| Laicizace kněze |  |
| P. Dr. Jiří Kašný |
Ročník 35 - číslo 17 |
Jaké je postavení katolického kněze, když se ožení? Ukončí to službu?
Když se katolický kněz ožení, vede to jeho samotného i lidi v jeho okolí k mnoha otázkám - osobním, morálním, pastoračním, společenským a také kanonickým. Někdy se kněz v takové situaci vzdálí z katolické církve. Někdy by chtěl zůstat praktikujícím členem církve ne už jako duchovní, ale jako laik. Jindy by chtěl dál vykonávat kněžskou službu. Zpravidla se jedná o složitou životní situaci.
Když kněz uzavře občanský sňatek, aniž k tomu předem obdržel potřebné dovolení, nesmí vykonávat kněžskou službu. Konkrétně to znamená, že podle platného církevního práva ztrácí svůj úřad - např. přestává být farářem nebo kaplanem, a pokud by byl členem řeholní společnosti, je z řehole ipso facto propuštěn. Zároveň je také automaticky suspendován, tzn. že nesmí udělovat svátosti ani nesmí zastávat žádný církevní úřad nebo funkci. Pouze ve výjimečné situaci kdyby ho žádal věřící, který by se nacházel v nebezpečí smrti, o svátost pokání, měl by tento kněz povinnost dotyčného vyzpovídat a udělit rozhřešení. Na druhé straně tento kněz není exkomunikován a nadále zůstává knězem a duchovním. Samozřejmě že pokud zůstane věřícím, ať žije jako křesťan, modlí se, chodí v neděli do kostela, i když nemá jít k přijímání. Pokud bude mít rodinu, jeho děti mohou být pokřtěny a mají být vychovávány ve víře. Pokud si přeje dát do pořádku podle církevního práva svoji situaci v katolické církvi, má požádat o laicizaci.
Situace laicizovaného kněze
Slovo laicizace se vztahuje k jáhnům nebo kněžím a naznačuje, že ten,
který byl jáhnem nebo knězem, je "laicizován", tj. převeden do
laického stavu. Laicizace neruší ani nezpochybňuje svátost svěcení a také
se netýká nezrušitelného svátostného znamení. Z tohoto hlediska zůstává
laicizovaný kněz knězem. Z kanonického hlediska laicizace zahrnuje dvojí -
propuštění z duchovního do laického stavu a dispenzování od povinnosti
celibátu.
Laicizovaný kněz nesmí vykonávat kněžskou službu, ztrácí
všechna práva, která patří duchovenskému stavu, a není už vázán
povinnostmi tohoto stavu. Je mu zakázán výkon moci z přijaté svátosti svěcení.
Je zbaven všech kanonických úřadů a úkolů. Dokument o laicizaci zpravidla
stanoví, že dotyčný laicizovaný kněz nesmí pronášet homilii, nesmí
vykonávat službu rozdávání svatého přijímání a vykonávat jakýkoli
oficiální pastorační úřad. Laicizovaný kněz má žít dál jako věřící,
může se aktivně podílet na životě farnosti v souladu se svou novou situací
a s ohledem na rozruch a případné nepochopení, které by jeho přítomnost a
aktivity mohly v konkrétní farnosti způsobit.
Mohlo by se zdát, že psaní o laicizaci nepřímo usnadňuje odchod z kněžství.
Pravý opak je záměrem této odpovědi. Stejně jako kázání o svátosti pokání
nechce vést křesťany k lehkomyslnému hřešení, tak ani psaní o laicizaci
nechce vést kněze, který snad prochází osobní k krizí, ke zbrklému
odchodu. Svátost pokání stejně jako laicizace o nás křesťanech vypovídá,
že někdy zklamáváme. Na druhé straně je svátost pokání také naším
vyznáním víry v milosrdného Boha. A podobně situace, kdy se kněz ožení,
odejde z pastorace a je laicizován ukazuje na milosrdného Boha zvláště těm,
kteří nespoléhají na vlastní spravedlnost, ale jsou pokorní a skromní.
(P. Dr. Jiří Kašný, SDB je děkanem Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.)