| Můj nejmilejší pokrm je jídlo |  |
| |
Ročník 35 - číslo 14 |
A je to tady. Nezletilým přístup
na kulturní stránku zakázat, kdo ví, o čem budou dneska psát. A když ta
druhá nejkrásnější činnost bude přístupná, čeho pak se bude týkat ta
první? - Uklidněte se, nehodlám kazit vaše děti, ostatně to si netroufl
ani Ephraim Kishon ve své sbírce humoresek o druhé nejkrásnější činnosti
na světě Můj nejmilejší pokrm je jídlo (Nakladatelství Lidové noviny
2003). Světoznámý spisovatel, dramatik a humorista pochází z židovské
rodiny žijící v Budapešti. Koncem čtyřicátých let odešel do Izraele a
dnes žije střídavě v této zemi a ve Švýcarsku. Jeho hry i povídky jsou
dokonalou ukázkou židovského humoru: ve zdánlivě banální historce všedního
dne rozvine podstatné znaky života (včetně víry a manželského soužití),
které však blednou pod tíhou důležitějších otázek jako "Kdo zaplatí
útratu za dvanáct lidí?", "Jak doběhnout poťouchlého syrského
majitele restaurace?" či "Jak (ne)urazit hostitelku?". Útlou knížku
ve výtečném překladu Luby a Rudolfa Pellarových s výmluvnými ilustracemi
Jana Kristoforiho vřele doporučuji. I nezletilým. Je jim přístupná - tou
první nejkrásnější činností na světě je totiž pití!