| Neboj se! Mluv a nemlč! |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 15 |
Cesta svatého
Pavla do Korintu
Po neúspěchu v Athénách se Pavel odebral do Korintu, bohaté kolonie dobyté
Římany roku 146 př. Kr., kdy bylo původní obyvatelstvo buď vyhubeno, nebo
nahrazeno novým. Tam nalezl útočiště u Akvily, pocházejícího z Pontu,
který sem přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie. Císař Klaudius
vydal totiž roku 49 rozkaz, aby všichni Židé opustili Řím. Těmto manželům
Pavel pomáhal při zhotovování stanů, kterým si na svých cestách získával
potřebné prostředky. Když pak dorazili z Makedonie Silas a Timoteus, věnoval
se zcela kázání v synagoze. Narazil zde ale na tak tvrdý odpor Židů, že
setřásl prach ze svého roucha a řekl: "Vy sami jste odpovědni za svou
záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům"
(Sk 18, 6). Nato, přestože představený synagogy Krispus i s celou rodinou uvěřil,
odešel Pavel ze synagogy a působil v sousedním domě Tita Justa.
Zvěstování v domech křesťanů
Objevuje se zde ecclesia domestica, zvěstování v domech křesťanů, tak
typické pro prvotní církev. Uprostřed mnoha úzkostí, zklamání, pronásledování
a soužení se zde zrodilo i něco neskonale většího, co přetrvalo věky a přerostlo
dokonce vlastní jeruzalémskou židokřesťanskou církev: nové společenství
"křesťanů". (Toto pojmenování se objevilo poprvé v syrské
Antiochii. Nazvali se tak ti, kdo uvěřili v Krista.) Nové společenství
zcela vědomě překročilo etnické hranice a meze židovského vyvoleného
lidu a dalo v budoucnu tvář celé civilizaci, k níž náležíme i my.
Jedné noci měl Pavel vidění, v němž mu Pán řekl: "Neboj se! Mluv a
nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě
patří k mému lidu" (Sk 18, 9-10). Zůstal tedy v Korintu plných osmnáct
měsíců a zvěstoval evangelium tak energicky, že to vyčerpalo všechny
reservy jeho psychických i fyzických sil. Je pravděpodobné, že následný návrat
z Achaje do Palestiny byl vynucen jeho nemocí, ačkoliv Lukáš o tom nic neříká.
Nová svoboda v Kristu
Pronásledování na sebe nedalo dlouho čekat. Když byl v Achaji místodržitelem
Lucius Iunius Gallio Annaeus, starší bratr filozofa Seneky, obžalovali Židé
Pavla, že přemlouvá lidi, aby uctívali Boha v rozporu se Zákonem. Když už
se chtěl Pavel hájit, zasáhl sám Gallio a řekl Židům: "Kdyby šlo o
nějaký přečin nebo dokonce zločin, náležitě bych vás, Židé, vyslechl.
Poněvadž se to však týká sporů o slova či nějaká jména a váš vlastní
zákon, vyřiďte si to sami mezi sebou. Tím se já jako soudce zabývat
nebudu" (Sk 18, 14-15). A nařídil, aby je vyvedli ze soudní síně.
Rozhořčení žalobců bylo takové, že se chopili nového představeného
synagogy Sosthena a bili ho přímo před zraky soudce, ale Gallio tomu nevěnoval
pozornost.
Pavel se pak vydal s Priscillou a Akvilou do Sýrie. Protože učinil slib, dal
si hned za Korintem, v Kenchrejích, ostříhat vlasy (Sk 18, 18). Byl totiž
nazírem, Božím zasvěcencem, který slibem vstoupil do zvláštního poměru
k Jahvemu a zachovával nejpřísnější kultovní čistotu: nestříhal si
vlasy ani vousy, varoval se opojných nápojů a všeho nečistého. Nyní, i při
vší úctě k Zákonu, vykračuje definitivně vstříc nové svobodě v
Kristu.