| "Nyní jdu do Jeruzaléma" - loučení sv. Pavla |  |
| František Holeček |
Ročník 35 - číslo 17 |
Pavlovi nezbylo než opustit Efez a vydat se do Makedonie,
kde se setkal s Titem, kterému se zdařilo ztišit sváry v korintské křesťanské
obci. Na podzim roku 57 pak Pavel potřetí navštívil Korint a zdržel se v
Achaji plné tři měsíce. Někdy na počátku roku 58 odtud napsal list Římanům.
Měl v úmyslu do Říma osobně zavítat poté, co v Jeruzalémě odevzdá pro
chudé sbírku galatských, makedonských a achajských církví, a z Říma se
chtěl vydat do Španělska a dále na západ. Chtěl se plavit z Korintu do Sýrie,
ale dozvěděl se, že na něj místní Židé chystají léčku, a rozhodl se
raději projít Makedonií. Na cestě ho provázeli někteří mladí křesťané
z komunit v Beroji, Tesalonice, Derbe a z Efezu. Velikonoce slavil ve Filipách,
odkud se plavil do Troady. Protože chtěl druhý den odcestovat, kázal v příbytku
jednoho z místních křesťanů ve třetím patře nájemního domu dlouho do
noci. Jakýsi mladík jménem Eutychos, který seděl na okně, přitom usnul a
spadl na dlažbu. Pavel však mrtvého vzkřísil, poté se vrátil nahoru a
slavil eucharistii .
Z Mytilény se pak Pavel s druhy plavil do Milétu, kde se ještě rozloučil se
zástupci efezské obce. Všichni s dojetím naslouchali jeho vyznání:
"Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách… Nyní jdu
do Jeruzaléma, protože mě Duch nutí, a nevím, co mě tam potká. Vím jen
tolik, že mi Duch svatý město od města ohlašuje, že na mne čekají pouta
a utrpení. Ale já nepřikládám svému životu žádnou jinou cenu, než
abych dokončil svůj běh a splnil úkol, který jsem dostal od Pána Ježíše:
hlásat evangelium o Boží milosti. Nyní vím, že mě už neuvidí nikdo z vás,
k nimž jsem na svých cestách přišel hlásat Boží království… Vím, že
po mém odchodu přijdou mezi vás draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.
I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby
strhli učedníky na svou stranu… Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho
milosti, které má moc vás proměnit… Od nikoho jsem nežádal stříbro,
zlato ani oděv. Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem
potřeboval já i tito moji společníci. Tím vším jsem vám ukázal, že máme
takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který
řekl: "Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere" .
Pak si se všemi kleknul a pomodlili se. Slzy se jim draly do očí. Vše, co řekl,
se naplnilo, dílo, které zasel, však rostlo a sílilo.