| Putování svatého Pavla do Jeruzaléma |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 18 |
Je
podivuhodné a z lidského hlediska mnohdy až nepochopitelné, jakými cestami
se naplňuje Boží vůle. Pavel ví, že má o Kristu vydat svědectví v
Jeruzalémě i v Římě. Od samého počátku se však množí varování a vzrůstá
úzkost.
Z Milétu vyplul na Kós, Rodos a Pataru, a odtud pak kolem Kypru do Týru. Tam po sedm dní rozmlouval s místními křesťany, kteří ho z vnuknutí Ducha odrazovali, aby nechodil do Jeruzaléma(1). Když odplouval, klekli si všichni na břehu a modlili se. Loď pak přistála v Ptolemaidě, odkud se Pavel s druhy vydal pěšky do Cesareje Přímořské, kde se ubytovali u kazatele Filipa, jednoho ze sedmi jáhnů. Zde zažili další neblahé znamení. Přišel tam totiž z Judska prorok Agabos, vzal přede všemi Pavlův opasek, ovázal si jím nohy i ruce a řekl: "Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento opasek, židé v Jeruzalémě svážou a vydají pohanům."(2) Když Pavla prosili, aby do Jeruzaléma nechodil, odmítl to se slovy, že je připraven nejen se nechat svázat, nýbrž i zemřít pro jméno Pána Ježíše. Ustali tedy a řekli jen: "Děj se vůle Páně!"(3)
Očišťování Pavla podle nazírského zasvěcení
V Jeruzalémě Pavla i s druhy přijal apoštol Jakub se staršími církve. I
on byl plný obav, neboť se doslechl, že prý učí "všechny židy žijící
mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše: aby přestali obřezávat své syny a žít
podle otcovských zvyků"(4). Nešlo o pohany, kteří přijali víru,
protože těm jeruzalémská obec písemně oznámila své rozhodnutí, že
nemají jíst pokrmy obětované modlám ani krev ani maso zvířat nezbavených
krve a že se mají vyvarovat smilstva. Jakub si přál, aby Pavel veřejně ukázal,
že je sám věrný Zákonu a žije podle něj. Uchýlili se tedy k nazírskému
zasvěcení - Pavel se se čtyřmi muži podrobil očistnému obřadu a zaplatil
za ně, co bylo předepsáno.
Na sklonku týdne ho však v chrámu spatřili staří známí
Židé z Asie a vzbouřili dav. Viděli ho totiž předtím ve městě s
Trofimem z Efezu a chtěli ho obžalovat, že nyní dokonce přivedl do chrámu
pohany, a znesvětil tak svaté místo.
Pokus o lynčování Pavla
Pavlovu lynčování zabránil v poslední chvíli velitel syrské legie z
pevnosti Antonia, Klaudios Lysias, který ho nechal zatknout a spoutat dvěma řetězy.
Přestože ho museli nést, aby unikl ranám, chtěl k lidu promluvit. Vylíčil
celý svůj život i setkání s Kristem před Damaškem, ale ve chvíli, kdy se
zmínil, že mu Pán řekl: "Jdi, neboť já tě chci poslat daleko k pohanům!",
vypukla znovu vřava. Rozzuření lidé ze sebe strhávali šaty, házeli do
vzduchu prach na znamení pohrdání a nenávisti a křičeli: "Sprovoď ho
ze světa! Nesmí zůstat na živu!"(5)
Římský velitel byl zaskočen. Nemohl pochopit, co se to děje. Chtěl ho dát zbičovat a vyslechnout osobně, ale ještě více se ulekl, když zjistil, že je římský občan. Dal ho tedy předvést před veleradu, kde se Pavel pokusil hájit a velekněz Ananiáš (6) ho dal udeřit přes ústa. Protože Pavel dobře věděl, že saduceové a farizeové se v řadě otázek nemohou shodnout, zvolal: "Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův. Jsem souzen pro naději ve zmrtvýchvstání!(7)" Nastal opět veliký křik a někteří z farizeů se ho začali ujímat. V noci pak zaslechl Pánův hlas: "Neztrácej odvahu! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě."(8)
Protestní hladovka
Na čtyřicet mužů se však zapřísáhlo, že nebudou jíst ani pít, dokud
Pavla nezabijí, až ho římský velitel dá předvést před velekněze, a
starší aby důkladněji vyšetřili jeho případ. Lysias, varovaný synem
Pavlovy sestry, dal raději Pavla navečer odvézt pod silnou eskortou přes
Antipatridu do Cesareje k místodržiteli Antoniu Felixovi, někdejšímu propuštěnci
a bratrovi Pallada, blízkého a vlivného přítele císařů Klaudia a Nerona.
Tam byl uvězněn v Herodově paláci. Do pěti dní přikvačil velekněz Ananiáš
se staršími a právníkem Tertullem, aby ho obžalovali.
1 Skutky 21,4
2 Skutky21,12
3 Skutky21,14
4 Skutky21,21
5 Skutky22,22
6 Zastával úřad v letech 47-59 po Kr.
7 Skutky23,6
8 Skutky23,11