| Marína Willyho Hankena |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 18 |
Snad po dědečkovi nám doma zůstal velký obraz moře s plující lodí.
Má rozměry 50 x 73 cm, je malován na plátně a zarámován do stříbrného
rámu. Na obraze je podpis Willy Hanken. Obraz se nám nehodí, máme totiž byt
v paneláku. Rádi bychom jej prodali, avšak netušíme, jaká je jeho cena.
Mohl by nám pan starožitník poradit?
Jindřich a Marie K. z Děčína
V posledních letech přináší televize mnoho záběrů z arabských zemí, včetně pohledů do interiérů jejich domů. Určitě však na zdech arabských bytů nezahlédneme obrázky srpnových krajinek, kdy na pozadí temných kopců selka ozářená sluncem váže nazlátlé snopy.
Ortodoxním muslimům víra zakazuje pověsit si takový obrázek do bytu, těm ostatním zase takový obrázek nic neříká. Jejich srdce nezjihne, v jejich mysli nevyvstanou vzpomínky na prázdniny u babičky na Vysočině, idylická scéna na obrázku je jim úplně cizí, a proto pro ně takovýto obrázek nemá žádnou cenu. My zase podobně vnímáme obrazy zachycující pohledy na moře, s loděmi či bez nich. Velká většina z nás nikdy neplula parníkem přes oceán, málokdo se zúčastnil mořského rybolovu, a tak jsou nám maríny, jak obrazům moře říkáme, také úplně cizí. Jedinou výjimkou byli ti, kteří se změnili ze suchozemce v mořeplavce. Za rakouské monarchie narukovali třeba do Terstu k válečnému loďstvu, za první republiky pracovali na zaoceánských parnících a v době nedávno minulé se jim poštěstilo se zaměstnat u naší námořní plavby. A právě těmto lidem nebyly obrazy zvané maríny cizí.
Vyvolávaly v nich vzpomínky na těžkou a náročnou službu, na nervy drásající bouřky i na tiché a klidné moře. A tak si v severoněmeckých či polských přístavech kupovali tyto obrazy. Z logických důvodů u nás tyto obrazy nebyly k mání. Pouze s jednou výjimkou. Našim jediným malířem, který systematicky maloval moře, byl Beneš Knüpfer, který mu obětoval i svůj život a dodnes leží někde na dně jaderského moře. Okrajově moře malovali i malíři Hudeček a Kremlička. Všichni se však vyhýbali lodím. Snad je považovali za technická monstra, která se do romantické přímořské krajiny prostě nehodí.
Malíř Wilhelm Hanken působil v severním Prusku v době před první světovou válkou. Lodě maloval pravděpodobně pouze na objednávku.
Z hlediska uměleckého se jedná o malíře bezvýznamného. Pravděpodobně nikdy nevystavoval a není zastoupen v žádné encyklopedii nebo seznamu výtvarníků. Samotný obraz je sice technicky zvládnutý, avšak mu chybí hloubka a dramatičnost. Velký čtyřstěžník, který je i na tomto obraze, se objevuje na mnoha jeho jiných marínách. Pravděpodobně je maloval pro členy posádky této válečné plachetnice. Je docela možné, že dědeček tazatelů na té lodi sloužil, spíš však byl pouhým romantikem a tento obraz mu připomínal v dětství stokrát přečtenou verneovku Patnáctiletý kapitán.
Hodnotu této rozměrné maríny lze v našem prostředí těžko
posoudit. Můžeme se podívat do aukčních katalogů hamburských aukčních síní.
Ravděpodobně jenom tam se maríny Willyho Hankena objevují. Není se co
divit, Hamburk je stále velký přístav. V těchto katalozích se dovíme, že
Hankenovy obrazy obdobných námětů a rozměrů se nabízejí v rozpětí 300
až 1000 euro, což je na jejich poměry a příjmy žalostně málo. Tudíž
nelze tazatelům ani poradit, aby po vstupu do EU nabídli tento obraz v Německu,
utržené peníze by totiž ani nestačily na benzin. Doporučuji proto umístit
obraz na některé z našich aukcí starožitností s vyvolávací cenou do 10
tisíc korun.