| Benedikt Josef Labre |  |
|
Ročník 35 - číslo 14 |
poutník a mystik
Dějinami církve neprocházejí jenom světci, kteří jsou zakotveni buď v nějakém řeholním společenství nebo v nějakém jasněji definovaném postavení. Benedikt Josef Labre se narodil ve Francii 26. března roku 1748. Již od dětství působil jak na své rodiče, tak na své učitele jako poněkud zvláštní hoch. Protože již v útlém věku projevoval sklon ke zbožným skutkům a cvičením, rodina se shodla, že by se měl stát knězem. K tomuto povolání se ovšem u Benedikta projevila zcela jasná neschopnost. Všechny pokusy jej vyučovat skončily neúspěchem. Tím mu byla uzavřena cesta ke kněžství. Pak se Benedikt s nadšením přiklonil k myšlence, že bude řeholníkem. Ovšem i tyto jeho snahy skončily nezdarem. Pokusil se vstoupit ke kartuziánům, k cisterciákům, u trapistů dokonce nosil řeholní šat. Ale nakonec tyto zážitky přivedly Benedikta Labre na cestu, kterou pokládal pro sebe za Bohem danou. Od roku 1770 cestoval mladý muž jako poutník a žebrák po mnoha zemích Evropy. Za třináct let svého potulného života postupně navštívil všechna důležitá poutní místa. Zároveň se mu na jeho cestách znovu a znovu dostávalo mystických vidění a měl dar prorokování. Zemřel vyčerpán a vysílen 16. dubna 1783 v kostele St. Madonna dei Monti v Římě, v tomto kostele je i pochován. U jeho hrobu se již v prvních týdnech po jeho uložení událo více než 100 zázračných uzdravení. Papež Lev XIII. jej prohlásil roku 1881 za svatého.