| Vandrování po Tolštejnském panství |  |
| Milena Hrušková |
Ročník 35 - číslo 20 |
 |
 |
 |
 |
Možná se budete divit, že i v dnešní době v Česku
vznikají nová panství, království a podobné monarchistické celky. Zatím
je jich osm. Valašské království, Podhorácké a Horácké knížectví, Země
děda Praděda, Prajské grofstvo, Družina knížete Václava, Republika Kraví
hora, Lašské markrabství a Tolštejnské panství. Všechny tyto celky
vznikly proto, aby se v kraji zvýšil turistický ruch, aby si lidé uvědomili,
jak je u nás krásně.
Tolštejnské panství bylo slavnostně vyhlášeno výstřelem z děla dne 2.
června 2000 ve 4 hodiny odpoledne. Rozkládá se v místech, kde kdysi skutečné
panství existovalo. Leží v nejsevernější části České republiky a
zahrnuje celý Šluknovský výběžek.
Představitelé Dolního Podluží, Doubice, Horního Podluží, Chřibské, Jiřetína
pod Jedlovou, Krásné Lípy, Rybniště a Varnsdorfu sloučených ve Svazku obcí
Tolštejn za spoluúčasti Svazku obcí Sever, kam patří Dolní Poustevna, Jiříkov,
Lipová, Lobendava, Mikulášovice, Staré Křečany, Šluknov, Velký Šenov,
Vilémov a město Rumburk chtějí propagovat svůj půvabný kraj netradičním
způsobem. Úsilí a naděje vložili do projektu, který se nazývá Vandrování
po tolštejnském panství. Symbolem a maskotem je dobrosrdečný loupežník
Vilda, poslední svého řemesla, který se na Tolštejně vyskytoval.
Vilda sám byl prý dobrák, který mimo drobné taškařice nikomu nic zlého
neprovedl. Kdo se chce vydat po jeho stopě, obdrží v některém ze šedesáti
hotelů, informačních center, muzeí a restaurací ve výše zmíněných místech
Vandrovní pas a podrobnou mapu a může vykročit. Severní Čechy nejsou jenom
výsypky, doly a elektrárny, lidi z daleka žasnou nad panenskou přírodou s mírnými
kopečky, nad krásou lesů s množstvím zvěře, jsou tu muzea, rozhledny a
památky.
Tolštejn byl vybudován ve 13. století jako obranný hrad. O sto let později
se stal sídelním centrem panství. Jako první držitel hradu se uvádí Vaněk
z Vartenberka, poslední Jiří ze Šlejnic, který roku 1555 hrad opustil a
postavil si pohodlnější zámek v Rumburku. Roku 1697 byl už hrad pustý. Přesto
ho za třicetileté války obsadilo císařské vojsko, Švédové jej oblehli a
vypálili. Z Tolštejna zůstala jen mohutná zřícenina, odkud je pěkný
rozhled.
Jiřetín pod Jedlovou byl založen roku 1548 jako hornické městečko. Těžila
se tu stříbrná ruda. Dnes zbyla štola, která je pro návštěvníky přístupná.
Pro množství památek, především lidové architektury, byla již v roce
1992 vyhlášena městskou památkovou zónou. Dominantou Jiřetína je ojedinělá
křížová cesta s kaplí na Křížové hoře, po Mikulově druhá největší
svého druhu. Zastavení tvoří malé kapličky, které sestupují k Božímu
hrobu. Když místní jeptišky zjistily, že křížová cesta chátrá, začaly
postavy svatých samy opravovat. Nad jejich dílem se památkáři zděsili a
sestry svou práci kartáčky na zuby zase vrátily do původního stavu.
V Doubici, nejmenší samostatné obci v Českém Švýcarsku v nadmořské výšce
400 m je 207 domů. 29 trvale obydlených, ostatní jsou rekreační chalupy.
Jejich majitelé nazvali Doubici "mozkovými lázněmi". Vzduch tu prý
doslova voní. Většinu chalup tvoří dřevěné stavby lužického typu na
zevních zdech zpevněné oblouky, kterým se říká podstávka.
Podobné krásné domy jsou též v obci Chřibská, o které
se psalo již roku 1383 jako o farní vsi. Bylo to původně staré slovanské sídliště,
od roku 1414 je zde v provozu sklárna, která je nejstarší sklárnou v Evropě.
Centrem Šluknovského výběžku je Rumburk s loretou, která učinila z města
významný poutní cíl. Tato věrná kopie italského originálu je nejseverněji
položenou loretou v Evropě.
Perlou Tolštejnského panství je České Švýcarsko, náš nejmladší národní
park, vyhlášený teprve před dvěma roky.a jak se místní ochránci přírody
chlubí, jediný vyhlášený zákonem. Tento ráj kapradin okouzlující členitými
partiemi skalních a lesních komplexů je z 98% pokryt lesem. Žije zde rys,
vydra, sokol, černá zvěř. Na březích potoka Kamenice je vidět žlutý
mech, doklad toho, že je tu absolutně čisté prostředí. České Švýcarsko
má rozlohu 79 km čtverečných a navazuje na sousední část v Německu.
Milena Hrušková
Foto: autorka