| Rus, Rous, Rousek |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 16 |
Mám zájem o původ jména Rousek. Od mládí mě toto jméno
znepokojuje, nelíbí se mi, nemám je ráda…Známý tvrdí, že je máme po
napoleonském vojákovi jménem Rousseau…Může to být pravda?
Marie Rousková, Třebíč
U jmen - a u našich příjmení, jak občas poznamenávám - je možné všecko. Tedy - abych nepřeháněl - skoro všechno. S názorem "jsme potomci napoleonského vojáka" se však setkávám až příliš často. Ne že by mezi námi nežili potomci těch, kteří zde zůstali po "bitvě tří císařů" (Slavkov/Austerlitz 1805) nebo po výprasku v Rusku (1812). Také v době, kdy byli pronásledováni ve Francii hugenoti, přišlo do našich zemí dost Francouzů. Sám jsem pracoval s kamarádem na první pohled podivného jména Žalio. Pod českým nátěrem je francouzský Jolliot… Proč ale pátrat v cizině po takových jménech, jako je Rousek?
Jako obecný pojem (a všechna příjmení, všechna jména byla jednou obecnými pojmy!) je to staré české slovo ještě staršího slovanského původu. V nejrůznějších slovnících se můžeme seznámit se všemi jeho významy. Jsem přesvědčen, že řady z nich mohlo být užito jako přezdívky…
Rousy jsou - ve světě zvířat - například chomáčky
chlupů nad kopyty koní, chomáčky peří na nohách některých ptáků
(holub rousňák…) A ve světě lidí? Mohlo jít o člověka s rozcuchanými
neupravenými vlasy (právě ty připomínaly rousy zvířecí). Nebo naopak o
osobu v podstatě bezvlasou, nějakého pana Plechatého nebo Vopršálka, kterým
trčely zbytky někdejší kštice nad ušima do všech stran. S takovými se
setkáváme i dnes.
Rousy byly v předminulém století nazývány také ony načechrané vousy mezi
ušima a bradou, jež dnes známe pod názvem licousy (viz např. portrét císaře
Františka Josefa I.).
Ale je tady i další velmi dobrá možnost: odvození od přídavného jména
rusý, a to nejen v podobě Rusek (tzv. jmenný tvar onoho adjektiva), ale i
Rousek. Čili pojmenování člověka podle, řekněme, měděné barvy jeho
vlasů a vousů… Rusy bych do "naší záležitosti" nezatahoval.
Jako většina národních jmen je i to jejich zahaleno tajemstvím věků. (S výjimkou
Poláků = obyvatel polí, rovin.)
A co onen napoleonský voják Rousseau? Otevřete-li si
francouzsko-český slovník, a vyhledáte-li heslo "rousseau",
najdete je přeloženo (s pozn. familiární) jako: zrzoun, zrzek.
Takže to s tou jednou naší možností vyjde nastejno. A navíc: s těmi
vlasy, ať rozcuchanými či skoro žádnými nebo licousy, to také není v žádném
rozporu.
Nezapomeňte, paní Rousková, ani vy, případní další čtenáři, že naši
předkové nedávali svým sousedům přezdívky až na hřbitově, kde se tenkrát
zachovávala povinná úcta k zemřelým, a nikdo jim nekradl ani kytky, ani
lampičky.
P. S. Občanů ČR s příjmením Rus je u nás 815, Rousek 1 150 a Rous 1 750.