| Kdybych měl už jen jeden den života |  |
| Anselm Grün: |
Ročník 35 - číslo 15 |
Známý benediktýn Anselm Grün, autor mnoha knih, z nichž v češtině vyšly již téměř tři desítky, nabízí v této útlé knížce, proložené řadou krásných fotografií, krátké úvahy o posledním dni života. Několik z nich zde nabízíme.
Ačkoli si přeji důstojně zestárnout a dosáhnout stařecké moudrosti, přece jen vím, že každý den může být poslední. Při dalekých cestách autem by se mi mohla stát nehoda. Mohla by mě přepadnout nějaká zákeřná nemoc. Srdeční infarkt by mi mohl přivodit náhlou smrt. O svém posledním dni nemedituji proto, že bych se bál umírání, nýbrž proto, že si znovu a znovu kladu v úžasu otázku: Co to znamená, že dýchám, že vnímám sám sebe, že pozoruji krásu krajiny, že cítím vůni růže a chutnám jemný buket vína? Jak se pozná a cítí život? Co se děje při setkání s nějakým člověkem? Co bych svým životem rád zprostředkoval, jakou stopu bych chtěl vrýt do tohoto světa, jak a co bych rád vyzařoval do okolí? Cítím, jak snadno kloužu po povrchu a žiji jen tak, bez cíle. A tu mi pomůže pomyšlení na poslední den života a vzápětí vytuším jeho hlubinnou dimenzi a objevím jeho božský zdroj, z něhož vlastně žiji.
Představím-li si, že mám žít už jen jeden den, nedělám to z touhy po smrti a nebo že bych snad měl životních trápení až po krk. Spíš bych se rád naučil, jak život zintenzívnit, vychutnávat každý okamžik, přijít na stopu tajemství svého života a prožívat každý den nově - bděle a vědomě. Nezdá se reálné, že bych se ráno probudil a přesně věděl, že mám k dispozici už jenom tento jeden den. Spíš se může stát, že mi lékař stanoví nějakou diagnózu, s níž budu mít vyhlídku na půl roku či rok života. Ale že by mi někdo mohl říci - budeš žít jenom dnes - je víc než nepravděpodobné. A přesto má ta otázka své opodstatnění a má smysl o ní meditovat. Neboť - když si konkrétně představím, že budu žít už jen jeden den, pak začnu cosi tušit z tajemství života, začnu se zacvičovat do umění plně žít v přítomném okamžiku, vědomý a bdělý v tom, co jsem, tam, kde právě jsem. A právě pro toto ovoce se vyplatí položit si otázku, co bych dělal, kdybych měl už jenom jeden den života.
Jsem rád, že s sebou nevláčím nevyřešené konflikty s
lidmi. Ale co mi zaručuje, že neupadnu do bezvýchodného antagonismu s nějakým
člověkem? Potom by bylo důležité udělat ve svůj poslední den všechno,
co je v mých silách, abych vstoupil do své smrti smířen s oním dotyčným.
Ovšemže cítím, že není možné, abych v tento poslední den dořešil všechna
nedorozumění, všechny své problémy s druhými. Doufám, že sám Bůh vezme
tyto problémy do svých rukou, že skrze mou smrt osvětlí mnohé nejasné záležitosti,
a zároveň že mnohý konflikt ponechá sobě samému, aby zašel na vlastní
úbytě. Mohu jen zjednat si v srdci mír a všechny konflikty vložit do ruky
Boží. Tam, kde je ještě možné něco podniknout, podniknu to - ale
nepodlehnu tlaku, že musím vyřešit všechny konflikty, protože umírání mě
osvobozuje i od nutnosti ospravedlnit se přede všemi. Nemusím znovu všem
vysvětlovat, že jsem to myslel dobře. Má smrt také ukáže, co bylo ve mně
tvrdé a nesmiřitelné, ale všechnu omezenost a tvrdost jakoby prolomí a promění.
Tak své konflikty nastavím Bohu a lidem, na nichž mi záleží, budu
signalizovat svou ochotu k smíření a odpuštění. Nijak nezapřu sám sebe
ani neztratím sebeúctu, poprosím-li úpěnlivě, aby opravdu přijali mé
odpuštění.
Rád bych umíral ve svobodě, oproštěn i od nutkání být srozumitelný všem,
všem se ospravedlnit a vysvětlit, co jsem snad mínil tímhle jednáním či
onou řečí. Nemusím být pochopen všemi. Nemusím po sobě zanechat obraz
bez jediné šmouhy. Je dobré, zůstane-li mnohé ještě nedokonalé, hranaté.
Smrt je velký transformátor. Přivede k dokonalosti vše, co je ve mně neúplné
a chatrné. Doplní torzo. Slepí všechno nakřáplé. Pospojuje všechno
nalomené a rozlomené a vytvoří z toho obraz, který si o mně od věčnosti
vymaloval On.
Ve svůj poslední den nebudu závislý na soudech lidských, nýbrž odevzdám
se ve své nalomenosti Bohu a na něm ponechám, co z mého života udělá. Má
pověst už není důležitá. Rozhodující je pro mě jen to, že klesnu do
odpouštějící lásky Boží a že do této slitovné lásky s sebou vezmu všechno,
co mě ještě tíží. A doufám, že mé ve smrti smířené srdce obměkčí
i v lidech kolem mě to, co je ještě nesmířené, a že je tu zůstaví plné
míru.
Tváří v tvář smrti se však nerelativizuje jen můj vlastní život. V jiném světle se jeví i všechno to, co mi vyprávějí druzí. Mnohé z věcí, z nichž si lidé dělají hlavu, mi pak připadne nedůležité. Co se jeví tak strašně trýznivé, co člověka kruší a sráží, se náhle, konfrontováno se smrtí, rozpouští v nic. Mnohdy bych rád uchoval pro všední život onu vnímavost pro to nejpodstatnější, která je mi tu a tam dána při meditaci o posledních dnech. Pak bych asi s těmi, kteří hledají pomoc, mluvil jinak. Potom bych mohl opravit měřítka, jimiž ti, kteří hledají radu, měří svůj život. Mnoho problémů by se vyřešilo. Nad mnohým bychom se mohli útěšně zasmát. Cítím, že by do duchovního doprovodu vstoupila jiná kvalita. Má vlastní slepota by se projasnila a já bych viděl, oč vlastně jde. A snad bych to i dokázal formulovat tak, aby se otevřely oči též tomu druhému, sub specie aeternitatis - pod zorným úhlem věčnosti - spatřil všechno v jiném světle.
A stále měj na paměti, že není tak důležité, jak dlouho žiješ, nýbrž jen to, jak intenzivně a autenticky žiješ. Oprosti se od starostí o sebe. Napři všechno do přítomné chvíle. To rozhodující se děje TEĎ! Teď je v tobě Bůh. Tebou chce teď Bůh v tomto světě dostat tvar. Vím, že nemůžeš žít v každém okamžiku v takovém bodovém vědomí. Zas a znovu budeš vypadávat ze svého středu a necháš se určovat vnějšími vlivy. Ale nedopusť ani jediný den, abys nebyl - byť i jen kratičkou chvíli - sebou samým, zcela zajedno se sebou samým i s Bohem, zcela průzračným pro Boha, který se tvými činy chce v tomto světě zviditelnit nekonečnou všeobjímající láskou. Nemusíš napínat své síly, abys miloval každého člověka. To se ti nepodaří nikdy. Ale buď si denně aspoň chvilku vědom toho, že tebou proniká Boží láska, že do tebe proudí každým vdechem, aby tvým výdechem vytékala do tohoto světa. Když v to uvěříš, poznáš skutečné tajemství svého života. Pak se uvolníš od výkonnostního tlaku. Pak pocítíš, že jsi cenný, a poznáš svou hodnotu. Pak pocítíš, co znamená žít. Pak bude tento svět o trochu jasnější, teplejší, lidštější a obyvatelnější - i díky tobě.