| Jezevec není žádný mrzout |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 17 |
Jezevec je považován za nočního živočicha, ačkoli k životu v noci není nijak zvlášť vybaven. Donutila ho k němu civilizace, protože ve dne jsou evropské lesy plné lidí (a psů) a pokud se jim jezevci chtějí vyhnout, nic jiného, než vycházet v noci, jim nezbývá. Proto lidé mnohdy nemají o přítomnosti jezevce ani ponětí, i když není v naší krajině nijak vzácný. V místech, kde je nikdo neruší, se jezevci chovají jako denní zvířata.
Jezevec lesní patří k lasicovitým šelmám, stejně jako třeba lasička, kuna, tchoř, norek, vydra nebo rosomák. Dorůstá hmotnosti až 20 kg, samci bývají větší než samice. Není pravým predátorem, protože aktivně neloví, jen sbírá, zejména žížaly, hmyz a jeho larvy, vajíčka apod. Když objeví svým jemným čichem hnízdo myší, hrabošů nebo králíků, vyhrabe je silnými drápy a spolyká v něm všechno živé, neopovrhne ovšem ani mršinou.a významnou součástí jeho potravy jsou i bobule, houby i kořínky, všechno co les poskytuje. Dokazuje to i jeho chrup a střeva, delší než bývají u masožravců. Jako všežravec se přizpůsobuje během roku nabídce nejhojnější potravy. Tak může v době zvýšeného množství některých škůdců výrazně přispět k přírodní rovnováze. Zatímco psi a kočky našlapují jen na prsty, lidé, medvědi a také jezevci našlapují na celé chodidlo, jsou to tedy ploskochodci.
Jezevec si buduje neobyčejně složité obydlí, v myslivecké řeči hrad. Mívá několik pater sahajících až do hloubky pěti metrů, často využívá i přírodních dutin, jeskyní a nor jiných zvířat. Přísně odlišuje místnosti obytné od záchodu. Nenajdete tu zahnívající zbytky potravy, jako u jiných zvířat, která se tím prozrazují (lišky). Zato si na podzim nanosí spoustu trávy, která nejen zvyšuje pohodlí, v nouzi poslouží jako doplněk stravy, ale zejména svým tlením, jehož vedlejším produktem je teplo, přispívá v zimě k zahřívání hradu. Chodby mohou dosáhnout délky 50-100 m a slouží jako vícegenerační byty. V každém hradu je několik takových pelíšků, jimž se říká kotel. Občas ani nepostřehne, že některé z místností obsadí nájemníci, např lišky. Na to v nedávných letech jezevci doplatili. Když se kvůli vzteklině omezoval stav lišek např. plynováním nor, nerozlišovalo se mezi norou liščí a jezevčí.
Jezevci se páří obvykle uprostřed léta, ale nevyhýbají se milostným vztahům po celý rok. Oplozená vajíčka zůstávají v těle samice v klidu, začnou se vyvíjet teprve začátkem prosince. Tato tzv. utajená březost umožňuje, aby porod nastal na jaře, kdy dvě až čtyři mláďata mají nejlepší podmínky k vývoji. Už v březnu narozená samička může na podzim téhož roku zabřeznout, ale pokud není v ideální tělesné kondici, často mláďata vstřebá a neporodí.
Zimu sice jezevec přespává, ale není to typický zimní spáč se sníženou teplotou a zpomaleným tepem a dýcháním, protože mládě by se nemohlo vyvíjet. Často se během zimy probouzí, vykonává své tělesné potřeby nebo hrabe. Proto je pro zívře životně důležité, aby se na podzim důkladně vykrmilo, jeho hmotnost stoupá asi o třetinu. Pod zemí tráví valnou část života, čemuž nasvědčují i jeho přizpůsobení v podobě malých ušních boltců, krátkého ocasu a zejména silných drápů sloužících k hrabání. Z tuhých hřbetních chlupů jezevců se dříve dělaly prakticky nezničitelné štětky na holení
I když je jezevec příslovečný mrzout, ve skutečnosti žije
společenským rodinným životem. Teprve když se rodinná společnost příliš
rozroste, zakládají si mladí vlastní rodiny, v nichž ovšem nedochází k
incestům a rozmnožuje se pouze dominantní pár. Jezevci se dožívají asi
patnácti let věku, rodící samice méně. A když dominantní samec ke stáru
začne ztrácet síly, uvolní bez konfliktu místo jinému samci. Hlavním úkolem
vůdce je vodit rodinnou skupinu za potravou, musí být tedy v rámci obývaného
území obeznámen zejména s tím, co právě kde roste. Své životní
teritorium jezevec prochází několikrát denně. Přitom sní na co narazí,
zejména koncem léta a na podzim, kdy nemá jinou starost než se vykrmit a dává
přednost zralým až přezrálým plodům. Teritorium je protkáno pěšinkami
spojujícími oddělená místa, kde zvířata odpočívají, značkují řitní
pachovou žlázou, odkládají trus a moč nebo nacházejí potravu a vodu.