| Koflík s portrétem císaře |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 15 |
V pozůstalosti
po babičce jsem objevil šálek na kávu s portrétem vojáka v uniformě. Možná
je to přímo nějaký rakouský král či císař. Vespod je vyražené písmeno
S. Bohužel talířek k tomuto šálku jsem nenašel, přesto vás prosím o sdělení,
zda se nejedná o nějakou vzácnost.
Dominik K. ze Šumperka
Po skončení napoleonských válek počátkem 19. století nastal v rakouské
monarchii stav relativního klidu. Politické bezvětří umožnilo, aby se na
trůně udržel vcelku bezvýrazný císař František. O státní záležitosti
se starali dva čeští magnáti Metternich a Kolowrat a císař se věnoval přemýšlení,
komu předá svoji korunu. Rozhodování to bylo velmi těžké. Na jeho třinácti
dětech se totiž projevovala rodová zátěž. Ty nejslabší umíraly brzo po
narození, avšak ani ty, co dospěly, na tom nebyly zdravotně zrovna nejlépe.
Císař nakonec poručil dodržet nástupnickou linii a po jeho smrti si nasadil
korunu nejstarší syn Ferdinand. Lidé u dvora však byli tímto rozhodnutím
zdrceni. Hlavou monarchie se stala tělesně i mentálně postižená osůbka.
Ferdinand byl malý, rachitický epileptik, trpěl poruchami motoriky,
koncentrace i komunikace. Měl mimořádně velikou vodnatou hlavu, vždy opuchlé
oči a odulý tzv. habsburský ret. Není proto divu, že Vídeňáci pro něj měli
pouze posměšná pojmenování typu koňská hlava - Nandl der Pferdige nebo
byl pro ně přímo blbeček - Nandl der Trottel. To Češi si nového císaře
celkem oblíbili. Snad se ztotožňovali s jeho smutným osudem a tak mu v pražských
hospodách říkali mazlivě Gütinand, což bylo později přeloženo jako
Ferdinand Dobrotivý. Císař si Čechy taky oblíbil a po svém nuceném
abdikování si vybral Prahu za své sídelní město, kde žil až do své
smrti.
Zda byl skutečně tak dobrého srdce, se neví. Šéf dvorské kanceláře
Metternich jej vlastně k vládnutí vůbec nepustil. Mezi českým lidem však
pověst o jeho dobrotivosti přetrvávala, a tak byl malován na různé předměty
denní potřeby, aby byl jeho portrét neustále na očích. Slavná a úspěšná
Slavkovská porcelánka nemohla zůstat pozadu a záhy dodala do obchodů s
porcelánem tzv. přátelskou soupravu s namalovaným císařským párem. Jako
podklad použila v té době úspěšný model pozdně empírového koflíku se
soklem s plastickými kapkami a vysokým prořezávaným uchem s motivem lilie.
Je vysoký asi 12 cm. Koflík je sice sériový, avšak malba císaře je unikátní.
Stěží lze nalézt dva totožné kusy. Císaře i jeho choť Marii Annu
Sicilsko-Piemontskou nejčastěji maloval malíř porcelánu Kiesling, který
jeho vzezření bravurně vylepšoval. Přesto je vidět, že celkem malý řád
Zlatého rouna zabírá Ferdinandovi téměř půlku hrudníku.
V samotné Vídni se těchto koflíků prodalo daleko méně než v našich městech,
a tak je dnes na rakouském trhu porcelán s Ferdinandem ceněn daleko více než
s jinými monarchy. Jaká je cena tohoto koflíku? Musíme vzít v úvahu, že
se jedná o jeden kus ze čtyřdílné soupravy. Koflík je však velmi starý,
vyráběl se v období let 1830-40. Běžný starožitník vám asi nenabídne více
než dvě tisícovky, avšak pobočka vídeňského Dorothea v Praze oceňuje
tyto předměty cenou, která se bude blížit částce dvaceti tisíci korun.