35 - číslo 25 |
"Své
kněžství žil naplno." To byla slova arcibiskupa Graubnera k životu
patera Vrbíka, který skončil náhle, brutálně a zbytečně.
Pater Cyril Vrbík se narodil v Dřevohosticích
uprostřed Hostýnských vrchů v lednu 1927. Jeho otec vstoupil za 1. světové
války do italských legií a po vzniku Československé republiky se stal vojákem
z povolání s hodností kapitána. Maminka, původně učitelka na místní
obecné škole, musela po sňatku dle tehdejších zvyklostí kantořinu opustit
a stala se ženou v domácnosti.
Rodinka se postupně rozrůstala. Cyril měl starší sestru Anežku (nar. 1923)
a mladší Marii (1929), která však v 16 letech zemřela na zápal mozkových
blan. Rodina dle pamětníků žila harmonicky, základem jejich vztahů byla láska
k Bohu, bližním, hluboká úcta k sobě navzájem a poctivá práce.
Mladý Cyril byl po ukončení dřevohostické školy přijat na studia
Arcibiskupského gymnázia v nedaleké Kroměříži. Jak potvrzují záznamy,
studentem byl výtečným, leč jeden rok ztratil kvůli těžkému zánětu
pohrudnice. Závěrečné maturitní zkoušky mu umožnily studovat na Teologické
fakultě University Palackého do Olomouce.
Přišel však rok 1950, a s ním i násilné rozpuštění klášterních
komunit a zrušení bohosloveckých fakult. Cyril byl povolán k výkonu základní
vojenské služby u PTP (pomocně-technický prapor), kde prožil v prostředí
tvrdé dřiny, napětí a perzekuce celé 3 roky a 3 měsíce.
Po návratu od "černých baronů" zjistil, že mu bylo zákonem zakázáno
dokončit studia na teologické fakultě v Litoměřicích. Nastoupil tedy v přerovském
stavebním podniku jako pomocný dělník, kde pracoval dva roky, než na přímluvu
spolurodáka patera Srovnalíka, dostal "protekční" místo zahradníka
v Ústavu sociální péče pro přestárlé a mentálně postižené občany v
Nové Horce u Studénky. Protože se i zde uplatnil jako pečlivý a pracovitý,
byla mu po čase nabídnuta práce účetního, kterou však musel na nátlak
stranických orgánů opustit, stejně jako celý ústav.
Přešel do Okresního stavebního podniku ve Frýdku-Místku, kde působil jako
normovač. A protože si opět počíná zdatně, je podnikem vyslán na místní
stavební průmyslovku ke studiu při zaměstnání. Druhou maturitní zkoušku
složil s vyznamenáním v roce 1965.
Když později došlo k částečnému politickému uvolnění, projednal si
Cyril možnost dokončení teologického studia osobně s tehdejším administrátorem
pražské arcidiecéze - biskupem Františkem Tomáškem. V souvislosti s tím
odchází do Frýdku pracovat jako kostelník a v roce 1968 se vrací ke studiu
teologie na litoměřické fakultě.
Zbývající dva roky studia zvládl usilovným studiem za pouhý jeden rok a ještě
k tomu s prospěchem výborným! Na kněze byl vysvěcen brněnským biskupem
ThDr. Karlem Skoupým v olomoucké katedrále sv. Václava dne 6. září 1969.
Den poté se v jeho rodném městečku u Přerova konala slavnostní primice.
Tentokrát podle záznamů přálo Cyrilovi i počasí, prostranství před
kostelem bylo zaplaveno obrovským množstvím věřících nejen z okolí, ale
i ze slovenského Záhoří. Pater Cyril však zůstával "při zemi"
i v těchto slavnostních okamžicích. Jeho tehdejší výrok: "Dnes
Hosana, zítra ukřižuj!" symbolicky odrážel dosavadní životní zkušenosti.
Jeho první kaplanskou štací byl severomoravský Frýdek, následovala valašská
metropole Vsetín, kde při opravách místního svatostánku poprvé využil svého
vzdělání stavitele. V roce 1980 nastoupil jako duchovní správce poutního
chrámu do Dubu nad Moravou. I zde zajistil celkovou obnovu chrámu, včetně
generální opravy fasády tak, že nyní patří k nejvýznamnějším památkám
barokní architektury na úrodné Hané.
Pater "Cyrilek", jak mu místní občané s úctou a láskou říkali,
byl vždy připraven vyhovět každému zájemci, ať už o jeho kněžské služby
či např. prohlídky chrámu se zasvěceným komentářem. Vstával každý den
před čtvrtou hodinou ranní, uléhal kolem půlnoci. Kněžství bral jako
poslání. Celý svůj život považoval za službu Bohu a svým bližním, přičemž
nerozlišoval, zda jde o lidi dobré či zlé, v každém člověku viděl
Krista. Takový životní styl se musel časem projevit na jeho zdraví - v r.
1995 byl stižen srdečním infarktem, z něhož se však disciplinovanou léčbou
opět dostal do slušné zdravotní kondice.
Probošt poutního chrámu v Dubu nad Moravou byl skromný, hluboce lidský člověk.
Měl velice rád děti, které jeho lásku opětovaly. Dokázal vytvářet krásné
vztahy nejmladší a nejstarší generace, jež obohacovaly obě strany.
Jeho velmi plodný život byl tragicky zničen rukou vraha v časných ranních
hodinách 22. října minulého roku. Pater Cyril pár vteřin před smrtí
vyslyšel další lidskou prosbu a šel mu ochotně ošetřit poraněnou ruku.
Lidský profil patera Cyrila Vrbka přiléhavě zhodnotil olomoucký arcibiskup
Jan Graubner: "Své kněžství žil naplno. Ze skromnosti se o sebe příliš
nestaral, žil pro Boha, pečlivě se staral o kostel, ale především měl rád
lidi a zvlášť děti. I když svým věkem měl k dětem daleko, srdcem jim
byl blízko. Byl inspirací pro pastorační práci mnohem mladším kněžím."
Důstojné rozloučení s milovaným farářem přesně týden po jeho vraždě
se stalo tichou, ale mohutnou demonstrací dobra proti zlu, které v posledních
letech ve světě získává významné postavení.