| Čistá řeka - čisté svědomí |  |
| Rudolf Baudis |
Ročník 35 - číslo 13 |
Tytam jsou naštěstí doby, kdy se dešťová voda mísila
se splašky a pomyjemi v mělkém žlábku na ulicích měst a buď se vsákla přímo
do země nebo odtekla do řeky zanechávajíc za sebou zápach a nemocné lidi i
zvířata. Nevím, jak nazývat odborníky, kteří se starají o to, aby splašky
z továren, záchodů, kuchyní a koupelen nezahubily život v řekách, sami si
říkají technik, strojník nebo laborant čistírny odpadních vod.
Už za několik let bude muset mít i každá naše obec s více než deseti tisíci
obyvateli svou čističku odpadních vod. Jaký rozdíl proti tomu, když ještě
před deseti lety na celém povodí Berounky, kde žije asi 300 000 obyvatel,
nebyla čistička žádná.
Labi už nic nedlužíme
Mohou už dnes říkat Kolíňáci. Vodu, kterou si od naší největší řeky
vypůjčují, aby ji použili v továrnách i domácnostech, vracejí jejímu
toku čistší než byla dřív. V souladu s česko-německým úsilím o
ozdravení toku naší společné řeky Labe vznikl i projekt nové městské čistírny
odpadních vod v Kolíně (ČOV). Stavba se připravovala několik let a přípravy
zahrnovaly nejen stavbu samotné čističky a podchycení dosavadních stok ústících
pod mostem přímo do Labe, ale i budování nových kanalizačních sběračů
ražených ve skále hornickým způsobem. Kolín má asi 30 000 občanů, ale
co nevidět bude čistička zpracovávat i odpadní vodu z několika okolních
obcí (Sendražice, Tři Dvory, Velký Osek, Veltruby..).
Ve dne sem přitéká průměrně 130 l/sec, v noci polovic, když ovšem neprší.
To záplavu nepojme ani sběrné potrubí o průměru 180 cm. Štoly se v takovém
případě naplní a po opadnutí deště se řízeně vyprazdňují. V samotné
čistírně se mimořádný náhlý příval směsi dešťové vody a splašek
řeší rychlopřepadem, takže ta čistší povrchová voda odtéká rovnou do
Labe.
Splašky jako surovina
Z přívodního potrubí, na které se mohou napojit i fekální vozy přivážející
obsah septiků a odpadních jímek z míst, kde není zavedena kanalizace, nevábná
směs protéká nejprve přes ocelové hřebeny - česle - mezi nimiž jsou třímilimetrové
mezery (průliny). Polovička česlí se pohybuje nahoru a dolů, takže nečistoty
jsou dopravovány ke šneku, podobnému, jaký máte v mlýnku na maso. Ten
odpad lisuje, čímž se zbaví přebytečné vody, a zároveň dopravuje do
kontejneru. Při tomto mechanickém přečištění se zachytí všechen pevný
odpad: zbytky fekálií, papír, hadry, potraviny i umělé hmoty. Pestrost složení
této směsi způsobuje její nepoužitelnost, nedá se ani kompostovat ani spálit,
takže se vyváží na bezpečnou skládku. Hala česlí je také jediné místo
čistírny, kde to nevábně páchne. Z důvodu umenšení vlivu zápachu
hnilobných procesů na okolí je vzduch z tohoto objektu odsáván a filtrován.
Poněkud naředěná kapalina volně protéká lapačem písku, nádrží,
dlouhou jako plavecký bazén (24 m). Přitom mají pevné částice obsažené
ve vodě dost času klesnout ke dnu, odkud se směs vody s pískem odčerpává
do žlabu a ke šnekovému dopravníku. Tenhle písek sice už vypadá, že by
se z něj daly dělat bábovičky nebo jiné užitečné věci, ale na to není
dost čistý ani voňavý, takže končí také na skládce. Snad se za dvacet
nebo za sto let stane přirozenou součástí přírody. Voda na své cestě za
očistou pokračuje svým vyhlídkovým tempem (celá cesta čistírnou jí trvá
jeden a půl dne) na 3. stupeň mechanické části přečistění - do usazovacích
nádrží.
I zde je hlavním pracovníkem gravitace a ke dnu klesají (sedimentují) i
drobně rozptýlené částice vytvářející tzv. primární kal. Ten se vypouští
do podzemní jímky, kde se mísí se zahuštěným aktivovaným kalem z
biologické části čistírny. Tady se do práce zapřáhnou miliardy drobných
pomocníků - bakterií. Biologické nádrže rozpoznáte podle toho, že tu
voda bublá a klokotá. To není tím, že by se ti žrouti nutrientů (fosforu
a dusíku) tak hemžili a prali o potravu, ale mechanickým vířením se do
vody dostává kyslík, který bakterie potřebují k životu. Obvykle stačí
do vody přimíchat bakteriální biologické čisticí kultury jen jednou, pak
už se množí samy. Při spouštění kolínské čističky (28. září 1998)
osídlili zdejší biologické nádrže osvědčení přistěhovalci z čističky
v Kutné Hoře.
Kaly z obou částí se na sítu zahustí na stejnou hustotu asi 4% sušiny a umístí
se do první z válcových vyhnívacích nádrží. Bakterie zde provádějí
druhou část svého úkolu, tím že ho proženou svými útrobami, proměňují
odpad v homogenní hmotu, podobně jako se to děje např. při kompostování.
První z nádrží se pro urychlení procesu vyhřívá na teplotu 36-38 stupňů,
obsah druhé se jen promíchává. Vedlejším produktem práce mikroorganismů
je bioplyn (metan). Protože má poměrně vysoký energetický potenciál, jímá
se do kulového plynojemu a prostřednictvím parního kotle pokrývá nejen veškerou
potřebu tepelné energie
čistírny, ale dokáže pohánět i plynový motor generátoru, který v létě
dodává nemalou část spotřeby elektřiny.
Výrobky: kal a čistá voda.
Zatímco vyčištěné odpadní vody z poslední zastávky v kruhových
dosazovacích nádržích, zvaných dosazováky, jsou odváděny do Labe, oddělené
a zahuštěné kaly se ještě nějakou dobu zdrží ve vyhnívacích nádržích.
I tady je pomocníčků sice nespočet, ale vzhledem k jejich velikosti jim přeměna
odpadu na výsledný čistírenský kal asi tři týdny trvá. Pak se kal, připomínající
už spíše úrodnou černozem, vypouští do jímky. Po zahuštění na odstředivce
asi na 30 % sušiny by se mohl rovnou vyvážet na pole jako hodnotné hnojivo,
a také se to tak v některých čistírách dělá, ale produkt kolínské ČOV
si odváží specializovaná firma, která ho obohacuje a hygienizuje, takže ho
lze použít na výrobu zahradnických substrátů a organických hnojiv.
Tichého jedenáctka
Jedenáct zaměstnanců ČOV Kolín, provozované firmou VODOS, se pod vedením
pana Vladimíra Tichého střídá v nepřetržitém provozu. Zatímco strojnící
a technici spíš jen dohlížejí prostřednictvím počítače na funkci a činnost
plně automatizovaného provozu, a mají neustálý přehled o množství protékající
vody, činnosti jednotllivých zařízení i jejich technickém stavu,
laborantka spíše nepravidelně odebírá vzorky vody, která přitéká. Řídí
se harmonogramem stanoveným vedoucím ČOV, který je ale přísně utajen před
drobnými i významnými producenty (vypouštěči) odpadních vod. A kromě
toho, pro kontrolu vlastní práce, si čistírna dělá kontrolní odběry vyčištěné
vody, aby nezávislí kontroloři při namátkové inspekci mohli konstatovat,
že je všechno v pořádku a vyčištěná vody neobsahuje např. ropné látky.
Pokud někdo do kanalizace vypustí jedy, ropné látky nebo jiné nebezpečné
prevíty, alarm spustí zabarvením už kontrolní chemické čidlo u česlí,
ale zejména laboratoř. Pak se pátrací skupina vydá proti proudu kanalizace
a hledá zdroj znečištění. "Je to docela jednoduchá i když nevábná
detektivní práce," říká pan Tichý. "Na každé křižovatce
stoky vidíme nebo jednoduchým testem zjistíme, odkud ta nežádoucí a zakázaná
látka přitekla, až dojdeme ke zdroji. Bývají to obvykle tíž pachatelé z
velkých kolínských průmyslových podniků."
Pracovníků v čističkách odpadních vod není mnoho. Zvláště v moderních
zařízeních už k jejich obsluze stačí několik málo lidí. Ale mají velký
podíl na tom, že ubývá chorob a že se do našich řek vracejí pstruzi,
raci a další živočichové i rostliny žijící v čisté říční vodě. A
tak ten příplatek ke spotřebované vodě nazývaný stočné, je správnou
investicí nejen do zdraví každého z nás, ale do stavu celé přírody!
Rudolf Baudis