| Historický vývoj procesu svatořečení |  |
| Zdeněk Pospíšil |
Ročník 35 - číslo 15 |
O historickém vývoji procesu svatořečení by se dalo
napsat rozsáhlé pojednání. My se zde ve zkratce zastavíme u nejdůležitějších
okamžiků.
První dokazatelné údaje liturgické úcty ke svatým nacházíme v první
polovině 2. st. Zpočátku se vztahovala pouze na mučedníky. Mučedník byl
uctíván pouze v té církevní obci, kde se nacházel jeho hrob. Později byla
úcta přenášena i do jiných obcí a nepřítomnost hrobu nahrazovaly
relikvie.
Původně zkoumali svatost zemřelých věřících biskupové nebo metropolité
na svém území. První slavnostní (oficielní) svatořečení proběhlo u Oldřicha,
biskupa v Augspurku, roku 993 papežem Janem XV. na lateránském koncilu. Papež
Alexandr III. zakázal roku 1170 veřejně uctívat někoho, koho by papež hodného
této cti neuznal. V českých zemích došlo k první oficiální kanonizaci
roku 1204, kdy papež Inocenc III. prohlásil za svatého Prokopa na Sázavě.
Papež Urban III. (1623 -1644) stanovil, že definitivní autorizace úcty některého
sluhy Božího náleží jedině papeži. Potvrdil ovšem úctu těm svatým,
kteří byli v některé diecézi uctívaní od ne paměti nebo k nimž trvala
úcta alespoň sto let (počítáno zpětně od roku 1634). Teologové považují
kanonizaci pro její velký význam a vztah k víře a mravům za předmět papežovy
neomylnosti - tedy definitivní. Jak blahoslavení, tak svatořečení jsou
uvedeni v seznamu, který nese název "Martyrologium romanum" -
"Katalog blahoslavených a svatých". Nejnovější vydání je z roku
2002 a obsahuje nejméně 12 000 jmen mužů a žen nejrůznějších povolání
a stavů.
V lidovém povědomí se vyskytují světci či světice, například Veronika, Kryštof, Pudencián /Praxeda, jejichž jména jsou spojována s nějakou událostí, ale o nich samých nemáme žádné nebo jen velice sporé údaje. Jméno Veronika vzniklo z latinského spojení slov - vera ikon - pravý obraz. Žena, která měla podat Kristu na jeho křížové cestě roušku, do které se otiskla Kristova tvář. Kryštof, v řečtině Christiforus, znamená ten, který nese Krista. Muž, který na svých ramenou přenesl Krista - dítě přes řeku. Velice zajímavý je vývoj právě u jmen, která jsou odvozena od jmen rodů - to se týká právě na příklad rodu Praxedů. Tyto rodiny poskytly své domy na vybudování strarokřesťanských chrámů. Pak se začalo říkat chrám u Praxedy a následně u sv. Praxedy, ačkoli světec tohoto jména neexistoval.