| Jan Tichý: Nemohu nemalovat |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 18 |
Jeho příjmení okamžitě evokuje slavného Františka Tichého. Pokrevně jsou spřízněni přes dvě generace, přesto Jan (nar. 1962) z výtvarnické rodiny pochází - otcem je ak. mal. Karel Tichý. Od r. 1997 působí jako pedagog na prestižní Výtvarné škole Václava Hollara v Praze. V letech 1986 a 1988 obdržel Čestné uznání AVU, roky 1987 a 1989 mu přinesly Ateliérovou cenu AVU, rok 1993 Cenu Masarykovy akademie výtvarných umění a loňský rok Cenu nejvyšší kvality na středoevropském bienále kresby.
V čem vás ovlivnila nebo nasměrovala Akademie výtvarných
umění?
K zodpovědnosti a k vážnému přístupu k tvorbě. To, že malování není
jenom hra, zábava, koníček, ale regulérní celoživotní práce. A
posedlost! Někdy s tím dokonce tvrdě bojuji, protože si nemohu dovolit
nemalovat. Už jsem měl dvakrát z práce i zánět šlach. AVU mi dala taky
hodně přátel. Jak z vlastní generace, tak z řad pedagogů. Mnohé přetrvává
dodnes, ale bohužel třeba prof. Čepelák už zemřel.
Právě - co vedoucí pedagogové?
Začínal jsem studovat u prof. Jiroudka, pak náš krajinářský ateliér převzal
doc. Karmazín,
u něhož jsem absolvoval.
Máte za sebou na svůj věk dost velký počet zahraničních
výstav, na kterou vzpomínáte nejraději?
Hned na tu první, která byla v Salzburgu, a na nizozemský Hilversum /leží
30 km od Amsterdamu/, kde jsme vedle výstavy dělali s holandským kolegou hojně
poznávací výlety
na kolech. A loni mi udělali velkou radost v galerii na předměstí Bordeaux,
když jsem se zřekl peněz za prodané věci ve prospěch povodní, Francouzi
se ke mně spontánně přidali sbírkou, a byla z toho slušná sumička pro
vesnici Tchořovice u Blatné.
Co výstavy v tomto roce?
Teď vystavuji se sochařem Zbyňkem Fojtů v prostorech ČSOB na pražském
Senovážném náměstí a připravuji se do německého Pasova, kde budu s
rakouským sochařem Peterem Willnauerem. V září mě čeká výstava v Děčíně
a v říjnu znovu v Praze, tentokrát na Újezdě, kde chci představit úplně
nejnovější plátna, keramiku i porcelán. V Třebíči snad potěším příznivce
výtvarna společně s fotografem Petrem Našicem.
Kromě malby se hodně věnujete keramice - odkdy?
V roce 1990 mě pozvali na sympozium do karlovarské Porcelánky, tam mě to
chytlo,
a posledních pět let se keramika simultánně prolíná s ostatní tvorbou.
Vymýšlím si vlastní tvary, které pomalovávám nebo nechávám čisté.
Co česká výtvarná kritika, sledujete ji?
Ano, sleduji, čtu.
Ve své tvorbě se snažíte o maximální zjednodušení,
jste duchovně zaměřen?
Nejsem vyslovený ateista, asi vím, že Bůh je, ale současně necítím potřebu
víru liturgicky praktikovat. Nevím, jak to vyjádřit...
z výstav:
1990 - Galerie Fellner, Salzburg (Rakousko)
1991 - Arts House, Jerusalem (Izrael)
- Galerie U Řečických, Praha
1992 - Viktoriapassage, Augsburk (Německo)
1993 - Galerie Bratří Čapků, Praha
1994 - Galerie Manetten, Goteborg (Švédsko)
1995 - Strahovský klášter, Praha
1997 - Galerie Enters, Hilversum (Nizozemí)
- Galerie Mánes, Praha
1999 - Parlament České republiky, Praha
2000 - Galerie Forum, Drážďany (Německo)
2001 - Cezanne Muzeum, Provence (Francie)
- City Gallery, New Orleans (USA)
2002 - Inter Art Gallery, Passau (Německo)
- Montpon-Ménestérol, Bordeaux (Francie)
- Galerie Fronta, Praha
- Trnkova galerie, Plzeň
- MK Galerie, Praha a Jihlava
- Regionální muzeum, Kolín