| INDICKÝ KNĚZ U PRAŽSKÉHO JEZULÁTKA |  |
| Richard Grégr |
Ročník 35 - číslo 13 |
Otce Jeroma
Morase můžeme potkat v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně. Každou
neděli slaví mši v češtině, ačkoliv jeho rodným jazykem je konkani,
jedna z řečí, kterou se domluvíte v národnostně bohaté Indii. Otec Jerome
pochází až z jihu země, ze státu Karnataka. Narodil se v roce 1963 v
Mangaluru, na indické poměry nevelkém městě, o trochu větším než Praha,
se dvěma miliony obyvatel...
V našich představách je Indie vzdálená křesťanské víře.
Jak jste se dostal ke katolicismu?
Křesťanství má v Indii velkou tradici a žije zde mnoho křesťanů. Naše
rodina vždy byla přísně věřící, pokud si vzpomínám, už i moje prababička.
Věřit v Boha učíme malé děti. Po narození tak znají slovo táta, máma a
také Bůh. S křesťanstvím se setkávají dennodenně na školách. Víra
ovlivňuje náš život a lidé žijí s Bohem v duši, modlí se ráno i večer.
A protože se tolik modlíme, věříme v Boha.
To je skutečně křesťanská tradice v Indii tak silná?
Ovšem. Vždyť na počátku letopočtu, po smrti Ježíše Krista přišel přímo
do Keraly apoštol Tomáš. Učinil spoustu zázraků, bohatí Hindové mu uvěřili,
a křesťanství tak získalo mocnou oporu. Další vlna křesťanství přišla
v 16. století. Portugalci získali Gou, kam ovšem mimo Evropany přicházeli třeba
i Čínané. Docházelo ke konfrontaci kultur a třetina obyvatel se hlásila ke
křesťanství. Největší vliv mělo poznání sv. Františka z Assisi a sv.
Františka ze Sevilly. Když později prchali lidé z Goi před morovou
epidemii, přinesli do Mangaluru i novou víru...
Otče, proč jste si vybral právě Karmel?
V Karmelu je velmi všestranná výuka. Trvá dvanáct let a adept musí zvládnout
latinu a samozřejmě také angličtinu. Pak proniká do tajů přírodních věd,
matematiky i filosofie, získává politický a ekonomický přehled a teprve
pak následuje vlastní teologii. Taková možnost vzdělání mě velmi
upoutala.
Co Vás přivedlo do Prahy?
Náš řád sem přišel po roce 1993. Otec Anastasio, dnešní představený,
byl tehdy provinciálem ligurské provincie a udržoval přátelské styky s naší
provincií v Indii. Požádal mého provinciála, otce Lorenza, zda by mohl
poslat do Prahy kněze. A když jsem se připravoval na svěcení, otec Lorenzo
si mě zavolal a řekl: "Mám pro tebe poslání, bereš?"
Odpověděl jsem: "OK, no problem!"
A on dodal: "Well, tvá misijní práce bude v Praze."
Tak jsem se dostal do Karmelu v Praze.
Kostel byl vlivem války a posledních padesáti let zanedbaný a bylo zapotřebí
rozsáhlé rekonstrukce. Výdaje nesla právě ligurská provincie.
Co pro Vás představuje Pražské Jezulátko?
V Mangaluru i v celé Indii máme velkou úctu a oddanost k dítěti Ježíši.
Každý čtvrtek se tady modlíme novenu, od osmi do jedenácti každou hodinu máme
mše k Pražskému Jezulátku, které pokračují i odpoledne. V šest hodin večer
je bohoslužba v jazyku konkany, které se zúčastňuje na tři sta návštěvníků
i ze zahraničí.
Jak vypadá činnost karmelitského kněze?
V Praze nyní slouží čtyři kněží, dva z Indie; otec Anastazio je Ital a
otec Petr Šleich Čech. Náš kostel na Malé Straně často navštěvují i
zaměstnanci ambasád. Slavíme proto mše v českém i anglickém jazyce. Přicházejí
sem skupiny z Rakouska, je tady i mariánská legie. Jde o komtemplativní
posezení s modlitbou, pohoštěním, kam přicházejí lidé pro duchovní osvěžení.
Snažíme se co nejvíce šířit úctu k Pražskému Jezulátku. S návštěvníky
mluvíme o zázracích i uzdraveních, které se staly i v nedávné době.
Chceme, aby toto poselství předávali dál.
Řekněte nám o tradici, kterou Karmelitáni udržují v
italském Janově.
V Arenzanu u Janova je Pražské Jezulátko velmi slavné a známé. V dobách,
kdy nebylo možné jezdit k nám, konali lidé pouť do Janova. I tam lze doložit
množství zázraků.
Čeho si vážíte na Řádu bosých karmelitánů?
Naše hlavní charisma je kontemplativní, rozjímavé, vedeme modlitební život.
To neznamená "sedět ve své celé a rozjímat" jako prorok Eliáš a
jeho následovníci v poustevnách v Izraeli v pohoří Karmel. Musíme se přizpůsobit
době, ve které žijeme. Kázal jsem tento rok ve Vancouveru, předloni v
Anglii, v Irsku i v Paříži o tom, jak je důležité začlenit do svého života
Ježíše. A nebýt Jezulátka, nebyl by v našem životě ani Ježíš. "Čím
víc mě uctíváte, tím více vám požehnám."
S vaším řádem se lze sekat také ve Středoafrická
republice…
Ligurská provincie má ve střední Africe misie. Pracuje zde třináct kněží.
Afričané jsou mnohdy velmi chudí, mimoto zde chybějí nemocnice i školy.
Pokud nemocnice existuje, nemusí mít lékaře ani léky. Hledáme každou
ochotnou ruku, dobrovolníky i doktory. Útrapy života zdejších lidí si Středoevropan
nedokáže příliš představit. Můžeme se leda snažit útrapy zmírnit. V
poslední době začínáme s domorodci pěstovat olejové palmy. Nebudete věřit,
jaké máme dobré výsledky a zajímavé zkušenosti.
V misiích už pracovalo také přes deset lidí z Čech. Mají pověst schopných,
vzdělaných pracovníků, kteří dokáží předávat zkušenosti.
Otče Jerome, řekněte nám malou charakteristiku věřících
v Indii.
Po sedmi letech, kdy žiji v Čechách mám pocit, že u nás v Indii se více věří
srdcem, Inda snáze přesvědčíte o podstatě víry a jejích dogmatech. V Čechách
lidé nepřijímají víru do srdce, ale do mysli. Chápou ji svým rozumem a
inteligencí. Některé postoje však pouhopouhým rozumem objasnit nelze...
A jak byste charakterizoval kněze z Indie?
Jako sám sebe? Jsem šťastný, že mohu slavit mše, pracovat pro Boha a být
v jeho blízkosti jako kněz. Modlím se hodinu ráno, hodinu večer a nacházím
v tom spoustu radosti. Snažím se poskytovat duchovní vedení lidem, kteří
jsou v nesnázích, aby si byli jistí, že Bůh své věrné neopustí.
Otče Jerome, co dělá kněz ve volném čase?
Když jsem byl malý, měl jsem velkou sbírku známek. A rád jsem sportoval,
hrál zejména košíkovou, odbíjenou. Až do vysvěcení jsem mnoho času trávil
plaváním. Na gymnáziu přišel kriket, později atletika. Ale v semináři
jsem už nedostával povolení zúčastnit se běžeckých závodů. Dnes jsem všech
koníčků a sportů zanechal. Věnuji se jen modlitebnímu životu v Karmelu.
Úplně to změnilo můj život a stíhám jen takové malé jogínské cvičení.
Kterými jazyky mluvíte?
Nejvíce anglicky, ale také italsky. A pak čtyřmi používanými v Indii.
Moje matka mluví jazykem konkani, kannada, tulu. Mateřský, národní jazyk je
hindú, kterému sice rozumím, ale nemluvím, protože nemám příležitost.
Dosud je pro mě těžké psát kázání či cvičení v češtině. Mám však
kamaráda, kterému je sedmdesát sedm let, je pro mne jako rodič, a já si připadám
jako jeho syn. Každý den přichází a učí se se mnou češtinu, abych mohl
mši svatou slavit i v češtině. Dělám skoro půl hodiny češtiny denně...
ŘÁD BOSÝCH BRATŘí PANNY MARIE Z HORY KARMEL (OCD) A BOSÍ
KARMELITÁNI
Karmel je jméno pohoří v Izraeli, kde žil prorok Eliáš a kde se koncem 12.
století usadil hlouček poustevníku. Z této skupiny se vytvořilo nové řeholní
společenství: řád karmelitánů. V r. 1593 se kongregace bosých karmelitánů
oddělila v samostatný řád zásluhou sv. Jana od Kříže a sv. Terezie od Ježíše
(Terezie z Avily). Jejich sochy zdobí v kostele hlavní oltář. V Čechách
byl řád zrušen za Josefa II. v roce 1784, neboť císař údajně "neuznával"
komtemplativní, rozjímavé řády. Karmelitáni se do Čech vrátili až po více
než dvou stoletích. V 1993 předal kardinál Vlk kostel do péče ligurské
provinci v okolí Janova.
Pražské Jezulátko je také uctíváno v Arenzanu v ligurské, janovské
provincii, kde je další poutní místo a světoznámý kostel.
Ve Středoafrické republice mají Karmelitáni čtyři či pět misií, kde je
i lékařská služba. Ve škole se učí přes sedmdesát chlapců, talentovaní
mohou pokračovat v dalším bohosloveckém studiu. Na sociálním projektu,
založení padesátihektarové plantáže olejových palem v okolí hlavního města
Bangui, se podílel i italský stát.