| Velikonoce v Římě |  |
| Ludmila Kotrmanová |
Ročník 35 - číslo 15 |
Každým
rokem slaví křesťané v Římě s nadšením velikonoční svátky spolu s
papežem, hlavou církve a s velkým množstvím poutníků, kteří v té době
do věčného města přijíždějí.
Přáním mnoha věřících je prožít svátky Zmrvýchvstání
v blízkosti Svatého otce, a to tím spíše, že Řím je kromě velkého počtu
pamětihodností bohatý i na památky, které sem byly převezeny z Jeruzaléma.
Postní putování zahájené na Popeleční středu dosahuje svého vrcholu v týdnu,
který se vhodně nazývá "svatý". Křesťané na celém světě si
ve velikonočním třídenní (tzv. triduu) připomínají nejposvátnější události
ze života Kristova - jeho utrpení, smrt a vzkříšení.
Předehrou ke triduu je dopolední mše svatá, slavená na Zelený čtvrtek ve vatikánské bazilice, při níž jsou svěceny oleje pro nemocné a katechumeny plus křižmo pro udělování svátostí. Starobylý obřad je doprovázený obnovou kněžských slibů, a tak je tento den zejména dnem kněží.
Ve večerních hodinách papež slaví v Lateránské nebo
vatikánské bazilice slavnou bohoslužbu na památku Poslední večeře Páně.
Připomíná se při ní ustanovení eucharistie, svátosti Boží lásky k
lidstvu. Při této slavnosti umývá Svatý otec nohy dvanácti vybraným kněžím,
podobně jako Kristus myl nohy svým učedníkům. Za chvalozpěvu
"Gloria" se rozezní zvony, které potom utichnou až do obřadů Velké
noci. Ve večerní liturgii se rovněž připamatovává Jidášova zrada a Ježíšova
modlitba na Olivové hoře i jeho zatčení. Po svatém přijímání je Nejsvětější
svátost přenesena do boční kaple na vyzdobené místo ( do tzv. Getsemanské
zahrady nebo Božího hrobu).
Velkopáteční obřady, připomínka Kristova utrpení, začínají v 17. hodin
odpoledne v bazilice sv. Petra. Velkopáteční liturgie si zachovala svou
prastarou formu pocházející z dob prvních křesťanských bohoslužeb. Nejdříve
probíhá adorace před Svátostí oltářní a pak následuje bohoslužba slova
- úvodní modlitby a čtení, jejichž tématem je utrpení, které přináší
spásu. Dojemné jsou recitované nebo zpívané pašije podle evangelia svatého
Jana a uctívaní Kříže, starobylý zvyk pocházející z Jeruzaléma. Kříž,
který byl zahalený, papež s kněžími v červených ornátech na třikrát
odhaluje před tváří shromážděného lidu za zpěvu slov: "Hle, dřevo
kříže, na kterém pněl Spasitel světa." A lidé jsou pozváni, aby
uctili kříž, symbol božího milosrdenství. Následuje ještě přijímání
věřících, jež potom papež propouští modlitbou se vztaženýma rukama.
Po setmění se vydá průvod v čele se Svatým otce na křížovou cestu, která
se koná ve slavném Koloseu. Je to tradiční velikonoční zvyklost a televizí
bývá přenášena do mnoha zemí světa. Místo nebylo vybráno náhodně.
Koloseum vzniklo na místě Neronova umělého jezera, a císařové Vespasián
a Titus tam nechali postavil tzv. Amphiteatrum Flavium určené pro gladiátorské
hry. Odhaduje se, že zde přišlo o život asi čtyři sta tisíc lidí, přičemž
toto ohromující množství obětí zahrnuje také početné zástupy křesťanských
mučedníků. Ve 13. st. se v Koloseu hrály pašijové hry a konaly křížové
cesty. Papež Pius XII. nechal u vstupu do arény osadit bronzový kříž. U něj
se zastavují poutníci, aby vzpomněli na ty, kteří zde pro Krista položili
život. Křížová cesta vede z Kolosea na svahy Palatina a je provázena čtením
z Bible, modlitbami, meditacemi a písněmi. Čtrnáct zastavení sleduje přísně
biblický charakter založený na textech vybraných převážně z Markova
evangelia. Meditace jsou sestaveny lidmi různých národností a církevních
společenství a reagují na současné události a problémy ve světě.
"V Kristově utrpení čteme utrpení lidstva", říkají autoři přímluvných
modliteb a velkopátečního rozjímání.
Obřady Velké noci (velikonoční vigilie) ve Vatikánu začínají na Bílou
sobotu po setmění, obvykle ve dvacet hodin, svěcením ohně. Slavnost světla
je také jeden z nejstarších obřadů, známý již z apoštolské doby. Od požehnaného
ohně se zapaluje velikonoční svíce, tzv. paškál, a drže ji v rukou vchází
do Svatopetrského dómu papež s trojím zavoláním: "Světlo
Kristovo" Pak se rozzáří celý chrám a zahájí se bohoslužba slova,
složená většinou ze 7 starozákonních čtení, žalmů a modliteb. Čtení
připomínají nejdůležitější události v dějinách Izraele. Stěžejním
textem je událost přechodu Rudým mořem jako předobraz křtu. Novozákonnímu
čtení předchází chvalozpěv Exultet, v tu chvíli se rozezvučí zvony. Po
evangeliu a homilii o vzkříšeném Kristu přichází na řadu křestní
liturgie. Jak nádherný je křest a biřmování dospělých katechumenů z
rukou samotného papeže, který tyto svátosti tak rád udílí. Ženy s bělostnými
závoji na hlavách a muži s býlími šerpami přes ramena přistupují s
pokorou ke Svatému otci. Eucharistická bohoslužba je vrcholem celé
slavnosti. Tehdy Jan Pavel II. s radostí rozdává přítomným novokřtěncům
Eucharistii pod způsobami chleba a vína…
Na Boží hod velikonoční celebruje Svatý otec slavnostní
bohoslužbu v půl jedenácté dopoledne na Svatopetrském náměstí, které bývá
zaplněno. Oltář i okolí je vždy malebně vyzdobeno květinami dovezenými
zejména z Holandska a Španělska. Po skončení mše svaté zdraví papež všechny
přítomné v desítkách jazyků a projevuje vážnou starost o ožehavé a
bolestné situace v současném dění. Obzvláště má na mysli Svatou zemi a
mír všude ve světě. Nakonec udělí papež za všeobecného jásání
velikonoční požehnání Urbi et Orbi.
Při příležitosti velikonoční pouti do Říma jistě navštíví každý účastník
Lateránskou baziliku a nedaleké svaté schody, jejichž dřevěné stupnice
byly prý přivezeny z paláce Piláta Pontského v Jeruzalémě a nesou patrně
stopy Kristovy krve.
Nejdražší relikvie církve se nacházejí v kostele sv. Kříže Jeruzalémského
v moderní kapli postavené roku 1930. Jsou tam uloženy ostatky, které kdysi
svatá Helena dovezla z Palestiny - zejména zbytky Svatého kříže a dva trny
z Kristovy trnové koruny.