| Rokokové hodinky |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 17 |
Maminka
dostala za války od své nejlepší kamarádky krásné malé hodinky. Mají
tvar hudebního nástroje. Jsou zdobeny krásnou modrou barvou a malými perličkami.
Bohužel jsou nefunkční a chybí jim sklíčko. Maminka chce své věci rozdělit
mezi vnoučata, a proto by potřebovala alespoň odhadem znát jejich hodnotu,
aby vnoučata věděla, jak si těchto darů cenila.
Josef L. z Brna
V průběhu 18. století západní Evropa nebývale bohatla.
Přispíval k tomu nejenom příliv bohatství z kolonií, ale i velký pokrok v
tradičních řemeslech. Nejcharakterističtějším předmětem té doby byly
osobní, tzv. kapesní, hodinky. V Londýně, Paříži či Antverpách je tehdy
nosil kdekdo. Do těchto měst se kapesní hodinky dostávaly zejména ze švýcarské
Ženevy, kde vznikaly první hodinářské manufaktury potomků francouzských
exulantů. Hodinky již měly známý cibulový tvar. Za vlády Ludvíka XVI.
dokonce vzniklo nové sběratelské odvětví, sbírání hodinek. Nejen on, ale
i jeho císařská manželka Marie Antoinetta zaplňovali své budoáry těmi
nejvýstavnějšími kousky.
Tak jako se dnešní hvězda pop-music nemůže objevit v televizi dvakrát ve
stejných šatech, bylo v době rokoka neúnosné ukázat se ve společnosti se
stejnými hodinkami. Téměř každý den pořádala některá z pařížských
dam ve svém salonu tzv. "žúr", jehož hlavní náplní bylo
klevetit a hodnotit róby, šperky a doplňky jednotlivých dam. Ani muže již
nezajímala technická stránka hodinek. Císařský hodinář Brequet je
zdokonalil tak, že ukazovaly i kalendář či fáze měsíce. Na řadu přišlo
zdobení hodinek, a to hned dvěma způsoby: buď byly pláště hodinek pomalovávány
různými obrázky, loveckými výjevy, válečnými scénami nebo spoře oděnými
kráskami, nebo se ke slovu dostávali klenotníci, kteří pro změnu osazovali
hodinky drahokamy či perlami. Tento životní styl nepřestal ani za francouzské
revoluce, ani za vlády Napoleona, ani v období restaurace.
Přelom 18. a 19. století je érou těch nejúžasnějších hodinek. Hodinky
již přestávají plnit svoji funkci - měřit čas, ale stávají se šperkem,
ozdobou nebo dokonce kuriozitou. A právě takovéto hodinky vlastní maminka našeho
čtenáře. Hodinky ve tvaru středověké loutny byly kuriozitou, kterou na
dlouhém zlatém řetízku možná nosila některá z rakouských dvorních dam
Marie Luisy, manželky Napoleona. Ta se pak vrátila na své panství u nás a
hodinky mohly klidně spočinout v zastavárně a pak se klikatými cestami
dostaly až k mamince tazatele.
Hodnota této starožitnosti záleží na mnoha skutečnostech. Jaká je ryzost
a hmotnost zlata, jaká je kvalita perel, kdo je výrobcem hodinového strojku,
jaká je kvalita a lesk emailu. Krycí sklíčko pravděpodobně nechybí, ono
tam asi vůbec nebylo. Strojek je možná funkční, jen potřebuje vyčistit a
natáhnout tím správným klíčkem. Nejlepší by bylo ukázat tyto hodinky
dobrému starožitníkovi nebo znalci v Umělecko-průmyslovém museu. Odhadem však
můžeme říci, že cena těchto kuriózních druhorokokových hodinek z první
poloviny 19. století je určitě přesáhne částku 30 tisíc korun.