| Poetické abstrakce Františka Cundrly |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 16 |
1.) Neumím se zařadit do žádné módní vlny. Ve své malbě jsem dospěl k POETICKÉ ABSTRAKCI. Nemám rád gesta za každou cenu. Moje obrazy plynou jako moravské balady v lidových písních, musíte si na ně zvyknout.
2.) Zůstal jsem v Praze intenzivně 3 roky po studiích, ale pak mě srdce
vrátilo
do rodné Strážnice. Prožil jsem zde citově velmi plnohodnotné a šťastné
dětství, které je určující pro celý, zvláště umělecký, život. A
kraj Moravského Slovácka je natolik inspiračně silný, že jsem zde našel
svoji malířskou filozofii. Nenásilně mne vede k opravdové vlastní tvorbě.
Navíc jsem konzervativně založen, neumím se odstěhovat. Musím cítit okolo
ateliéru dvorek, okolo města vinohrady.
3.) Síla domova byla natolik silná, že jsem si sice ponechal pražský
ateliér,
ale jinak se vrátil. Uvědomoval jsem si, že na venkově, vzdálen kulturního
dění, budu mít nelehké podmínky. Obavy ze sklouznutí ke komerčnímu obrázkaření,
do něhož vás prostředí může vtáhnout, mě však držely na pozoru.
Vzdálen a odtržen od pražského mediálně-kulturního centra jsem se těžko
zařazoval do generačního povědomí. Obdoba herců, kteří se neobjevují v
televizních inscenacích na celoplošných kanálech. Vzpomenu Martina Růžka,
který se až odchodem z Brna do Prahy dostal u diváků do řad českého
herectva.
Nic naplat, Praha určovala a určuje…Ale není to ode mne pozdní pláč, je
to jen postesknutí, že moje poetická malířská řeč mohla možná více
obohatit naši řeč generační.
4.)Praha mi dává společenské akce a kontakty, a tak se skoro celý můj
život láme: tři dny v Praze na fakultě, čtyři ve Strážnici. Moje práce
je ovšem individualistická, nejsem herec, nepotřebuji soubor lidí, nejsem
televizní ani filmový tvůrce, nemusím mít žádný tým. Básník může žít
i na hranicích střední
a východní Evropy.
5.) Jižní Morava je pro mne nejkrásnější kout na světě. Opravdu! Následuje francouzská Provence, která mi ji jako výtvarníkovi připomíná, včetně chování lidí s jejich vesnickou přirozeností. Za svůj život jsem projezdil kus světa: Řecko, Kubu, Alžírsko, Bulharsko, již zmiňovanou Francii, viděl Saharu. Do zahraničí člověk jezdí, aby si zpětně uvědomil, že rodná země je stejně ze všech nejkrásnější.
6.) Mohu říct, že jsem Akademii výtvarných umění studoval v krásně
silném tvůrčím období 60. let, vždyť vzpomeňme tehdejší filmovou
tvorbu, divadlo, výtvarné umění! V zimě roku 1965 jsem odjížděl
instalovat výstavu do galerie Nostradamus v Salon de Provence, pozval mě ředitel
francouzského Kulturního domu mladých. Pro mne jako studenta 2. ročníku AVU
to byl životní zážitek
a současně významný impuls pro další umělecké směřování. Viděl jsem
velkou výstavu Marca Chagalla, uchvátili mě Matisse, Bragues, Klee, paleta se
mně rozjasnila. Navštívil jsem Cézannův ateliér v Aix en Provence, Goghovu
Arles,
a začal si uvědomovat, že mým tvůrčím zázemím bude rodná jižní
Morava.
7.) Bydlel jsem na koleji na Malé Straně a poznával osobnosti, jakými byli Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout či Janové Werich a Zrzavý, s nímž jsem trávil nezapomenutelné chvíle v Malostranské kavárně a Slávii, a který se nakonec stal mým přítelem. On mi taky doporučil inspirační cestu do Řecka.
8.) V 60. letech jsem se zabýval figurální tématikou, s příchodem na
Slovácko se mě zmocnila krajina. V r. 1972 jsem namaloval obraz Nokturno, kde
je v krajině ještě figura, další plátna jsou horečnatá panoramata s
dramaticky zvednutou oblohou. Postupně jsem mraky a zemi propojoval a snažil
jsem se
ve strukturovaných kompozicích vytvářet výtvarné básně. To byla léta,
kdy jsem žil uprostřed legendárních lidových hudců, jakými byli na Horňácku
Jožka Kubík, zde ve Strážnici Slávek Volavý a v nedalekém Uherském Hradišti
Jaroslav Staněk. Zvláště Majstr Jožena Kubík mě silně ovlivňoval svou
prostotou a přitom sílou upřímné a nic nezastírající muziky. Nejsem
racionální typ, tvořím spíše pod silným citovým nábojem. V průběhu
80. let jsem začal dělat Genese, jimž se věnuji dodnes. Krajinu přetvářím
a pouštím se
do neprobádaného mikrosvěta. Monumentalizuji detail, vracím se ke kořenům
stvoření, vzniku a zrození.
na rastr: k tomu: portrét Fr. Cundrly
doc. akad. mal. František DUNDRLA /nar. 25. 11. 1943 ve Strážnici/
1958 - 62 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti,
1962 - 68 Akademie výtvarných umění v Praze (prof. František Jiroudek a
prof. Karel Souček)
V letech 1975 - 81 učil figurální kresbu na Střední uměleckoprůmyslové
škole v Uh. Hradišti, od r. 1987 je docentem na fakultě architektury ČVUT v
Praze. Vystavuje od r. 1964, uspořádal na dvě desítky samostatných výstav,
pravidelně se zúčastňuje výstav společných. Jeho díla jsou zastoupena v
galeriích doma i v zahraničí. Tvoří převážně ve Strážnici, která je
jeho nejsilnějším inspiračním zázemím.
text: Milan Šimáček