| Sázavským údolím |  |
| Jan Vítek |
Ročník 35 - číslo 17 |
Většině čtenářů se
pod pojmem Sázavské údolí nepochybně vybaví romantická zákoutí při
jedné z našich nejpůvabnějších řek s malebnými vesničkami či osadami
podél jejích břehů, pamatující počátky našeho trampingu. Sázavským údolím
se však můžeme projít i jinde - v podhorské krajině na českomoravském
pomezí.
Proplétá se jím Moravská Sázava, která sice nemá mezi turisty, vodáky
nebo trampy takový zvuk, jako její česká jmenovkyně, přesto však stojí
za návštěvu - třeba při jednom z prvních jarních výletů do přírody.
Pramení na temeni Bukové hory poblíž čenkovických sjezdovek, kde se ještě
zjara prohánějí lyžaři, zatímco břehy horské bystřiny už lemují bělavé
koberce bledulí a devětsilu. Asi pět kilometrů dlouhým, téměř souvisle
zalesněným Sázavským údolím mezi Výprachticemi a Albrechticemi prochází
modře značená cesta, hojně využívaná i ckyloturisty.
Nad pravým břehem se zprvu vyhýbá ostrohu Na zámku se stopami po dávném
hradišti, následující část svahu pak nese přiléhavý název Sluneční
stráň. Nejpůvabnějším úsekem se zátočinami a spoustou romantických zákoutí
je prostřední část údolí, dostupná po žlutých značkách od obce
Nepomuky, případně až od poutního kostela na Mariánské hoře nad Lanškrounem.
Blíže k Albrechticím ústí do Sázavského údolí dvě boční údolí,
zjara 
rovněž zdobená
spoustou bledulí. Rozvětvenější je uhelná dolinka procházená cestou na
vyhlídkový vrch Lázek, název druhého údolí Důl umučených zase vypovídá
o pohnuté historii těchto míst za třicetileté války.
Z dolního okraje Albrechtic to není daleko do Lanškrouna. Tomu se však
Moravská Sázava vyhýbá a obcemi Sázava, Žichlínek a Krasíkov se proplétá
směrem k Zábřežské vrchovině. Méně známou památkou na údolním
ostrohu u Krasíkova je zřícenina kláštera Koruna, původně zvaného Corona
Sancta Mariae. Jde o pozůstatek údajně nejstaršího augustiánského kláštera
na Moravě, založeného roku 1267, jehož privilegia stvrdil i sám císař
Karel IV.
Dalším působivým - a díky železniční trati a silnici dobře dostupným -
údolním úsekem protéká Moravská Sázava směrem k Hoštejnu a Zábřehu.
Hoštejnu, sevřenému mezi členitými svahy Zábřežské vrchoviny, dominuje
návrší zvýrazněné štíhlým obeliskem- pískovcovým jehlanem, umístěným
sem roku 1847 na počest dokončení už zmíněné železnice spojující Prahu
a Olomouc. Kdysi tu stával hrad Hohenstein, který dal tomuto místu pojmenování,
ale z něhož se zachovaly už jen skromné zbytky zdiva, příkopy a valy. Na
hradní návrší stoupá z obce Hoštejn krátká strmá cesta. Od pamětního
obelisku se otevírá pěkný výhled nejen do údolí Moravské Sázavy, ale i
do přilehlých strání Zábřežské vrchoviny.
Hoštejn je křižovatkou značných i neznačených cest, po kterých se můžeme
vydat do malebného okolí, například do údolí Březné ve stejnojmenném přírodním
parku, přes zalesněnou Cukrovou boudu na vyhlídkový vrch Lázek (714 m) či
opačným směrem k Zábřehu na Moravě.
Jan Vítek