| Nejsme nic víc než Jeden svět |  |
| Venda Šebrlová |
Ročník 35 - číslo 18 |
Celý svět v nejrozličnějších barvách a tvarech můžete potkat na pražských Vinohradech v malém krámku v Korunní 60. Nad portálem visí usměvavá želvička, která má místo bříška modrozelenou zeměkouli. Jaké zboží je "odjinud"? Všechno - z Afriky i z Asie, hojně jsou zastoupeny i domorodí výrobci z Jižní Ameriky. A ovšem taky české - vždyť Český Bezděkov u Berouna a Bangladéž začínají stejným písmenem…
Želvička se stala logem obecně prospěšné společnosti JEDEN SVĚT inspirované myšlenkami a příkladem akce FAIR TRADE, jejímiž představiteli jsou např. organizace v německých Drážďanech. V roce 2000 ji založil vinohradský a jarovský sbor Českobratrské církve evangelické v Praze. Jsme zvyklí slýchat o prvním světě, druhém světě a třetím světě…, ale to přece není pravda, protože Bůh stvořil jen jednu zeměkouli, a kdo nám dal právo ji takto rozdělovat?", vysvětluje Věra Lukášová, která zrovna v den naší návštěvy v obchůdku sloužila.
Jak získává krámek své zboží? Díky velkému hnutí v
západní Evropě, které se zrodilo zhruba před třiceti lety. Nejdříve se všude
pro hladovějící svět pořádaly obrovské sbírky a peníze se posílaly potřebným.
"Jenže občas se ztratily jako voda v písku, takže se jako smysluplnější
ukázalo ne dát hladovému rybu, ale naučit ho ryby lovit. Lidé z chudých
zemí nechtějí milodary, ale to, abychom s nimi jednali jako rovný s rovným.
Snažíme se o to formou "fair trade", rovného obchodování. Určité
specializované firmy kupují od konkrétních lidí (kteří už sami pro sebe
něco dělají!) jejich zboží a platí v hotovosti dokonce víc, než je v
kraji zvykem. Například v Nepálu je obrovská tradice rodinných podniků na
výrobu stříbrných šperků. Firmy dovezou zboží do Evropy, my je v centrále
v Drážďanech koupíme a zaplatíme a tady je prodáme," odpovídá paní
Lukášová nejen mně, protože její povídání teď poslouchají už i zákazníci
krámku.
Zakladateli společnosti v Praze jsou sbory Českobratrské církve evangelické
na Jarově a Vinohradech. Později se přidal evangelický sbor Salvator a sbor
v Libni. Jejich členové organizují i příležitostné prodejní výstavy
tradičních výrobků z místních materiálů při zachování tradičních
postupů.
(logo želvička z přiložené vizitky)
Věra Lukášová se s třetím světem seznámila naprosto
kuriózním způsobem: hned po maturitě začala pracovat s cestovateli
Hanzelkou a Zikmundem na filmových ateliérech ve Zlíně. Byla tam do roku
1953 (než se vdala za faráře) sekretářkou šéfa studia Jaroslava Novotného
a přímo se podílela na zpracování materiálu a výrobě jejich prvních
cestopisných filmů.
X Proto jsou vám věci, které tady vidíme, blízké a tolik o nich víte?
Určitě. Někdy po roce 1989 jsem se zúčastnila ve Steinu u Norimberka přípravy
Světového modlitebního dne, liturgii tehdy připravovaly ženy z Čech. Pak
mi jednoho dne pořadatelky oznámily, že se ve dvě otvírá "obchůdek".
To jsem nevěděla kde, jaký a proč… Obchůdek byla obrovská pomalovaná skříň
s desítkami zásuveček, šuplíčků a kapsářů - a mně ujelo, že tohle
musí být z Peru a tamto zase z Mexika!
X Takže jste v takovém obchůdku chtěla taky dělat?
Tak strašně! Pan farář Jaromír Dus z vinohradského sboru totiž znal tento
nápad odjinud, ale spojili jsme se a jsme tady. Teď třetím rokem jako obecně
prospěšná společnost, předtím od roku 1994 jako nadace.
X Jste inspirací pro další sbory?
Víte, že nás opravdu někdy pozvou, abychom sbalily zboží a jely třeba do
klimentského sboru, do Dejvic nebo na Ministerstvo zemědělství. Loni to bylo
jednadvacet prodejních výstavek spojených s povídáním "co to je a proč
to je".
(logo želvička)
Obchodů malých i velkých s exotickým zbožím je po Praze spousta. Ale ty vydělávají na sebe: lacino nakupují a za mnohem víc prodávají. Co ze své činnosti mají ženy, které dobrovolně pracují v krámku JEDEN SVĚT? Kromě dobrého pocitu ještě vědomí, že nikoho nešidí. Pokud v něm prodávají zboží z našich chráněných dílen, odevzdají jim na haléř celou tržbu. Cizokrajné zboží nakupují občas i se slevou nebo z výprodejů a tak zůstanou v pokladně v Korunní nějaké malilinkaté peníze. Ty okamžitě odcházejí k potřebným…
Každé odpoledne je krámek otevřený od tří do šesti a
"prodavačkami" jsou sestry ze sborů. Nejen starší dámy, kterým
je dobročinnost vlastní, ale i dívky jako dvaadvacetiletá Irena Šebestová.
"Proč? Pro radost! Z peněz, které se tady loni uškudlily, jsme přispěli
do tzv. fondu malých úvěrů pro ženy v Nicaragui. Jim opravdu stačí pár
desítek eur, aby se s dětmi dokázaly odrazit ode dna a postavit se na vlastní
nohy. Například koupit si zařízení a materiál na pečení placek,"
doplňuje svou kolegyni Věru.
Nedávno nesla paní Lukášová nějaké peníze Daně Němcové z Centra pro
otázky migrace. Peněz pro uprchlíky není nikdy dost a zelenomodrá želvička
jim poslala celých 5 700 korun. ",Koho hledáte?', ptali se mě… ,Někoho,
kdo by si ode mne vzal peníze!' …Všichni se seběhli podívat se na člověka,
který jim přinesl peníze. Kdysi dostávali pomoc asi šedesát tisíc například
na telefonní karty pro uprchlíky a teď už ani to ne."
X "Může taková drobná charitativní práce ovlivnit
zpovykaného Evropana?", ptám se Věry Lukášové.
Může mu připomenout, že nikdo nemá zaručeno, že bude zdravý a šťastný.
Že se nemusí všechno povést a postižení lidé obohacují náš život. Nemůžeme
uzdravit celý svět, jen malinký kousíček. Nevyléčíme rakovinu, ale můžeme
pofoukat rozbité kolínko.
Popisky k foto:
1) Irena Šebestová s peruánským bubínkem
2) Věra Lukášová nabízí zákaznici košíčky z Bangladéše.
3) Neodolala jsem a koupila si rovnou dva bavlněné přehozy z Indie -
kalamkari.
4) Růžena Černá a Irena Šebestová prohlížejí novou zásilku triček ze
Zimbabwe.
5) Keramika z Ghany a košíčky "Savanne" z Ugandy
6) Peruánská aromalampa, indická zvířátka a chřestítko z Indonézie
7) Pár melodických zvuků na rozloučenou posílají čtenářům NR "větrné
hry" z různých koutů světa.
(pozn.: fotky č. 5 a 6 podle potřeby!)