| Jak si kdo ustele, tak si lehne |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 13 |
Dokud se lidé živili sběrem a lovem a nebyli trvale
usazeni na zemědělské půdě, často se stávalo, že museli nocovat mimo svůj
domov. Namísto dnešní karimatky a spacího pytle jim sloužila zvířecí kůže,
kterou přes den nosili jako plášť. Zvířata to mají jednodušší, svůj
spací pytel mají trvale přirostlý na těle. Přesto mnohdy věnují značné
úsilí k vybudování lůžka, někdy jen na jednu noc.
Některým zvířatům při ukládání se ke spánku postačí několik pohybů
při úpravě vhodného místa připraveného samotnou přírodou, jiní k témuž
účelu vynaloží často nesmírné úsilí, zvláště když se chystají do
svého lože vyvést mláďata, takže se pouhá postel stane alespoň na čas
skutečným obydlím, i když třeba nemá žádnou střechu. Netopýři a
lenochodi si sice, kromě toho, že jsou savci, vůbec nejsou podobní, ale
společné mají to, že s úpravou lůžka nemají žádný problém. Prostě
se zavěsí na větev nebo na skalní výběžek a spí dosytosti, v případě
netopýrů dokonce celou zimu.
Lidoopi si naproti tomu dávají práci s úpravou lůžka z větví a listů ve
vrcholcích stromů, i když jim zpravidla slouží jen na jednu noc. Mladým šimpanzům
trvá několik let, než od rodičů odkoukají správný postup. Na stromě si
vyhlédnou vhodné místo ve výšce kolem 10 metrů. Tady si šimpanz dřepne
na bytelnou větev, přitáhne si tři větve tenčí a pomocí všech čtyř
končetin je splete. Do vzniklé plošinky zastrká několik tenčích větví a
pokud nemají dost listů, vystele si hnízdo ještě drobnými olistěnými větvičkami.
Zručnému jedinci trvá taková stavba jen několik minut. Delší dobu by ho
to nebavilo, ale hlavně mu převážnou část dne zabere shánění potravy.
Pes, než se uloží ke spánku, se několikrát zatočí do kolečka, což je zřejmě
zvyk z dob, kdy žil volně na savanách a musel si sám ušlapat trávu do
podoby jednoduchého pelechu. Kočkovité šelmy často k odpočinku i spánku
vyhledávají pohodlné rozsochy stromů. Ve výšce si zřizují i špižírnu.
Kořist, někdy těžší, nežli je šelma sama, ukládají mimo dosah případných
příživníků a zlodějů, zejména psovitých šelem jako jsou hyeny. Ty totiž
stromolezectví neholdují a nemají pro šplh ve větvích ani potřebné
vybavení.
Ploskozubec, nevelká ryba teplých moří, si každou noc staví lůžko, spíš
by se dalo říct, že si vyrábí nový spacák. Vždy večer vylučuje průhledný
rosolovitý sliz, dokud z něj neudělá obal kolem celého svého těla. Trvá
mu to asi hodinu, jen o málo kratší dobu se z něj při ranním vstávání
zase vyklubává. Pokud vám ráno také tak dlouho trvá, než se vyhrabete z
peřin, pak hledejte své příbuzné nejspíš mezi ploskozubci. Ani ryby
nejsou lhostejné vůči teplotě okolního prostředí, možná že si
ploskozubec sliznatý spacák pořizuje i kvůli teplu, ale hlavním účelem této
námahy je, že obal nepropuští pach spáče a ploskozubec má díky tomu
klidnější spánek než jiné ryby, protože se nemusí obávat dravců, jako
jsou žraloci a murény, orientujících se převážně čichem
Polévky z kolébky
Rorýsovití ptáci salangany nemusejí na stavbu své ložnice shánět řemeslníky
ani materiál. Tito opeření obyvatelé Indonésie ji dokáží pořídit z
vlastních slin. V období hnízdění se jim slinné žlázy výrazně zvětší.
To je pro ptáky popudem vyhledat na skalnatém převisu vhodné místo, které
poplivou. Sliny v teplém vzduchu rychle ztuhnou a salangana přidá další dávku.
Během pár dnů tak vznikne krajkovitá, jakoby sklovitá miska, velká tak
akorát pro dvě vajíčka. Na škodu salangan však jejich hnízda vyhledávají
i lidé. Jako ona pověstná "vlaštovčí" hnízda jsou základem polévky
vařené v chatrčích i v těch nejlepších restauracích. Absolutně nejtěžší
lůžko patří jednomu druhu lysek známých i z našich vod. Obvykle si staví
jednoduché hnízdo na nějakém malém ostrůvku. Protože v místech, kde žije,
je takových příležitostí poskrovnu, vystaví si hop sama. V zobáku nosí
do vody hluboké až jeden metr kamínky tak dlouho, až vznikne ostro jehož základ
může mít několik metrů v průměru. Dohromady tak může nanosit i více než
tunu materiálu.
Rudolf Baudis