| Rychlá rozhodnutí |  |
| Josef Augustyn |
Ročník 35 - číslo 16 |
Je možné učinit závažné životní rozhodnutí v krátké době? Na co bychom se měli v tom případě odvolat? Jaká kritéria uplatnit?
Je-li nezbytné učinit rozhodnutí rychle, jak se tvrdí v
otázce, je zapotřebí tuto nutnost pečlivě zvážit. Může totiž jít o
tak zvanou nutnost, která vyplývá z určitých společenských konvencí, z
obavy o sebe a svou budoucnost. Můžeme cítit strach, že bychom se před
ostatními zkompromitovali. Příčinou může být také pýcha, chamtivost
apod. Velký spěch při rozhodování je často důsledkem mnoha dřívějších
omylů a opomenutí nebo také nedostatku systematické práce nad vlastním životem.
Uveďme příklad. Dva mladí lidé, kteří se do sebe zamilovali a začali
spolu sexuálně žít, se dostávají do složité situace: dívka otěhotněla.
V takovém případě mladí lidé říkají: "Musíme se vzít." Celé
neštěstí spočívá vlastně v tom, že se berou, protože musí. Je to určitá
společenská "nutnost". Chtějí zachraňovat svou pověst před
rodinami, přáteli, místní společností. Tyto "nezbytné" situace
nastávají často. Jestliže mladí této nutnosti bez hlubšího uvážení a
posouzení podlehnou a rychle se vezmou, mohou za tento spěch v budoucnu draze
zaplatit. Značná část manželství uzavíraných podobným způsobem se
postupem času rozpadá. Předpokladem pro uzavření dobrého manželství je důkladné
uvážení, vzájemná vnitřní svoboda a opravdová touha vstoupit do manželství
s konkrétním člověkem. Nejzávažnější životní rozhodnutí by neměla být
přijímána v časové tísni, zvláště pokud jde o taková rozhodnutí, která
jsou ve svých důsledcích neodvolatelná.
U takových rozhodnutí neexistuje opravdová nutnost. O vysvěcení na kněze,
složení řeholních slibů nebo uzavření manželství nelze rozhodovat pod
vlivem nutnosti. Máme-li učinit rozhodnutí týkající se celého života a cítíme-li
přitom vnitřní neklid, obavy a pochybnosti, jediným rozumným řešením pak
může být, že toto rozhodnutí odložíme. V tom případě bychom však měli
promluvit s lidmi, kteří jsou v těchto věcech kompetentní.
Někdy se však stává, že je přijetí rychlého rozhodnutí nutností, například
v záležitostech ekonomických, finančních, podnikových, politických. Je to
však nutnost relativní. Spěch jde vždy ruku v ruce s rizikem. Souhlasíme-li
s tak zvanou nutností, souhlasíme s rizikem s ní spojeným. Pokud má člověk
schopnost záležitost dobře posoudit, má dobrou intuici a příslušnou
kompetenci, je pravděpodobnost omylu menší. Naopak, jestliže nemá tyto předpoklady,
pak rychlé rozhodnutí může být horší nežli žádné.
Stává se také, že nutnost učinit rozhodnutí vyplývá z dramatických vnějších
okolností, které před nás postavil život. Jsou to značně složité
situace, které vyžadují, aby se člověk rozhodl okamžitě, například zda
se za opravdu nebezpečných okolností vrhnout někomu na pomoc, či nikoliv,
zachraňovat sebe, nebo bližního apod. V podobných případech zpravidla
vyjdou najevo hodnoty, pro které člověk žije. Jediným kritériem pak bývá,
kým člověk je.