| Slavín v rukou Svatoboru |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 18 |
Svědomí
ustlalo nám tu klidně, ač chtěli jsme víc, než jsme zmohli. Kéž tak i vám,
co přijdete po nás a lidskosti chrám vystavíte výš. Tento epitaf
spisovatele Táborského pod stropní klenbou vyšehradského Slavína hlásá
životní zásadu všech, kdo tady jsou pohřbeni. A pokud přijmeme zásadu, že
hrdinové jsou ti, kdo věnovali své síly ve prospěch národa a to často i s
nasazením svých hrdel a statků, pak si Slavín zaslouží pojmenování hřbitov
hrdinů.
Slavín je hřbitov, snad nejpamátnější ze všech. Svatobor je sice "jen"spolek, ale skoro stejně památný. Zatímco Svatobor byl založen r. 1862 Františkem Palackým coby podpůrný spolek žijících spisovatelů a na obranu a rozvoj našeho kulturního dědictví, tak Slavín vznikl jako hrobka k posmrtnému uložení těl týchž vynikajících tvůrčích duchů.
Ve vlastnoručně psané zakládající listině (Ohlášení)
datované 6. dubna 1862 Palacký píše:
"Když následkem velikých událostí světových počal národům říše
Rakouské opět vraceti se život veřejný, my Čechoslované byli jsme mezi předními,
co uvítali blahoslibnou proměnu tuto, ne-li hlučným jásotem, alespoň nadějným
všech myslí pohnutím." Svatobor byl založen "především k podpoře
spisovatelů českých peněžními prostředky a k oslavení jejich památky".
Tato myšlenka byla tehdejšímu obrozeneckému hnutí natolik blízká, že se
v čelných funkcích spolku brzy objevili i F. Rieger, prof. Josef Thomayer, J.
V. Sládek, Alois Jirásek, K. J. Erben, Julius Grégr, Vojta Náprstek,
Jaroslav Vrchlický, Josef Hlávka, T.G. Masaryk a jiní.
Zdrojem prostředků k financování činnosti spolku byly příspěvky a odkazy členů a sympatizantů. Před padesáti lety, kdy došlo ke zrušení všech nadací, spravoval jich Svatobor stovku s celkovým jměním několika milionů korun. K odkazu někdejších zakladatelů se dnes hlásí asi 170 současných členů Svatoboru. Někdy pouze členským příspěvkem v roční sumě 100 Kč, většinou ale i prací.
Tři ruce ve znaku Svatoboru symbolizují ideové spojení členů a příznivců ve třech oblastech: pomoc, osvěta, paměť. Zatím ekonomické prostředky Svatoboru nestačí k naplňování prvních dvou zásad, takže věnuje péči zejména místům posledního odpočinku tvůrčích duchů národa.
V minulosti byly díky Svatoboru zřízeny i pomníky Jungmanna a Máchy, Palackého i Husa, později především jednotlivé hroby význačných osobností jako V. Hanky a J. Purkyně na vyšehradském hřbitově nebo náhrobky K.H. Borovského a F.L. Čelakovského na Olšanech. Poznáte je podle symbolu tří rukou svírajících železný kruh.
Právě díky úsilí Svatoboru se koncem 19. století podařilo uskutečnit i dávnou ideu - zřízení společného pohřebiště významných tvůrčích osobností. Vyšehrad - to je díky pověstem i skutečné historii jedno z nejpamátnějších míst naší země a už něco přes sto let také místo posledního odpočinku významných synů a dcer našich národů. Ústředním prostorem zdejšího hřbitova je Slavín, pozoruhodný nejen desítkami jmen zde pochovaných mužů a žen, architekturou, ale i okolnostmi svého vzniku a dnešní obnovy. Naplnění ideje založení podobného památníku umožnil svým velkorysým darem smíchovský obchodník dřevem a starosta Petr Fischer, který hrobku věnoval koncem osmdesátých let 19. století Svatoboru.
Dnešní vlastnické vztahy jsou po peripetiích padesátých a sedmdesátých let kompromisem: Slavín vlastní město Praha, ale Svatoboru byl na 99 let svěřen do správy a užívání. Tím Svatobor přijal závazek rekonstruovat Slavín do jeho vrcholné podoby z r. 1929, kdy byl, podle původních návrhů architekta Wiehla a sochaře Maudera, dobudován díky finančnímu daru banky Slavia, ale ještě něco navíc.
Architektura Slavína
Krypta (katakomba) Slavína je vnitřní prostor, přístupný dveřmi na severní
straně stavby. Obsahuje 44 výklenky pro uložení jednotlivých rakví nebo většího
počtu uren, několik z nich je ještě volných. Nad kryptou je schodiště s
plošinou, na níž stojí ústřední pomník se sarkofágem a okřídlenou
postavou Génius vlasti. Po stranách pomníku jsou dvě další sochy - Vlast
truchlící a Vlast vítězná. Kolem pomníku je obchozí cesta lemovaná ze tří
stran zdí s pamětními deskami. Na schodišti je kamenný stůl (menza) s
bronzovou sochou ukřižovaného Krista, jejímž autorem je významný sochař
Václav Levý. Stůl je používaný k vystavení schránky s ostatky zesnulého
při pohřbu do Slavína i při jiných významných pohřbech na zdejším hřbitově.
Ač zemřeli, stále mluví
Pohřeb do Slavína navrhuje význačná kulturní či vědecká instituce výboru
spolku Svatobor, se souhlasem pozůstalých, kteří hradí i pohřební výdaje.
Nepočítá se s ukládáním pozůstatků politiků. Oproti původnímu prohlášení
však pohřebiště není vyhrazeno jen mužům - spisovatelům katolického
vyznání, pohřbeni tu jsou i umělci, vědci a vynálezci, a své místo tu našlo
i pět významných žen, m.j. Ema Destinnová. Vstup do krypty je možný pouze
se souhlasem Svatoboru, který spravuje všechny klíče. Nebrání-li tomu překážky,
krypta se zpřístupní ve vybrané dny (státní svátky, Památka zesnulých
atp.) nebo po předchozím dojednání i veřejnosti.
Rekonstrukce Slavína
Již v letech 1998-2001 Svatobor zajistil vlastním nákladem nejnutnější záchranné
práce.
Dnes je rekonstrukce Slavína, díky vynaložení prostředků vlastníka
hrobky, hlavního města Prahy, v podstatě dokončena. Základem prací byla
jejich technologicky nejnáročnější část, pokrytí horní strany klenby
krypty izolací zabraňující pronikání vlhkosti. Ta ohrožovala nejen
statiku stavby, výzdobu, ale i uložené pozůstatky. Akademická malířka Míčková-Leršová
teprve pak mohla spolu s manželem obnovit nádhernou stropní mozaiku a kameníci
doplnili mramorové obložení stěn a hrobových výklenků. Nově jsou
vyzlacena všechna jména a nápisy. O sochy se postarali akademičtí sochaři
Zdeněk Fučík a Ivan Tlášek. Autory projektu byli architekt Karel Kunci a
Mgr. Václav Potoček - jednatel Svatoboru, který nás také už téměř dokončeným
Slavínem provázel.
K tomu bylo ovšem třeba nejdřív rozebrat schodiště, ochozy i kamenné zábradlí. Poté, co bylo schodiště znovu sestaveno, vrátily se na krajní zdi i kamenné vázy, známé už jen ze starých fotografií. Protože se jedna z nich kdysi zřítila, chyběly desítky let obě. Jejich původní osvětlovací funkce však už obnovena nebyla, hřbitov se stejně uzavírá při soumraku, takže není důvod svítit.
Do úplného dokončení rekonstrukce národní kulturní památky Slavín zbývá ještě obnova některých bronzových uměleckořemeslných prvků. Z vnější strany jsou to třeba chybějící palmové ratolesti, které sochy kdysi držely v rukou, a bronzové konzole pro zavěšování věnců. Očištění a konzervaci potřebuje i socha Ukřižovaného. Uvnitř Slavína dosud chybějí rozkradené bronzové prvky, zejména 16 bronzových závěsných lamp a některé ozdobné věšáky na pamětní věnce. Zajištění těchto prací už leží plně na Svatoboru.
Teprve až bude všechno hotové, zmizí neprůhledná folie ze skleněné výplně bronzových vchodových dveří Slavína (restauroval je Pavel Lutrýn) a každý návštěvník vyšehradského hřbitova bude tudy moci, díky přísvitu z protějšího okna, nahlédnout do umělecky jedinečného prostoru místa odpočinku našich kulturních velikánů.
Svatoboru se tak už téměř podařilo naplnit alespoň část
ze závěrečných slov Palackého Ohlášení:"Bůh pak popřeje zdaru dílu
šlechetnému, a potomci žehnati budou památku těch, kteří pečovali o lepší
pro ně budoucnost."