| Porcelán z Klášterce |  |
| Miloslav Burdátš |
Ročník 35 - číslo 12 |
Po rodičích přechováváme velmi staré šálky na kávu.. Jsou
pozlacené, na několika místech je však zlato odřené. Vespod je značka TK.
Rádi bychom věděli, jakou mají hodnotu, protože je chceme dát vnoučatům.
Sourozenci B. z jižních Čech
Jak těžce vznikala výroba porcelánu na českém území, lze nejlépe
dokumentovat na vývoji naší nejstarší porcelánky v Klášterci nad Ohří.
Počátky výroby porcelánu v tomto městečku totiž neopakovatelně popsal
tehdejší klášterecký farář a děkan František Xaver Petran. Ten ve své
kronice výstižně glosoval vše, co se v obci událo. Nemohl přitom vynechat
ani pokusy Johanna Webera, který se několik let snažil přijít na kloub výrobě
porcelánu.
Petranova kronika často obsahuje následující zápisy: "Weber opět provedl vypalování, vše se zničilo." Kdo to byl Johann Weber? Byl to schopný a podnikavý člověk, otevřená hlava, pracovitý a obětavý. Hrabě Thun jej objevil v roce 1782 kdesi v Alsasku a nabídl mu místo vrchního lesmistra na thunovském panství v Klášterci. Weber skutečně za dva roky přijel a začaly se dít věci. Weber začal vysazovat ovocné sady, zorganizoval pastevectví, zavedl pěstování brambor a různých technických plodin a pícnin. Řekli bychom, že přivedl svět do Klášterce. Život však utekl, Weber zestárl a na stará kolena se začal zabývat myšlenkou, jak využít blízké naleziště kaolínu.
Vyvážet kaolín není ekonomické, a tak se v myšlenkách zaobíral výrobou porcelánu. Vděčný Thun dal svému oblíbenci k dispozici grottu v zámecké zahradě, aby zde postavil vypalovací pec. Weber nebyl naivní, věděl, že sám na tak složitou technologii nestačí. Pozval si proto dva odborníky, arkanisty z Duryňska. V lepším případě to byli neumětelové, v horším podvodníci. Z Webera vytahali peníze, avšak výsledek byl nevalný. Pět let pokusů připravilo Webera o zdraví i o celé jmění. Rozhodl se proto pronajmout svoji dílnu podnikatelům z duryňského Volkstedu. Ti do Čech vyslali správce a devět dělníků a rozjeli výrobu špičkového porcelánu.
Nutno dodat, že hrabě Thun na Webera nezapomněl. Nemocného a neúspěchem zdrceného starce opět přijal do svých služeb jako šafáře a svého zmocněnce. Porcelánka nakonec přešla zpátky do majetku rodiny Thunů a po celé 19. století patřila mezi nejlepší v celém Rakousku.
O kvalitě výrobků se značkou Thun-Klösterle neboli TK svědčí mimo jiné fakt, že vídeňský dvůr po nastoupení císaře Františka Josefa na trůn objednal celý císařský servis s habsburským erbem právě v klášterecké porcelánce. To byla nejlepší reklama. Poté si stejný servis, i když ne tak početný a samozřejmě s jiným erbem, objednávala říšská knížata, hrabata, biskupové či generálové. Nutno dodat, že k servisu patřily i kalamáře, penály a svícny. Chorvatské národní muzeum právě v těchto dnech vystavuje porcelánovou garnituru vyrobenou v Klášterci pro aristokratickou rodinu Miletičů.
Kávové či čajové soupravy nebo i jednotlivé kusy klášterecké porcelánky
vyrobené do roku 1892 jsou našimi starožitníky skutečně vysoce ceněny. A
právě značka prosté TK svědčí o tom, že předmět byl vyroben před
rokem 1892. Na nedávné aukci byl jeden zlacený koflík s podšálkem se značkou
TK vyvoláván za rovných 10 tisíc korun.