| Jaroslav Dušek: Jenom si povídám |  |
|
Ročník 35 - číslo 16 |
Excelentní
mistr a vůdčí osobnost současné divadelní improvizace je známý pokaždé
jinými neopakovatelnými představeními divadla Vizita s ojedinělou poetikou.
Dále svérázným moderováním Českého lva, a rovněž z filmového plátna
a televizní obrazovky. Pro Jaroslava Duška (nar. 1961 v Praze) je ovšem
improvizace stále jednou velkou uvolňující hrou.
První
filmy: Vrať se hrobu, Kouř, Don Gio, Kamenný most. Televize: Ten, který má
být zavřený, Dobré bydlo, Dokoláč, Taxi, prosím, před premiérou má
komedie Společník. Spoluzakládal pražské Radio Mama, které se posléze
transformovalo v oblíbenou stanici Limonádový Joe. Nakladatelství Blackpoint
vydalo 2CD se záznamy představení Vizity, za něž obdržel cenu Žlutá
motorka.
Připomeňte, prosím, vznik Vizity…
Jako žák a obdivovatel legendy tohoto žánru Prof. PhDr. Ivana Vyskočila
jsem Vizitu založil v r. 1981 s Janem Bornou, dnešním režisérem Divadla v
Dlouhé. Dalšími partnery na jevišti nám postupně byli Oldřich Kužílek
(v 90. letech poslanec Parlamentu ČR), dodnes občas hrající Radomil Uhlíř,
tři roky Pijér La Šéz, osm let Alan Vitouš a od r. 2000 hraji s Martinem
Zbrožkem.
Jak často a kde hrajete?
Pravidelně čtyřikrát měsíčně v Praze (divadlo Ponec a na Dobešce) a
jednou v Divadle Bolka Polívky v Brně. Plus zájezdy. V průměru máme 10 představení
za měsíc.
Odpadlo vám někdy představení, že
jste neměli náladu?
Ne, nikdy.
Nebojíte se, že vás na jevišti nic
nenapadne?
Ne. Je to jako když si jdu do kavárny popovídat. To by nám musel za špatné
představení hrozit trest smrti, abychom se báli!
S divadlem jezdíte přes 20 let, ale
masovou popularitu vám odstartovali až filmy Pelíšky, které lámaly rekordy
v návštěvnosti, a Musíme si pomáhat - jak hodnotíte právě tento snímek?
Od námětu bylo jasné, že nebude mít masovou oblibu. Ale zlomil to americký
festival Sundance. Tamější úspěch potvrdil, že ohlas v USA je zcela určující
pro ostatní svět. Předtím tento film odmítlo vedení festivalů v Berlíně
i v Benátkách, ale dnes se hraje po celém světě, byl nominován na Oskara,
a velmi zabodoval při televizním uvedení.
V rámci propagační kampaně filmu
Pupendo jezdíte na tramvajích a jste na billboardech podél silnic. Jaký to
je pocit, když vás jen v plavkách vidí většina národa?
Něco vám řeknu: to tělo na plakátech není moje. Je sestaveno z částí
barrandovských dárců těl. Moje je pouze hlava. Já přece nemám tak velké
břicho!
Jezdíte v současnosti s Pupendem, jaké
jsou první reakce a kritiky?
Byl jsem v Brně, Olomouci, Ostravě, Hradci Králové a mohu říct: rozmanité,
převážně dobré.
A kritici? T. Baldýnský a M. Spáčilová pochválili. Teď jsem četl ještě
v Respektu Veroniku Prejzovou, která Hřebejka dvakrát ztrhala, ale Pupendo ji
zaujalo.
Po filmech byl dělovou ránou, která
potvrdila vaši popularitu, Český lev. Jak hodnotíte toho letošního?
Měl vnitřní komplikaci v tom, že jsem od začátku věděl, že nemůžeme
dodržet předepsaný čas přímého přenosu. Na mě to bylo přebujelé.
Proto jsem maximálně omezil sám sebe. Chtěl jsem si to užít, protože jsem
to dělal naposledy, ale najednou jsem cítil, jak časové manko narůstá, a
zjistil, že si neužiju nic. Divná robota.
Co podle vás vyšlo nejlépe?
Nechci nikomu ublížit, ale jako první mě napadá Tomáš Hanák, byl na jevišti
nejsvobodnější.
Kterého z hostů Českého lva byste si
vzal na jeviště a zkusil s ním táhnout představení Vizity?
Už jsem to zkusil a zažil. Jan Tříska s námi hrál půlhodiny v Karviné!
Seznámili jsme se
na festivalu v Plzni, který jsem moderoval, a on zde předsedal porotě, a tam
jsme se hodně skamarádili.
Jakými kousky začínala vaše spolupráce
s Martinem Zbrožkem?
Komponovanými výstupy pro rekreanty u Budínského jezu na Sázavě. Mně bylo
15, jemu 13 let a nonstop jsme dělali výstupy pro kolemjdoucí. A neváhali se
nejrůzněji nakostýmovat. Platili jsme za podivíny.
Byť jsem ji neviděl, vím, že jste účinkoval
v reklamě - bylo to kvůli penězům?
Z dnešního pohledu šlo o pár tisícovek, ale scénář byl vtipný, jednalo
o malou grotesku se zahraničním autem, a hlavně točil ji kamarád Jarda Hykl,
který mě do toho dlouze přemlouval. Zadávající agentura však po shlédnutí
rázně řekla: takový představitel NE!
Vy sám ale moc konzumu civilizace
neholdujete, kouříte?
Nikdy.
Alkohol?
Asi 3 roky jsem absolutně abstinoval. Dnes se občas napiju dobrého vína,
ochutnám slivovici. Alkohol beru jako lék, flámy mě nebaví, při mém typu
práce to ani nejde dohromady.
A co čistící několikadenní hladovky?
Občas nejím. Zvláště když na mě něco leze, mám vyzkoušeno, že půstíček
pomáhá. Jinak ráno džusy, ovoce, maso ochutnám jen občas - zjišťuji, zda
mi vůbec ještě chutná, ale zapřísáhlý vegetarián nejsem.
Kolik dnů v měsíci trávíte bez práce
v klidu městečka za Prahou a s rodinou?
Celý den volna v kuse, to jenom o prázdninách, kdy si držím 2 měsíce prázdnin,
pokud zrovna nefilmuji. Jinak volno mívám většinou dopoledne, jako teď, kdy
mám navíc čerstvě po premiéře.
Prozradíte čeho?
Na Novotného lávce u Karlova mostu jsme nazkoušeli hru Roba Beckera Na obranu
pračlověka. Alan Vitouš hudba, Viktor Zborník světla plus moje maličkost.
Takže se
po letech zase sešla "stará Vizita".
Zpestřujete život mystifikacemi i manželce,
resp. rodině?
Někdy doma chodím tak přestrojený, že rodina vůbec (i několik dní) netuší,
že jsem s nimi.