| Říkejte ne s úsměvem |  |
| |
Ročník 35 - číslo 14 |
Uslyší-li většina starších lidí slovo asertivita, otřese se: "S tím na mě nechoď, celý život jsem se choval podle svého nejlepšího svědomí, nebudu se už měnit." Přesto své rodiče nabádáme, aby se ozvali, mají-li pocit, že jim někdo křivdí, aby trvali na svých právech v ordinaci nebo na úřadě nebo jen jednoduše dokázali prosadit svůj názor.
Asertivita neznamená říkat "ne" za každých okolností na jakýkoli odlišný postoj ani nás nenabádá prosazovat vždy jen sám sebe. Asertivní techniky nás učí, jak umět vyslovit a realizovat své potřeby a svá přání, která nejsou na úkor druhých lidí.
Všemu se musíme učit. Po celý život se zdokonalujeme i v komunikaci s druhými lidmi - a to i s těmi nejbližšími. Máloco dokáže narušit partnerský vztah tak jako neschopnost vyslovit svá přání, své touhy, pojmenovat příčiny své nespokojenosti. Psychoterapeutických postupů, tréninků, kurzů a knih zaměřených na asertivitu je celá řada. Jednou z posledních je knížka Manuela J. Smitha Říkejte ne s úsměvem (Nakladatelství Lidové noviny 2002). Autor v ní shrnuje nejpoužívanější asertivní metody, které jsou podle jeho názoru naprosto nepominutelné během komunikace v rodině, v zaměstnání, ve škole, v partnerských i v obchodních vztazích.
K některým si třeba zachováme odstup, jiné běžně používáme, ale v žádném případě neuškodí, když si zásady zdravé komunikace připomeneme. Na závěr mám vůči americkému autorovi jednu asertivní poznámku (byť přes oceán asi nedolehne): píšete-li o našich nezadatelných asertivních právech, proč nás nutíte číst tři sta rozvláčných stran? To, co nám chcete sdělit, by se klidně vešlo na třetinu. Ale to by se pak asi hůře asertivně (tj. podloženo pádnými argumenty) vyjednávalo o honoráři.