| Kousek cesty s … Bedřiškou Kotmelovou |  |
|
Ročník 35 - číslo 13 |
Již několik týdnů před postním obdobím jsme s kamarádkami
řešívaly, jaká postní opatření zavedeme v rodinách. S jídlem je to těžké,
že by se děti zdržely ve školních jídelnách od masa je nereálné.
Dokonce by se v současné náladě společnosti mohlo stát, že by nás někdo
nařkl z týrání dětí nedostatečnou výživou. Se sladkostmi je to také
složité, protože nemáme děti celý den plně pod kontrolou. Často dostávají
ve škole a ve školce sladkosti za odměnu a chtít po nich, aby hrdě prohlásily,
"je půst, já nemohu," je trochu moc. Riskují svou dobrou pověst. V
tomto ohledu je situace skutečně poněkud náročná, protože jestliže za
komunistů měly věřící děti pověst sice trochu podivínů, ale v zásadě
hrdých rebelů, pak se v současné době jejich zařazení blíží spíše ke
kategorii "magor". Jedno z dalších postních doporučených opatření
je pravidelná četba duchovní literatury. Nařizovat dětem povinnou četbu z
Písma či nějakých duchovních knih si vzhledem k tomu, že všechny známe
alespoň základy psychologie, netroufneme. Chceme se dopředu vyhnout tomu, aby
nám děti v dospělosti nevmetly do tváře, že náš tvrdý požadavek
duchovního čtením, navíc každý den po dobu 40 dní, jim vztah k Bohu
natolik zkomplikoval, že teď tedy mají dost co dělat, aby si ujasnily své
vnitřní reflexe náboženství. V oblasti náboženské výchovy jsme v zásadě
zůstaly u pravidelných návštěv bohoslužeb, protože tam se většinou
sejde několik rodin s dětmi a ony se naopak utvrdí v tom, že samy na tom
nejsou tak špatně. Stejné je to i s výukou náboženství. Krátké modlitby
s dětmi a časté hovory na různá náboženská témata jsou na denním pořádku
po celý rok, protože děti rády kladou různé záludné otázky, které slyšely
kolem sebe. Tak tedy co s tím postem?
Před třemi lety přišla jedna z nás s geniální myšlenkou - zavést půst
od počítače. Výjimkou jsou soboty a neděle. Vyzkoušely jsme to a od té
doby máme vystaráno nejen pro děti, ale i pro sebe. Nejprve musíme na začátku
postu s důstojnou laskavostí trvat na svém, to není legrace. Pak celých 40
dní dohlížet na dodržování, to je vyčerpávající. V posledku se musíme
alespoň občas dětem postarat o náhradní zábavu - a to je postní opatření
i pro nás jak hrom.