| Anémie je překážkou léčby nádorového onemocnění |  |
| Alena Hůlová |
Ročník 35 - číslo 17 |
U některých nádorových onemocnění dochází k nedostatečné tvorbě či nadměrným ztrátám červených krvinek. I chemoterapie si vybírá svou cenu. Jediný způsob, jak těmto pacientům pomoci, je neprodleně zahájit účinnou léčbu.
Nemocní začnou jako první příznaky anémie pociťovat slabost, nutkání na zvracení, depresi a bolesti. Stavy anémie (chudokrevnosti) pak doprovázejí bolesti hlavy, hučení v uších, závratě, dušnost, nespavost a poruchy soustředění. Důsledkem dlouhodobého nedostatečného okysličení orgánů a zejména srdce, je zvýšené zatížení kardiovaskulárního systému, které vede až ke zvětšení levé srdeční komory a selhání krevního oběhu. Podle doc. MUDr. Ivana Špičky z 1. interní kliniky VFN Praha a 1. LF UK Praha je anémie jeden z nejvýznamnějších faktorů pro prognózu většiny nádorových onemocnění. Podle údajů známých teprve v posledních pěti letech může dojít vlivem anémie ke snížení účinku některých cytostatik (závislých na kyslíku), ke vzniku agresivnějších nádorových buněk a ke snížení schopnosti pacientů snášet léčbu. Právě proto je nedostatek červených krvinek (erytrocytů) a červeného krevního barviva (hemoglobinu) i v centru pozornosti onkologů. Nemocní s nádorovým onemocněním jsou ohroženi jak anémií vznikající z důvodu nedostatečné tvorby červených krvinek (nemocný organismus produkuje látky, které zastavují tvorbu erytrocytů), tak anemickými stavy, při nichž dochází k nadměrným ztrátám červených krvinek (nádory zažívacího traktu spojené s krvácením, gynekologické nádory, nádory kostní dřeně). Také sama léčba nádorového onemocnění - ozářením nebo některými cytostatiky - může pozvolna anémii prohlubovat. Chemoterapie může také poškodit buňky trávicího traktu, které jsou důležité pro vstřebávání živin a pacienti mohou z tohoto důvodu trpět nedostatkem bílkovin, tuků i cukrů, ale i železa a vitaminů.
Úkol medicíny - zachovat kvalitu života
Většinu případů anémie je možné léčit. Běžnými postupy jsou podávání
léků a vitaminových doplňků včetně železa a transfúze. Transfúze je
sice považována za účinný prostředek léčby anémie, avšak nese s sebou
rizika, která oslabený organismus ještě dále zatěžují. Jedná se především
o zásah do vlastní imunity nemocného - jeho imunita je vystavena stálému
tlaku "cizích" leukocytů. Nezanedbatelná nejsou ani neimunologická
rizika - přenosy infekcí (viry, bakterie, paraziti) a přetížení železem.
Podle odborníků je třeba z tohoto důvodu aplikaci transfúzí zvažovat.
Svou roli hrají i náklady - transfúze se minimálně od 80. let jeví jako léčebný
postup ekonomicky zatěžující nemocnice, do nákladů je nutno zahrnout nejen
vlastní cenu transfúze, ale i faktory opožděných komplikací, organizaci
transfúzní služby a pokles dárcovství krve.
Z tohoto pohledu se jako přelomová jeví léčba uměle vytvořeným hormonem
erytropoetinem. Zdravý organismus jej vytváří v ledvinách. Krevním řečištěm
se přenáší do kostní dřeně, kde vydává signál ke zvýšení produkce
červených krvinek. U onkologických onemocnění, ale i u ledvinové nedostatečnosti
či chronických zánětlivých onemocnění (např. revmatoidní artritidy) se
produkce erytropoetinu snižuje. Proto je uměle vytvořený hormon (epoetin
alfa) podáván pacientům, aby zvýšil počet jejich červených krvinek, snížil
rizika krevních transfúzí a omezil rizika spojená s dlouhodobou
chudokrevností. Během čtyř až osmi týdnů injekčních aplikací hormonu
se pacientův stav lepší a jeho kvalita života se dostává na snesitelnou úroveň.
Pochopitelně ani v tomto případě nejsou finanční náklady zanedbatelné: měsíční
léčba erytropoetinem přijde zdravotní pojišťovnu na 50 až 60 tisíc
korun. Proto pojišťovny pečlivě hlídají dodržení základních kritérií,
kdy je možné léčbu erytropoetinem předepsat. Patří k nim: základní
diagnóza (karcinom prsu, ovaria, varlat, plic), rozsah choroby, hladina
hemoglobinu a příznivá prognóza nemoci.
Alena Hůlová