| Evangelium míří do Evropy |  |
| František J. Holeček |
Ročník 35 - číslo 13 |
V
Damašku pokračovalo dobrodružství Saulova života. Tam byla dovršena jeho
konverze.
V Damašku Saul prohlédl, když
na něj jedna z jeho obětí, křesťan Ananiáš, vložila ruce. Všichni užasli,
když začal v místních synagogách kázat, že Ježíš je Syn Boží, ale
"Saul působil čím dál tím mocněji a svými důkazy, že Ježíš je
Mesiáš, přiváděl do úzkých damašské židy" (Skutky 9, 22). Odtud
se vydal do Zajordánska, do nabatejského království Arety IV. Filopatora, o
němž hovoří jako o Arábii (Gal 1,17). Někdy na jaře roku 37 se vrátil do
Damašku, kde pobyl plné tři roky. Vzbudil mezi židy takové pohoršení, že
místodržitel krále Arety dal hlídat brány města, aby se ho zmocnil - byl však
v koši spuštěn otvorem v hradbách a uniknul (2 Kor 11,32). Poprvé po svém
obrácení se vydal Saul do Jeruzaléma, aby se setkal s Petrem. Mnozí křesťané
se ho ale stále báli. Ujal se ho však Barnabáš a přivedl ho k apoštolům.
Saul zde začal kázat řecky mluvícím židům a přel se s nimi tak, že ho
rovněž chtěli zabít. Bratří ho proto doprovodili do Cesareje a poslali do
rodného Tarsu, kde zůstal mezi léty 40-44. Zde zažil ve vytržení "až
do třetího nebe" i nové vidění a "uslyšel nevypravitelná slova,
jež není člověku dovoleno vyslovit" (2 Kor 12,1-4).
Barnabáš se za ním vypravil i do Tarsu a odvedl ho do Antiochie, kde strávil
Saul celý rok. Setkal se zde i s prorokem Agabem, který předpověděl veliký
hladomor, což antiochijské křesťany podnítilo ke sbírce na pomoc bratřím
v Judsku (Sk 11,27-30). Společně s Barnabášem ji Saul zanesl do Jeruzaléma.
V letech 46-49 pak uskutečnil s Barnabášem a jeho bratrancem Markem (Kol
4,10) svou první misijní cestu. Ze Seleukie vyrazili přes ostrovy Salaminu a
Pafos ke Kypru. Tam Saul obrátil římského místodržitele Sergia Paula
(Skutky 13,6-12), jehož jméno Paulus - Malý, následně přijal. Z Pafu zamířili
k pobřeží maloasijské Pamfýlie. Tam je k Pavlově velké lítosti opustil
Marek a vrátil se do Jeruzaléma. Pavel s Barnabášem zvěstovali Krista v
Pisidské Antiochii , Ikoniu, Lystře, Derbe a Perge. V Lystře Pavel uzdravil
chromého, což vedlo diváky k přesvědčení, že k nim sestoupili
"bohové v lidské podobě" a dokonce i pohanský kněz Diova chrámu
jim chtěl obětovat květy ověnčené býky (Skutky 14,8-18). "Co to děláte?",
zvolali apoštolové, "vždyť i my jsme smrtelní lidé jako vy. Zvěstujeme
vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil
nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. Tento Bůh sice v minulosti nechával
pohanské národy žít, jak chtěly, avšak nepřestal dosvědčovat sám sebe
tím, že jim prokazoval dobro: dával vám s nebe déšť i úrodu v pravý čas,
sytil vás pokrmem a naplňoval radostí" (Skutky 14,14-17).
Již po návratu do Antiochie narazil Pavel na problémy, jež vyvolávala početná
obrácení lidí nežidovského původu. Je třeba po nich požadovat, aby
zachovávali židovské zvyklosti včetně obřízky? Pavel se s Barnabášem a
Titem v této věci vypravili za apoštoly a staršími jeruzalémské církevní
obce a dosáhli uznání svého zvěstování evangelia i svobody od předpisů
Mojžíšova Zákona. Jakub, Petr a Jan, "sloupy církve", jim ji
stvrdili podáním rukou a prosili jen, aby pamatovali na jejich chudé (Gal
2,1-10). Čtrnáct let Pavlovy misijní práce přineslo plody - po boku
palestinské židokřesťanské církve se zrodilo nové společenství církve
z pohanů mířící ke všem národům.
V letech 49-52 se pak Pavel se Silou vydali na druhou misijní cestu. Vyrazili z
Antiochie přes Sýrii a Kylýkii do Derbe a Lystry, kde se k nim připojil
Timoteus (Skutky 16,1). Pak prošli Frygií a krajinou galatskou. Z Misie chtěli
zamířit do Bythinie, ale nezdařilo se jim to. V přístavu Troadě se
Pavolovi ve snu zjevil jakýsi Makedonec a velmi ho prosil: "Přeplav se do
Makedonie a pomoz nám!" (Skutky 16,9). Vypluli tedy přes ostrov Samothráké
k evropským břehům. Roku 50 přistáli v řecké Neapolis, dnešní Kavale, a
odtud šli do Filip, "které jsou nejvýznamnějším městem té části
Makedonie a římskou kolonií". Za městskou bránou kázali u řeky ženám,
jež se tam sešly. Jedna z nich, jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města
Thyatir, která věřila v jediného Boha, se obrátila a dala se pokřtít i s
celým svým domem (Skutky 16,12-15). Evangelium vstoupilo na evropskou půdu.