| Veliká je Artemis Efezská! |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 16 |
Z
Kenchrejí vyplul Pavel do Efezu, kde zanechal Akvilu a Priscillu, pokračoval v
cestě do Palestiny. Přistál v Cesareji Přímořské a odtud putoval do
Jeruzaléma, aby pozdravil místní církev . Pak pokračoval v cestě do
Antiochie, kde pobyl od podzimu roku 52 do jara roku 54. Byla to jeho poslední
návštěva prvního z křesťanských společenství, které ho vypravilo na
misijní cesty. Z Antiochie se pak vydal hornatým vnitrozemím přes severní
Galatii a Frýgii až do Efezu, jenž se stal centrem jeho zvěstování na další
tři roky . Po pouhých třech měsících rezignoval Pavel na kázání v
synagoze, protože zde narazil na odpor, a vyučoval v přednáškové síni
filozofa jménem Tyrannos .
Efez byl hlavním městem římské provincie Asie. Ležel asi pět kilometrů
od moře na splavné řece Kayster, byl tedy i mořským přístavem. Pavel
odtud krátce po svém příchodu napsal již roku 54 list Galatským, o dva
roky později pak, během svého věznění , list Filipským, a když se na jaře
roku 57 dozvěděl o situaci v Korintu, kde byla církevní obec zmítána sváry,
mnoha případy nemorálního jednání a dokonce nepřátelstvím vůči němu
samému, i nejméně čtyři listy Korintským, z nichž se dva neuchovaly a
zbylé dva známe pravděpodobně jen ve fragmentární podobě. Pavel zde všude
narážel na řadu lidí, kteří věřili v živého Boha a slyšeli o Ježíši,
ale byli křtěni jen Janovým křtem pokání. Jakmile byli pokřtěni v Ježíšově
jménu a vkládal na ně ruce, aby přijali Ducha svatého, upadali do prorockého
vytržení . Působilo zde i sedm synů Skévy, prý židovského velekněze ,
kteří se pokoušeli vyhánět zlé duchy slovy "Zaklínáme vás ve jménu
Ježíše, kterého Pavel káže". Z posedlého se však ozvalo: "Ježíše
znám a o Pavlovi vím. Ale kdo jste vy?" a vrhnul se na ně a tak je zřídil,
že utekli z domu nazí a plní ran. Na Židy i pohany padla bázeň a jméno Pána
Ježíše bylo ve veliké úctě . Lidé dokonce odnášeli k nemocným šátky
a zástěry, kterých se Pavel dotkl, aby se uzdravili - ještě po staletích
budou křesťané v Římě spouštět kruhovým otvorem v Pavlově hrobě šátky,
aby se jimi dotkli jeho ostatků.
Mnozí z těch, kdo se zabývali magií, přinášeli své knihy, pravděpodobně
zaklínací Efezské knihy - Ephesia grammata, a přede všemi je spálili -
jejich cena se odhadovala na padesát tisíc stříbrných. Tím ovšem Pavel,
stejně jako zákazem požívání masa z pohanských obětí, přímo ohrozil zájmy
řady vlivných mužů, kteří žili z příjmů spojených s pohanskými
kulty. Chloubou Efezu byl totiž chrám Artemidy Efezské, považovaný za jeden
z divů dobového světa. Filón Alexandrijský o něm prohlásil: "Chrám
Artemidy Efezské je jedinečným příbytkem bohů na zemi. Kdo ho jednou spatřil,
přesvědčil se, že nebe a země si tu vyměnily místo a že svět nesmrtelných
bohů se tu přestěhoval z nebe na zem". Svatyně sahající svými kořeny
do osmého století př. Kr. byla od poloviny šestého století přestavována
architektem Chersifornem z Knóssu a jeho synem Metagenem, práce se protáhly
na plných sto dvacet let a dokončili je architekti Paionios Efezský a Démétrios.
Velkolepá stavba byla 110 metrů dlouhá a 55 metrů široká, lemovaná po
obou stranách dvouřadým osmnáct metrů vysokým mramorovým sloupovím,
uprostřed něhož stála vlastní svatyně. Vrchol tohoto štítu chrámu stál
ve výši 25 metrů nad zemí a ještě na něm stálo obrovské mramorové
sousoší, jež představovalo Artemis s lukem a jelenem uprostřed družiny
nymf. Na rozích střechy byli čtyři mramoroví býci v nadživotní
velikosti. V samém srdci chrámu pak stál oltář s cedrovou sochou bohyně, dílem
Polykleita z Argu. Chrám byl respektován i Římany. Za jejich vlády se každý
místodržitel provincie Asia musel před nástupem do funkce poklonit bohyni
Artemis v Efesu a nesměl se dotknout žádného zločince, který by zde hledal
spásu.
Jeden zlatník a výrobce stříbrných napodobenin Artemidina chrámu jménem
Demetrios, který poskytoval značný výdělek řemeslníkům, svolal obrácené
pohany a burcoval je: "Mužové, víte, že z této práce máme blahobyt,
a vidíte a slyšíte, že tenhle Pavel přemluvil a svedl mnoho lidí nejen z
Efezu, nýbrž skoro z celé provincie. Říká, že bohové udělaní lidskýma
rukama nejsou žádní bohové. Je nebezpečí, že nejen náš obor ztratí vážnost,
nýbrž i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic a začne
upadat sláva té, kterou uctívá naše provincie i celý svět" . Pobouření
lidé začali křičet: "Veliká je efezská Artemis." Chopili se
Pavlových průvodců Gaia a Aristarcha a vlekli je do amfiteátru. Pavlovi zabránili
učedníci, aby se mezi rozzuřený dav vydal a i někteří vysocí úředníci
provincie mu vzkázali, aby se tam nedovažoval. Dav se stále více rozvášňoval,
ačkoli mnozí nevěděli, proč se vůbec sešli . Když se obrácený Žid
Alexander pokoušel pronést obhajobu, dav se rozlítil ještě více a po dvě
hodiny skandoval: "Veliká je efezská Artemis!" Uklidnil je teprve městský
úředník, který zopakoval, že město Efez je strážcem chrámu velké
Artemidy a jejího obrazu seslaného s nebe, o čemž nemůže být pochyb, a
vyzval je aby své stížnosti řešili soudní cestou a ne srocením, které by
mohlo být považováno za vzpouru