| Švébiš |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 18 |
"Můj pradědeček se ještě psal Schwebisch…Buď prý to znamená Švábsko,
nebo to jméno pochází rovněž z němčiny a má to být údajně
"vrabec"…"
Ing. František Š., Ostrava
Vaše příjmení má samozřejmě spojitost s našimi západními sousedy. Jeden z jejich četných kmenů (národů) jsou právě Švábové. Sami si říkají od 17. století Schwaben, jejich územím byl Schwabenland nebo i krátce Schwaben.
Švébiš je tedy už hodně počeštělé. Původně muselo mít podobu Schwäbisch; je to vlastně zpodstatnělé přídavné jméno a znamená Švábský (náležející ke Švábům či ze Švábska pocházející/přicházející). Jistě se k nám odtamtud přistěhovali. Příval německých kolonistů do našich zemí začal už za vlády krále Přemysla Otakara I. (koncem 12. a v první třetině 13. stol.).
Pokud jde o pojmenování vrabce, znám pro něj v němčině
pouze výrazy Spatz a Passer. Poměrně blízký vašemu příjmení je však
pojem Schwalbe (vlaštovka). Nebral bych to však - vzhledem k tomu, co jsem
uvedl výše - vůbec v potaz.
(Občanů se jménem Švébiš žije v ČR pouhých 74.)
? ? ?
"Zajímal by mě původ příjmení Fajtl…, otec mého manžela se psával
Faitl."
Dagmar Fajtlová, Hluboká nad Vlt.
FAIT, FAITL, FAJTL…
Toto jméno je také původně německé a počeštělé. Základem je německé
Veit. Pro ty, kdo nikdy nestudovali němčinu: výslovnost jednoduchého
"V" (Němci ho nazývají "fau") je "f"; "-ei-"
z jejich úst zazní jako "-aj". Veit tedy je Fajt.
Táž výslovnost i u trochu počeštělého Fait. Koncové
-l je přípona jejich zdrobnělin. Jestliže Veit má být ekvivalentem našeho
Víta, jste - po přeložení do češtiny - paní Fajtlová, vlastně paní Vítková.
Na jeho původ jména existují dva různé názory: buď je odvozeno ze
starogermánského witu s významem snad "lesní" (možná i ve smyslu
divoký), nebo z latinského vitus s výkladem "živoucí, radostný, veselý"
- vitální.
Totéž lze soudit i o našem Vítovi… Jenže: možná, že jste se na těchto
"výpravách" setkali už s tím, že nová jména se tvoří i tak,
že se "amputuje" z již existujících jedna jejich část a pak se přidávají
naše přípony. V případě, který mám na mysli, by se to mohlo obejít i
bez nich. Máme přece stará jména, jako Hostivít, Dobrovít, Vitislav, Vitmír
a Svantovít!
Je tedy možné, když nebudeme chtít mít nic společného
s Veitem západních sousedů a odtáhneme se i od latinského vitus, že český
Vít je "vypreparován" ze starých slovanských jmen. Ale dobrat se
jejich obsahu, když jednou může ono "vit" obsahovat vítězství, a
"vítati" kdysi dávno znamenalo i "bydlet", si věru
netroufám. Z toho by se mohla začít točit hlava… a to je jen krůček k oné
nemoci zvané tanec svatého Víta - bláznivému skotačení až do úplného
vysílení a padnutí…