| Kousek cesty s… Simonettou Šmídovou |  |
|
Ročník 35 - číslo 14 |
Kousek cesty s…
Simonettou Šmídovou ( foto a podpis v NR č. 9-03)
Někdo se bude, puzen vidinou bezstarostného života, snažit najít zdroj pomyslné jistoty, aby dřív nebo později shledal, že zřejmě není instituce, organizace či společnosti, která by z našeho života - odstraněním pomyslných nežádoucích překážek - učinila pozemský ráj(po kterém přirozeně asi všichni toužíme, ale současně lidskou nedokonalostí znemožňujeme jeho uskutečnění…). Jiný možná pohlédne na prožité těžkosti, hledaje přitom nejen odpověď na zmíněnou otázku, ale i smysl lidského trápení, které holt do našeho života, ať chceme či nechceme, nějakým způsobem zasahuje. Mne tento reklamní slogan vyprovokoval k jakési rekapitulaci všeho toho, co jsem s každou( popř. za každou) přeskočenou, přelezenou (nebo i podlezenou) překážkou dostala nebo nalezla…
Vůbec nejsem heroický asketa, který se z dálky usmívá na všechny ztráty, selhání či zklamání, vítaje je jakožto pomyslné prubířské kameny. Každá taková situace mnou vždy pěkně otřásla, ale nepřinesla-li by současně i mnoho pozitivního( a ve svém důsledku posilujícího, zocelujícího či očisťujícího), asi by pro mne slova Gabriela Hevenesiho: ,,Největším neštěstím je vlastně stálé štěstí…" byla nepochopitelnou utopií. Já si naopak dovoluji hledat na úvodní otázku odpověď právě v nich.
Jedno z těžkých období v mém životě nastalo, když vážně onemocněl
můj manžel. Byla jsem přesvědčena, že vedle strachu, bolesti a trápení
nebude místa pro nic, co bych kdy mohla vnímat kladně. Nakonec jsme ale prožili
( přes všechny nevolnosti po chemoterapii, přes každý ztracený vlas)
podivuhodný rok. Rok zázračných proměn a uzdravení (počínaje na duchu a
na těle konče…), rok neskutečných obdarování, rok nesmírné Boží
(potažmo lidské) péče o naši existenci (takže i finančních prostředků
jsme měli víc než kdykoli předtím), rok ještě větší vzájemné blízkosti.
Rok, na který nelze zapomenout. I když jsme v něm spoustě věcí neporozuměli,
nejednou selhali či zklamali. Hlavně byl plný Boží a lidské lásky. Nebo
jsme se stali, díky všemu prožitému, vnímavější, a tím i šťastnější…