| Zpívejte s námi |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 17 |
Přeje si Petr Vyroubal (1975), vůdčí osobnost českobudějovického
souboru Tilia, jemuž právě teď vychází debutové CD. V roce 1996 založil
na plzeňské konzervatoři se svými spolužáky soubor Musica luminis, který
dvakrát zvítězil v rozhlasové soutěži Concerto Bohemia. Původní zaměření
na starou hudbu soubor postupně vyměnil za inspiraci lidovou písní. Na
jejich koncertech i na novém CD, vydaném firmou ArcoDiva, znějí úpravy
lidových písní z Čech a Moravy a skladby Petra Vyroubala, Jaroslava Krčka a
Otmara Máchy. Všechny inspirované lidovou tvorbou.
Počátky souboru jsou spjaty nejen se jménem Petra Vyroubala, ale i jeho učitele Jaroslava Krčka. Petr studoval na plzeňské konzervatoři kontrabas a soukromě dirigování, a velmi toužil osvojit si umění komponovat. Oslovil Jaroslava Krčka a stal se jeho žákem. Asi po roce mu Jaroslav Krček poradil, aby si založil soubor, kde bude moci dirigovat své vlastní skladby. Původně se Musica luminis - jak se tehdy soubor jmenoval - věnovala renesanční a barokní hudbě. Starou hudbu v souboru doplňovali Petrovými úpravami lidových písní, a nakonec zjistili, že se vydali jinou cestou, než původně zamýšleli. Úplná koncentrace na lidovou tvorbu a její ohlasy v současné hudbě přinesla i změnu v nástrojovém obsazení. Proti původnímu má dnes soubor devět členů (hráče na dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas, flétnu, hoboj a bicí a mezzosopranistku s průzračným hlasem Martu Dunovou).
"Vždycky jsem k Musice Bohemice vzhlížel jako k nedostižnému vzoru, ale nechtěl jsem ji kopírovat a hrát její repertoár. Nejsme otisk Musiky Bohemiky, máme vlastní styl," vysvětluje Petr Vyroubal. Má-li hudbu, kterou tvoří, zařadit žánrově, ošívá se: "Dneska se tomu říká world music, ale toto označení mi nesedí. Folklor to není v žádném případě. Museli bychom vystupovat v krojích, hrát na jiné nástroje, třeba i na dudy, a specializovat se na jednu oblast. Ale my zasahujeme od Chodska přes jižní Čechy až na Moravu - Valašsko, Horňácko - a mám touhu zabrousit až na Slovensko, Maďarsko, Rumunsko."
Petr Vyroubal lidovou hudbu, nebo lépe řečeno inspirace, které z ní vycházejí, přetváří po svém. Jeho Valašské tance nebo Lidové motivy, které na disku také zaznějí, připomínají lidovou píseň. "Několik let jsem nosil v hlavě jejich melodie. Ač to možná vypadá, že jsem je našel v nějakém archivu nebo mi je nějaký dědeček zazpíval, jsou to jen moje myšlenky. Stačí mi projít se po Slovensku, strávit chvíli mezi horama… a slyším tamější nápěvy. Jen si tak letmo zaznamenám pár tónů a po návratu domů je dopíšu pro soubor. O prosté úpravě se nedá mluvit. Chci, aby v každé písničce bylo napsáno: ,Petr Vyroubal - tak to cítí.´ Prostě je to tradice, která se předává z generace na generaci."
Dosud pořádala Tilia zhruba deset koncertů ročně. Je to dáno i tím, že její členové jsou vázáni v orchestrech. Jezdí po celé republice, nedávno byli i v Polsku. V červnu budou k slyšení na festivalu v Jičíně. "Nechci přijít, odehrát koncert a nazdar. Pro mě je velice důležité, abych s lidmi komunikoval. I kdybych v publiku zahlédl jen jednoho člověka, na kterém by bylo vidět, že ho moje muzika baví, chci mu dát všechno, co mám. A věřím, že tohle cítí i ostatní členové souboru," vyznává se Petr Vyroubal. "Moc bych si přál, aby na našich koncertech zmizel ostych, s nímž se vstupuje do "vážné" hudební síně, aby se posluchači nebáli zasmát, zpívali si s sebou, pobrukovali si a tančili…"