| Filipínská Manila hostila rodiny z celého světa |  |
| Bedřiška Kotmelová |
Ročník 35 - číslo 17 |
Stalo se to v lednu ve filipínské Manile. Tato celosvětová setkání rodin z celého světa přispívají k tomu, aby lidé hovořili o tom, jak se máme navzájem přijímat ve své odlišnosti. Například Jezulátko nesené v průvodu v policejní uniformě nás může na první pohled šokovat, ale nakonec si člověk uvědomí, jak vnímají odlišné kultury přítomnost Krista uprostřed nás.
Setkání rodin v rámci katolické církve se konají již od roku 1994.
První proběhlo v Římě, druhé setkání se uskutečnilo v roce 1997 v Rio
de Janeiro a následující během Jubilea rodin v roce 2000 opět v Římě.
Pro setkání v letošním roce byly vybrány Filipíny i proto, že patří v
Asii k jedné z mála zemí, kde křesťanské obyvatelstvo tvoří většinu.
Celé setkání se neslo v duchu hesla "Křesťanská rodina: radostná zvěst
pro třetí tisíciletí".
Podle statistik je právě v Asii a v Africe největší nárůst věřících,
od mnoha lidí jsem slyšela, že jejich chápání víry a její praktikování
je velice přímočaré a jakoby se chtělo použít slovo "čisté".
V podstatě tam nikdy nedošlo k oddělení obyčejného života lidí a církve,
což je jev, se kterým se například Evropa ještě dnes velice těžko vyrovnává.
Z naší republiky na Filipíny zavítala jako delegátka České biskupské
konference a zástupkyně Národního centra pro rodinu Jana Jamborová.
Jak probíhaly dny na tomto setkání?
Celé setkání mělo dvě hlavní části - třídenní Teologicko-pastorační
kongres o rodině a následné setkání rodin z celého světa se svědectvími
zástupců rodin z jednotlivých kontinentů, kterého se prostřednictvím
satelitního spojení účastnil i Jan Pavel II. Ve svém poselství povzbudil
rodiny, aby byly "radostnou zvěstí pro třetí tisíciletí" a staly
se "stránkou evangelia napsanou pro naši dobu".
Co Vám osobně toto setkání dalo?
Asi nejvíce mne oslovila osobní setkání s rodinami, které tam přijely,
jejich svědectví o tom, jak žijí, jaké radosti a starosti každodenně prožívají.
Mezi účastníky bylo nejvíce zástupců filipínských rodin. Myslím, že
mohu říci za všechny zahraniční účastníky, jak moc na nás zapůsobila
jejich vstřícnost, laskavost a otevřenost. S tak milým a vřelým přijetím
se člověk v dnešní době bohužel tak často nesetká. Myslím, že tyto
postoje úzce souvisejí s tím, jak prožívají svoji víru - s upřímnou
radostí a nadšením pro Boha.
Byli tam zástupci prakticky z celého světa. Mohla byste porovnat jednotlivé
modely rodiny?
Já bych spíše porovnala pohled na rodinu v rozvinutých a rozvojových zemích.
Existují zde velké rozdíly. V rozvojových zemích se ještě stále daří
zachovat ten tradičnější pohled na rodinu, pro který je charakteristický především
důraz na soudržnost rodiny, pohled na děti jako na ten nejkrásnější dar,
který je třeba opatrovat a chránit, a také úcta k rodičům a k seniorům.
Jednoduše řečeno, rodina je zde vnímána jako nenahraditelné hodnota - jak
pro jednotlivce, tak i pro celou společnost. Naproti tomu vidíme, jak se v naší
euro-americké kultuře tento tradiční pohled na rodinu vytrácí. Současné
trendy jsou často zcela opačné. Církev hájí tradiční koncepci, tedy
pohled na rodinu jako na nenahraditelný dar. Jak na kongresu velmi často zaznělo,
je to především křesťanská rodina, která by měla být místem, kde lidská
bytost nachází své zázemí a oporu, kde se společně s druhými i skrze ně
setkává s Bohem a kde čerpá ze vzájemné lásky a ohleduplnosti. V asijských
zemích je takový postoj přirozený. Nedochází k tak velkému odcizení v
rodinách, přestože tyto rodiny často žijí v mnohem horších a náročnějších
podmínkách, než jsou u nás.
Těžko můžeme shrnout jednání v Manile do několika otázek a odpovědí,
ale jaká byla ta nejožehavější nebo nejnaléhavější témata?
Rodina je vůbec nadčasové téma. Církev chce rodinám pomáhat a chránit
jejich zájmy, protože trend mnoha současných společností je vůči rodinám
značně agresivní.
Jedno z velice závažných témat, které na kongresu zaznělo, se týkalo
demografické situace ve světě. Jak víme, populace v západních zemích stárne
a kvůli nízké porodnosti se v mnoha z těchto států počítá s přistěhovalectvím
k zajištění potřebné pracovní síly do budoucnosti. Na druhou stranu je
zase pro mnohé rodiny z rozvojového světa ekonomickou nutností se za prací
do těchto zemí stěhovat. Tento jev je již dnes velice aktuální. Hovořilo
se tedy o tom, jak se postavit k těmto novým trendům, aby jejich negativní
dopad na rodiny byl co nejmenší.
Mezi dalšími diskutovanými tématy byla státní péče o rodinu v rámci
legislativy. Například na Filipínách deklaruje právo rodiny na ochranu a práva
rodičů přímo Ústava. Vedle státní péče
o rodinu se velká část kongresu věnovala péči o rodinu ze strany církve v
rámci pastorace rodin. Důležitými tématy zde byla evangelizace uvnitř církve
a navenek a působení církve a rodin v rámci multikulturního a multináboženského
dialogu. Posledně zmíněná problematika je velice aktuální v Asii, kde
vedle sebe existuje a vzájemně se prolíná mnoho náboženství, kultur a
tradic.
Jakým způsobem dojde k reflexi zkušeností z tohoto setkání v naší církvi?
Národní centrum pro rodinu zpracuje materiály z teologicko-pastoračního
kongresu, aby byly přístupné jak odborníkům na rodinnou problematiku, tak i
zájemcům veřejnosti. Nové podněty budou zároveň sloužit pro práci
Center pro rodinu v rámci jejich pastoračního poslání a dále budou
zahrnuty do podnětů pro nadcházející Plenární sněm katolické církve u
nás.
V následujících měsících bychom se na rodinu, její život a trable chtěli
na stránkách našeho časopisu podívat z různých úhlů pohledu. Připravujeme
rozhovory zaměřené na vývoj rodiny v České republice od roku 1989, na život
obyčejné rodiny se šesti dětmi v dnešní době. Sejít bychom se měli i
nad tématem násilí v rodinách. Nevynecháme ani pastoraci v rodinách, které
se potýkají s různými problémy, a rádi bychom si promluvili i na téma
rodiny jako hlavního zázemí dnešních mladých lidí. Zamyslíme se i nad tím,
co je vlastně tradiční pojetí rodiny a jak může obstát v současné
civilizaci.