|
A tak zde stranou turistického ruchu, ve skrytu zámeckého parku, stojí starobylá rotunda sv. Františka Xaverského. Samotné počátky historie této kaple jsou zastřeny nedostatkem písemných pramenů. Poprvé je rotunda zmiňována v listině louckého kláštera z roku 1234. Existují však teorie, podle kterých mohla být stavba založena už na konci 12. století. Zpočátku se jednalo o čistě soukromou svatyni, jež sloužila příslušníkovi šlechty. Širší veřejnosti se kaple otevřela až po husitských válkách, o čemž svědčí i přístavby ze 2. poloviny 15. století. Na jižní straně rotundy vyrostla gotická předsíň a oratoř, roku 1487 se poprvé rozezněl nový zvon. V roce 1658 se o kapli hovoří jako o pusté, nekonaly se zde bohoslužby a uvnitř nebylo žádné zařízení. V tomto stavu zůstala kaple pravděpodobně až do roku 1743, kdy panství koupil rod Widmannů. Zámek a spolu s ním i kapli nechal před rokem 1858 rekonstruovat baron Vojtěch Widmann. Kapli tím sice zachránil před zřícením, ovšem za cenu dosti necitlivých zásahů do samotné stavby. Mimo jiné byla zvětšena románská okna rotundy, okna lucerny zazděna a gotická přístavba dostala klasicistní podobu. Tyto prvky se částečně podařilo odstranit při rozsáhlé opravě v padesátých letech 20. století. Tehdy také byla pod stříškou lucerny nalezena pískovcová hlavice zdobená reliéfy čtyř neuměle ztvárněných lidských tváří. Kopie této zajímavé plastiky dnes opět zdobí vrchol lucerny, tak jako v dobách středověku. Po druhé světové válce byl majetek rodu Widmanů konfiskován, zámecký areál spolu s rotundou připadl státu, který zde počátkem padesátých let zřídil domov pro staré lidi. Pavel Semotán |
|
Titulní strana - Archiv -
Komentáře -
Rozhovory - Reportáže -
Zamyšlení -
Fejetony - Spolky a řemesla -
Rodinky - Kultura
- Cestujeme -
Příroda -
Technika - Kostely -
Pišme, slyšme -
Život ve víře -
Redakce
|