| Mužík a "mužik" |  |
| Vladimír Mates |
Ročník 35 - číslo 13 |
"Má naše příjmení Mužík něco společného s
ruskými "mužiky"?
Věra Králová, Třeboň
Z hlediska grafiky, tedy jak se onen pojem píše, málem všechno.
Až na tu rozdílnou kvantitu (= délku samohlásky -i-). Mužik je výraz
velice známý z ruské literatury. Bylo to pojmenování někdejšího ruského
sedláka, rolníka, vesnického člověka živícího se prací na poli. Za sovětské
totality byl nahrazen kolchozníkem (ze zkratkového slova kolektivnoje chozjájstvo,
kolektivní hospodářství). Prapůvodně byl ovšem mužik zdrobnělinou slova
"muž". Později, vzhledem k prakticky bezprávnímu postavení těchto
lidí, vysvětlovali tento pojem jako "nezletilý, neplnoletý" (muž).
To, že u nás máme dvě desítky Mužiků (a 2 825 Mužíků), nesvědčí o
ničem jiném než o odchylce ve výslovnosti. Naše vlastní jméno - právě
tak jako ruské obecné slovo - odvozené od základního obecného pojmu muž,
mají ovšem pradávné všeslovanské kořeny. Hned ale dodejme, že vyrostly z
jazykové půdy, o níž je toho známo pramálo… Někteří lingvisté ovšem
/ne/pochybují, že obsahem "muže" a jeho variant i v neslovanských
jazycích je - zjednodušeně řešeno - "myslící bytost". Zase
jeden důvod k útoku zpozdilých mužů na ženy a feministek k protiúderu na
muže - misogyny (řec.: miseo = nenávidím; gyné = žena).
V české slovní zásobě se objevuje pojem mužík, případně i jeho zdrobnělina
mužíček, v řadě významů. Mj. například v lidových botanických názvech:
mužík lékařský (mandragora oficinalis), mužík tučný (netřesk menší)
atd. Také v říši pohádek se vyskytuje různých mužíků habaděj. Od těch
ohnivých až po jejich pravý opak - vodní. Z těch posledních je díky
zfilmované Kytici nejznámější jistě ten Erbenův kruťas.
A jak předek Mužíků ke svému jménu přišel? Pro věčné vychvalování léčivých
účinků některého z těch rostlinných mužíků/mužíčků? Pro nezlomnou
víru v pidimužíky, které "viděl na vlastní oči", když se v
noci sám vracel domů (nejspíš z krčmy)? Kvůli zálibě v zelené barvě šatů,
která je charakteristická pro vodního mužíka? Proto, že se stejně jako on
často a rád "cachtal ve vodě"?
To všechno a bůhvíco ještě mohlo vést k tomu, že se dnes někdo jmenuje
Mužík. Ale především to bylo podle tělesných vlastností dávných předchůdců.
Šlo o pojmenování malého drobného (v některých případech snad i hubeného
a nedospělého) človíčka. Někdy se klade mužík do stejné roviny s mužátkem.
A to je hodně citově zabarvené. Jak - to jistě cítíte vy stejně jako já.
(P. S. Paní Hana Benešová říkala někdy svému muži prezidentovi Benešátko.)