| Most přes rozbouřené vody |  |
| Milan Šimáček |
Ročník 35 - číslo 15 |
Naši pečliví
čtenáři si jistě vzpomenou na loňskou reportáž, v níž jsme se snažili
odkrýt
a artikulovat kořeny hluboké krize, která v minulém roce zmítala Vyšší
odbornou školou publicistiky v Praze. Bývalé vedení bylo nakonec odvoláno,
a z konkursu vyšel ředitel nový - PhDr. Rudolf Vévoda.
Jak se původním vzděláním a profesí historik cítí
dnes v řídící funkci?
Historikové zastávali a zastávají různě vysoké funkce doma i v cizině, včetně
státnických; tedy nic nového pod sluncem. Osobně si myslím, že mi znalost
historie částečně usnadňuje moji funkci zvládat. Opojení mocí, neochota
naslouchat kritice, podléhání lichotkám - to jsou velmi častá pokušení
lidí, kteří zastávali a zastávají různé vedoucí pozice. A dějiny nás
učí tomu, že konce skvělých kariér bývají právě pro neschopnost těmto
pokušením odolávat často velmi truchlivé.
Vašich 100 dnů hájení vypršelo, jak vidíte situaci školy?
Vnímám ji jako stabilizovanou. Výuka běží, studenti produkují kvalitní
ročníkové a absolventské práce a leckterým z nich se otevírá slibná
budoucnost v médiích. To vnímám jako podstatné: aby naše škola vychovávala
kvalitní a profesně dobře připravené novináře, kteří si budou vědomi i
etických úskalí svého řemesla. Myslím, že nejdramatičtější období má
škola za sebou. Za ředitelování Petra Brichcína muselo školu nedobrovolně
opustit několik kvalitních vyučujících, jejichž jedinou chybou byl
nedostatek loajality k řediteli a jeho kamarile. Některé finanční praktiky
bývalého ekonomického zástupce Ladislava Bátory navíc hraničily s
trestnou činností. Skutečně je pro mě záhadou, jak tento člověk, který
na škole vytvářel atmosféru strachu a klientelisticko-korupční systém odměňování
věrných, mohl a může zastávat funkci soudce z lidu, která by měla být
vyhrazena pro ty nejctnostnější z nás. Smutné na tom je, že oprávněnou
kritiku svých metod tito lidé chápali jako "štvanici, která si nezadá
s hilsneriádou a s kampaní proti Miladě Horákové", jak se doslova vyjádřil
jeden z členů bývalého vedení - Václav Vondráček. S těmito praktikami
bylo nutné rázně skoncovat.
Co vás na škole příjemně překvapilo a v čem ji naopak
"tlačí bota"?
Příjemným zjištěním byl nedostatek stádnosti mezi studenty a ostatně i
mezi učiteli. Školu navštěvuje řada výrazných, zřetelně profilovaných
a nadaných osobností, kteří, jak jsem přesvědčen, se v životě neztratí.
Pod pedagogickým vedením spisovatele Václava Vokolka vychází školní časopis
Vstup a jako ročenka také Almanach poezie s ukázkami básnické produkce našich
žáků. I některé fotografické, filmařské či rozhlasové práce studentů
prokazují talent a zápal pro práci. Můj dojem, potvrzený řadou osobních
rozhovorů, je, že škola studenty baví a mají ji rádi.
Vzhledem k nedostatečné státní dotaci jsme nuceni vybírat školné, které bude pro příští rok činit 24.500 korun. Nechtěl bych školné zvyšovat nad únosnou mez, ale současně bych učitelům rád zajistil důstojné platy a škole kvalitní technické vybavení. Jen údržba rozhlasového a televizního studia a dvou internetových učeben, kterými škola disponuje, strašně leze do peněz, nemluvě o nákupech nové techniky. Někdy mi všechny ty úkoly připomínají pověstnou kvadraturu kruhu. Nedostatek peněz je ale ostatně obecný problém našeho školství.
Které změny chystáte a kam se školou chcete směřovat?
Chci, aby Vyšší odborná škola publicistiky obstála v rostoucím konkurenčním
tlaku vysokých škol, a to nejen státních, ale už i téměř tří desítek
soukromých. Naši absolventi se již nyní docela dobře uplatňují na pracovním
trhu, byl bych ale rád, aby jejich možnost seberealizace byla ještě širší.
Transformaci do podoby vysoké školy se proto nelze vyhnout. Doufám, že se nám
v horizontu několika málo let podaří akreditovat alespoň bakalářský
stupeň.
V čem spolupracujete s vaším zřizovatelem - Arcibiskupstvím
pražským? Jste jím omezováni? A je aktivní křesťanství podmínkou k přijetí
studenta?
Zřizovateli školy pochopitelně záleží na tom, aby novináři, kteří píší
o otázkách spjatých s církví a křesťanstvím, tak činili se znalostí věci.
V novinách i v televizi občas člověk narazí na pěkné nesmysly. I samotný
výběr témat, to, že se média tak ráda soustřeďují na různé aféry a
skandály, prozrazuje, že čtyřicetiletá násilná ateizace české společnosti
zanechala šrámy, které se budou dlouho hojit. Naše škola nikdy nerozdělovala
studenty podle toho, kdo je věřící a kdo nikoli, vyžadujeme ovšem - bez
ohledu na osobní postoj - zvládnutí elementárního množství faktů a dodržování
etických zásad pro nakládání s informacemi.
Jaké obory nabízíte?
Publicistika, jediný studijní obor na naší škole, se po třetím semestru -
tedy v polovině studia - větví na kulturní a společensko-politické zaměření.
Vychováváme tedy novináře do kulturních rubrik a do denního zpravodajství.
Výjimkou ale není ani to, že se naši absolventi uchytí v jiných oblastech
mediálního provozu - například jako tiskoví mluvčí nebo moderátoři
zpravodajství. Do budoucna uvažujeme o dalším rozšíření nabídky, například
o obor sportovní či ekonomické publicistiky.
Kdo na škole vyučuje?
Snahou zakladatelky a první ředitelky školy dr. Květoslavy Neradové, která
má obrovské zásluhy na tom, že škola vůbec vznikla, bylo, aby na škole
vyučovaly různé veřejně činné osobnosti, a to nejen novináři, ale například
i bývalí politici, bez ohledu na to, ke které části demokratického
politického spektra patří. Myslím, že je to dobrá idea a chci se jí držet.
Proto se mezi učiteli naší školy lze setkat například s bývalým
ministrem privatizace Tomášem Ježkem, někdejším tiskovým mluvčím
prezidenta Havla a později velvyslancem ve Washingtonu Michaelem Žantovským
či s ex-předsedkyní DEU Alenou Hromádkovou. Mediální oblast na naší škole
reprezentují kupříkladu komentátoři Lidových novin Martin Zvěřina a Petr
Fischer. Ani akademická sféra nevychází naprázdno: příkladem budiž
enfant-terrible katolické literární kritiky Martin C. Putna nebo teatrolog
Jan Vedral.
Je podmínkou přijetí úspěšná maturita? A dokdy a kam
musím přihlášku zaslat?
Podmínkou k přijetí na školu je kromě maturity i složení přijímacích
zkoušek, které sestávají z písemné a ústní časti, při nichž se kromě
vědomostí z kultury a politiky a zvládnutí mateřského jazyka ověřuje i
nadání pro novinářskou profesi a motivace ke studiu. Šanci k přijetí může
výrazně zvýšit i prezentace vlastní tvorby. Přihlášky k přijímacím
zkouškám je možno zaslat do 30. května na adresu Vyšší odborné školy
publicistiky, Opatovická 18, Praha 1. Informace o přijímacích zkouškách,
ale i o dalších aktivitách školy je možno získat i na webových stránkách
VOŠP: www.vosp. cz
PhDr. Rudolf Vévoda (nar. 1964 v Třebíči) Vystudoval
Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor čeština-dějepis.
Pracoval jako učitel na gymnáziu, redaktor, historik
a archivář. Publikoval řadu článků ve sbornících a časopisech, zejména
z oblasti nejnovějších dějin.